Bděte, protože neznáte den ani hodinu (dětská bohoslužba)

Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Matouš 5,14-16;

Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: `Ženich je tu, jděte mu naproti!´ Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly pošetilé rozumným: `Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!´ Ale rozumné odpověděly: `Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!´ Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: `Pane, pane, otevři nám!´ Ale on odpověděl: `Amen, pravím vám, neznám vás.´ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. Matouš 25, 1-13

Bratři a sestry, milé děti!

Máme dnes opět příležitost slyšet Boží slovo, chceme se radovat, že Bůh k nám promluví a má dobré slovo pro každého z nás. Chci hned mluvit o světle. Vy jste světlo světa. To právě nám říká Ježíš v prvním čtení. Už teď jste světlo světa – tak, jak tady sedíte, se vším, co si nesete životem,  jste světlo světa. Ne – stanete se světlem – musíte se snažit – ne, už tím světlem jste. Ať je malinké, slabé, či jasné jako plamen v noci, úkolem světla je svítit, osvětlovat nám cestu.

V zimě tolik světla nemáme, a já se moc těším, až opět bude celý den slunce a zářivé světlo. Taky už se těšíte na sluníčko? Jasně, sluníčko nám zvedá náladu. Naše světlo – tedy my jako světlo – máme stejně tak lepšit náladu lidem okolo nás. Je to náš úkol bez ohledu na věk, vzdělání, hmotnost či schopnosti.

V našem podobenství je řeč o svatbě a světle. Většinou už asi každý z nás byl někdy na svatbě. Může nám někdo říct, jaký úkol měly družičky v našem podobenství? Ano, úkolem družiček bylo provázet ženicha.  A může nám někdo říct, jak to s nimi dopadlo? Byly všechny družičky připraveny na ten úkol? Měly všechny družičky to potřebné světlo?  No, ono to dopadlo jinak, družičky se měly o světlo starat, až přijde ženich, ale pěti z nich se to nepovedlo – proč? Zapomněly si s sebou vzít potřebný olej v nádobkách.

Podívejme se společně znovu na to podobenství, Ježíš nám vlastně hned na začátku prozrazuje, že pět jich bylo pošetilých (tj. nerozumných, hloupých) a pět rozumných. Vtip je v tom, že se nepozná, které byly které. Rozdíl mezi nimi se ukázal až v okamžiku, kdy se rozlehl křik: „Ženich je tu, jděte mu naproti“. Družičky to probudilo. Nedá se to přehlédnout – ano, během čekání usnuly, usnulo jich bez výjimky všech deset.

Teprve, když bylo třeba vítat ženicha, projevil se rozdíl mezi družičkami. V podobenství rozhoduje zásoba oleje, ne vlastnictví lampy. O těch rozumných se vypráví jako o připravených.

V čem spočívala jejich rozumnost a připravenost? Spočívalo to v tom, že pět z nich mělo ve správné chvíli potřebný olej na lampy, aby mohly přivítat ženicha. Nespolehly se, že někdo je na poslední chvíli zachrání, že jim někdo pomůže nebo se to „nějak zařídí“.

Ženich přichází totiž jindy, než se předpokládalo. Přichází překvapivě pozdě … a zároveň překvapivě náhle. A právě ten překvapivý okamžik rozhodne, kdo bude přijat a kdo zůstane venku. Čteme: „Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných.“ Jedny si vzaly olej do zásoby, zatímco druhé ne. Všechny se vydaly ženichovi naproti, ale jen některé se na svůj úkol řádně připravily.

To je ale příběh! Tento příběh nám něco ukazuje, ukazuje nám, že máme být připraveni, protože když nejsme dostatečně připraveni, pak až něco přijde, už nebude čas se na to připravit.

Stalo se vám někdy, že jste dostali nějaký domácí úkol a pak jste na to zapomněli? Jak to bylo potom ve škole, když jste úkol neměli udělaný? Anebo představte si, že byste zabouchli dveře a zapomněli byste klíč vevnitř, nebo že někdo by zapomněl deštník, pak by začalo pršet, zmokli byste.

Ten olej v nádobkách, to je naše víra. My máme být připraveni na příchod Pana Ježíše.  Jako víru není možné druhým nařídit, odkázat, není možné se o ni ani podělit. Ta zásoba má být navíc dlouhodobá, jako víra v životě – ne chvilkové svaté v neděli nebo jen o svátcích.

Při pohledu na podobenství nás však může napadnout ještě jiná věc. Jak zásadní roli vlastně hraje ten olej? Teď otázka pro dospělé. Je to opravdu tak, že jeho nedostatek rozhodl o zavržení pošetilých družiček? Co myslíte, že by se stalo, kdyby pošetilé družičky došly k ženichovi a řekly mu: „Pane, svítíme málo, skoro už vůbec, ale ty nás přesto můžeš přijmout na svou hostinu.“ Vzpomeňme, kolikrát Kristus navštěvuje celníky a hříšníky, kolikrát odpouští – i ve chvíli vlastní smrti. Možná by družičky přijal, jenže ony nesebraly odvahu poprosit a utekly.

Když pak pětice pošetilých tluče na zavřené dveře hostiny, ženich neříká: „nemůžete dovnitř, protože jste nesvítily“. Neříká ani „běžte pryč,  neměly jste olej do zásoby“. On říká jednoduše „neznám vás“. Má pravdu. On je opravdu nezná. On se s nimi vůbec nesetkal. On ani neměl možnost přijmout je do svého průvodu jako družičky. Právě ve chvíli, kdy se s nimi měl přivítat, pošetilé družičky před ním utekly.

Na konci podobenství pět družiček slaví a pět stojí venku přede dveřmi. Dost smutná situace. Možná, že můžeme ještě olej do lamp chápat jako vzpomínku na Boží dobrodiní (vykonané dobro), pravidelné slyšení Božího slova, zvěst o odpuštění hříchů. Rozumné družičky dlouho zakoušely dobrodiní svého Pána a moc dobře znají jeho milosrdenství – jeho laskavost.

Ježíš to podobenství nevypráví proto, že to tak jednou nutně bude. Vypráví ho proto, aby se to nestalo. Vyzývá nás: „Bděte, protože neznáte den ani hodinu“. To znamená, že až nás vzbudí zpráva o příchodu Pána Ježíše, nemá nás to zaskočit, naopak máme se radovat.

Milé dětí, víra nás učí, že Pán Ježíš se má vrátit a my máme být na Jeho příchod pořád připraveni, máme se modlit, máme se mít rádi a máme mít rádi Boží slovo.

Sestry a bratří, jsme na prahu adventu. Ten je překrytý ve věncích, výzdobě, koledách a běhání ke kupcům. Povzbuďme všechny hledající, všechny, kteří hledají ten správný cíl našeho čekání, správný cíl adventu, pozvěme je na slavnost, kterou chce Kristus slavit s plným počtem těch, kteří mu vyšli naproti. Amen.


Kázání v neděli 20. listopadu 2016 Phanuel Osweto (dětská bohoslužba)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *