První čtení: Jeremjáš 31, 7–11 Toto praví Hospodin: „Radostně plesejte vstříc Jákobovi, jásejte nad tím, který je hlavou pronárodů, vzdávejte chválu, rozhlašujte: »Hospodin spasil tvůj lid, pozůstatek Izraele.« Hle, přivedu je ze země severní, shromáždím je z nejodlehlejších koutů země. Bude mezi nimi slepý a kulhavý, těhotná, i ta, jež právě porodila. Vrátí se sem veliké shromáždění. Přijdou s pláčem a s prosbami o smilování, já je povedu. Dovedu je k potokům, jež mají vodu, cestou přímou, na níž neklopýtnou. Budu Izraeli otcem, Efrajim bude můj prvorozený.“ Slyšte, pronárody, Hospodinovo slovo, na vzdálených ostrovech oznamte toto: „Ten, který rozmetal Izraele, shromáždí jej, bude jej střežit jako pastýř své stádo.“ Hospodin zaplatí za Jákoba, vykoupí ho z rukou silnějšího.
Druhé čtení: Efezským 1, 3–14 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy. V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.
Evangelium: Jan 1, 10–18 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydal svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“ Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.
Sestry a bratři,
dnes začneme tou modlitbou, kterou nám napsal apoštol Pavel. Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.
Apoštol Pavel ve své modlitbě zmiňuje, že Bůh nás v Kristu obdařil, a dnes chceme mluvit právě o tomto obdarování. Smysl Božího daru je v tom, že sám Bůh přistoupil k nám ve svém synu Ježíši Kristu. Pro mnoho lidí Vánoce už skončily, začala další obyčejná rutina. Pro křesťany však vánoční doba pokračuje ještě několik dní, až do následující neděle svátku Křtu Páně.
Církev velmi dobře ví, že každý člověk potřebuje delší čas k pochopení, vstřebání, přijetí toho daru, který jsme mohli od Boha dostat. A tím spíše je třeba investovat čas k tomu, abychom doopravdy přijali dar Vánoc.
Fakt, že se Kristus skutečně narodil, nepopírají ani historici, ať už jsou věřící nebo ne. Nepopírají to ani ti, kteří s radosti zpívají píseň Narodil se Kristus Pán, i když někteří z nich také nejsou věřící – nikdo nemá pochyb o tom, že se narodil.
Máme se radovat, že Bůh nám dal takový výjimečný dar. Pokud jsme tedy nežasli nad tímto dárkem, pokud nám připadal nezajímavý, pak to znamená, že jsme jej dosud nerozbalili. A ne nadarmo nám církev poskytuje čas, abychom se vrátili k vánočnímu stromu a objevili ten přehlédnutý dar – ne od partnera či přátel, ale od samotného Otce.
Radostně plesejme, píše Božímu lidu prorok Jeremjáš v našem dnešním textu. Můžeme se radovat, jen když pochopíme, že ten dar, který jsme dostali, je vzácný, je kouzelný, vynikající a mimořádný. Ukázala se Boží sláva, která přináší spásu všem lidem – to je poselství Vánoc. To poselství, které pokračuje i dnes. Ta sláva Boží spočívá v tom, že se nám zjevuje Boží milost. Milost, která má závažnost a váhu.
Z Boží plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí, píše evangelista Jan. Kdo si to uvědomuje? Jen ti, kteří se narodili z Boha. Musíme nicméně nejdříve pochopit, co to je milost. Milost je vždy něco překvapivého, je to omilostňující soudní výrok, který zbavuje trestu. Srov. Iz 53, 4 Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. A dále čteme od proroka Izajáše, že Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Iz 53, 6 Ano, náš úděl byl bez naděje, byli jsme daleko od Boha a propadli jsme Jeho soudu. Ale místo odsouzení přišla amnestie, a tohle je Boží milost, že nám odpustil a sám přišel k nám ve svém Synu Ježíši Kristu.
Jak je to nyní s námi? Po čem skutečně touží naše srdce? Často toužíme po štěstí, po naplnění, po lásce, přijetí, potvrzení toho, že jsme dobří, že pro lidi a tento svět něco znamenáme, toužíme po různých materiálních věcech, které nám dávají určitý status a mají nám pomoct, třeba i v tom, abychom byli šťastní. Když se nám podaří prohlédnout tuhle omezenou trvanlivost pocitu „štěstí”, založeného na vnějších a dočasných stimulech, na materiálních požitcích a zábavě, měli bychom také myslet na skutečné, trvalé štěstí, které pro nás připravil sám Bůh. Proto se slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Tohle je Boží plán s námi, abychom mohli i spatřit to, co nám nabízí. Prožívat přítomnost Boha samotného uprostřed nás.
Díky tomu máme naději, že se setkáme se světlem, zažijeme dotek věčnosti, který pak nadále může ovlivnit zbytek našeho života, i naše chování a jednání směrem ven. K tomu je potřeba odhalit a rozbalit ten vánoční dar – poznat Krista, který nás na hloubku víry chce vést. I k tomu slouží svátky. Ve svátek se děje, může dít něco významného.
Máme poslání stát se Božími dětmi a Kristus nám ukázal, že k tomu máme i moc. Je jen na nás, zda se jí chopíme a jak. Amen!
Phanuel Osweto 5. ledna 2020