První čtení: Izajáš 62,1–5 Kvůli Sijónu nebudu zticha, kvůli Jeruzalému si nedopřeji odpočinku, dokud jako záře nevzejde jeho spravedlnost, dokud jako pochodeň nevzplane jeho spása. Pronárody spatří tvoji spravedlnost a všichni králové tvou slávu. Nazvou tě novým jménem, jež určila Hospodinova ústa. Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce a královským turbanem v dlaních svého Boha. Už nikdy o tobě neřeknou: „Opuštěná“. A nikdy o tvé zemi neřeknou: „Zpustošená“. Budou tě nazývat: „Oblíbená“ a tvou zemi: „Vdaná“, protože si tě Hospodin oblíbil a tvá země se vdala. Jako se mladík žení s pannou, tak se tví synové ožení s tebou. A jako se ženich veselí z nevěsty, tak se tvůj Bůh bude veselit z tebe.
Druhé čtení: 1. Korintským 12, 1–11 Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti. Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám. Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš buď proklet,“ a že nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém. Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.
Evangelium: Jan 2, 1–11 Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
Slavíme 2. neděli po Zjevení Páně (Epifanie). V křesťanství je Epifanie oslavou Božího příchodu v Kristu k naší spáse ve viditelných událostech Ježíšova narození, klanění mudrců, v Ježíšově křtu i prvním zázraku v Káně. Neviditelný Bůh se rozhodl jedinečným způsobem zviditelnit. Bylo to riskantní, jak Ježíšův příběh ukazuje, ale Bůh do toho přesto šel.
Dnešní rozmach sociálních sítí nám zase umožňuje vytvořit ze své reálné osoby svůj virtuální obraz, kterým se prezentujeme svému okolí (FB, Instagram aj.) a těm, kteří nás neznají naživo. Pro vytváření pevných a smysluplných osobních mezilidských vztahů i v rámci lidské společnosti jako celku je nezbytná důvěra v pravdivost sdělovaných informací.
A to samé se týká vztahu Boha s lidmi. V listu Židům (Žd 13,8) čteme: „Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i navěky. Bůh je stále stejný a pravdivý v lásce k lidem, kterou zjevuje různými způsoby – jako starozákonní Hospodin, jako člověk Ježíš Kristus nebo jako Duch svatý. Ať už byly zážitky s Bohem předávány ústně nebo byly zachyceny na starozákonních svitcích či popsány na stránkách Bible, ať už jde o naše vlastní duchovní prožitky při setkání s živým Bohem v Duchu svatém je to vždy jeden a tentýž Bůh.
Co nám o sobě zjevuje Hospodin v textu proroka Izajáše (Iz 62, 1–5)? Že investuje nepředstavitelné množství úsilí a energie do obnovy vzájemného vztahu lásky a důvěry mezi ním a Izraelem. A tato reálná proměna stavu (obnova uctívání Hospodina na Sijónu, obnova Jeruzaléma a fungování celého Izraelského společenství, které bylo po návratu z babylonského zajetí v troskách) bude zjevná nejen izraelskému společenství, ale také okolním národům.
Co Hospodina k takovému jednání motivuje? …protože si tě Hospodin oblíbil… Toto slovo můžeme vztáhnout nejen na izraelské společenství. I my jsme Boží oblíbenci. Uvědomujeme si to? Povzbuzuje nás to v běžných životních situacích? Dovedeme s tím nakládat? Hřešíme na to nebo to naopak využíváme pro dobré věci?
Do čeho (koho) investujeme svou energii, svůj čas, své peníze, své síly? Je to práce, rodina, koníčky, přátelé aj.? A co Bůh, Ježíš nebo Duch svatý, sborové společenství bratří a sester? Stojí nám za to, abychom napnuli své síly?
Proč to všechno Hospodin podniká? „A jako se ženich veselí z nevěsty, tak se tvůj Bůh bude veselit z tebe.“ Bůh se chce radovat z nás. Prožívání blízkosti a lásky nás i Boha naplňuje radostí.
Co nám zjevuje list do Korintu o Duchu svatém? Každý z nás dostal zvláštní dar Ducha svatého ke společnému prospěchu. A slouží k tomu, aby společenství mohlo fungovat po stránce duchovní, ale také bylo schopné řešit praktické problémy a situace, které s sebou sborový život v dnešní době nese. Každý z nás má ve sboru své místo a svůj úkol.
V druhém listu do Korintu nás Pavel upozorňuje: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně. Jako jednotlivci, ale také jako sbor pro sebe navzájem, ale také pro lidi mimo sbor spoluvytváříme a zjevujeme obraz Boha a církve. To je naše každodenní epifanie, která vypovídá o nás, o tom, čemu a komu věříme.
Ježíš daroval svatebčanům v Káně hojnost vína, aby svatba neskončila průšvihem, ale mohla zdárně pokračovat. Církvi daroval hojnost Ducha svatého, aby mohla fungovat i bez jeho pozemské přítomnosti, dokud znovu nepřijde v moci a slávě.
Maria upozornila Ježíše na nedostatek vína, ale nechala na něm, jak s danou informací naloží a co konkrétně udělá. Je dobré mít ve sboru takovou Marii, vnímavou a všímavou vůči nedostatkům ve sboru, která si svá zjištění nenechá pro sebe, ale zároveň dá prostor a důvěru Duchu svatému, který uděluje své dary, jak sám chce, aby v dané věci jednal.
Ježíš v Káně Galilejské učinil počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili (složili v něj svou důvěru). Ti, které Ježíš pozval na společnou cestu víry, v něj uvěřili na svatbě během hostiny. Víme, že svatba v Bibli je symbolickým obrazem obnovení vzájemného vztahu mezi Hospodinem a jeho lidem, jak jsme viděli už u proroka Izajáše.
Učedníci uvěřili v Ježíše, protože poznali, že má moc proměnit vodu ve víno, hříšníky v Boží děti. Ježíšova moc proměňuje naše obyčejné lidství (vodu) v něco kvalitativně mnohem lepšího (ve víno), když mu dáme svou důvěru, když posloucháme, co nám říká, a držíme se jeho pokynů, když Ježíše necháme v našem životě jednat.
Krátký rozhovor Ježíše s Marií ukazuje, že není automatem na naše splněná přání. Jedná a rozhoduje se svobodně (v jednotě s Otcem a Duchem svatým), ale vůči člověku vždy s láskou. Proto nemusíme Boha do ničeho tlačit silou: „Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.“ (1. Pt 5,7)
Jako Ježíšovi učedníci jsme pravděpodobně i my prožili spolu s ním svou svatbu v Káně. Máme svou osobní zkušenost, kdy nám Ježíš zjevil prvně svou slávu, kdy jsme poznali, že v jeho osobě se skutečně naplno zjevila Boží láska k nám a že Bohu, Ježíši Kristu, Duchu svatému můžeme důvěřovat, protože jeho láska k nám je opravdová.
Ivana Doubravová 19. leden 2025