První čtení: Daniel 12, 1–3 V oné době povstane Míkael, velký ochránce, a bude stát při synech tvého lidu. Bude to doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby. V oné době bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je zapsán v Knize. Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy.
Druhé čtení: Židům 10, 35–37 Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno. Vždyť už jen `docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se.
Evangelium: Marek, 13, 3–8 Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!“ Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: `Já jsem to´ a svedou mnohé. Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí.
Bratři a sestry,
dnes jsme četli velmi významné texty z Písma, texty, které mluví o budoucích věcech. Proroctví, která přicházejí včas, neboť dnes máme předposlední neděli církevního roku. Starý církevní rok pomalu končí a Bůh chce, abychom byli připraveni pro věcí budoucí.
V přečtených textech z knihy Daniela a z evangelia vidíme jistá proroctví. To první, co nám dnes Pán Bůh přes proroka Daniela a skrze Pána Ježíše sděluje, je to, že na konci věků přijde doba soužení. Čteme: „V oné době povstane Míkael, velký ochránce, a bude stát při synech tvého lidu. Bude to doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby.“ (Daniel 12, 1) Boží slovo tady říká, že konec světa bude plný soužení. O tomto soužení čteme na mnoha místech. Dovolte mi, abych ještě jednou připomněl dnešní slova samotného Ježíše. Ten řekl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem to´ a svedou mnohé. Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí.“(Marek 13, 5–8)
Ze slov Ježíše vidíme, že to bude soužení ve všech rozměrech společnosti. Když tohle slyšíme uprostřed pandemie, troufnu si říct, že tyto věci jsou tak aktuální v naší době. Víme, že už tu byly války, národy také už povstaly proti sobě, o zemětřeseních jsme také už slyšeli, hlad je ve světě a hodně lidí kvůli tomu riskuje život. Co si tedy my dnes z těchto proroctví můžeme vzít? Možná se nám zdá, že toto všechno je od nás vzdáleno. Ovšem zdání klame, což bohužel dokazuje i situace kolem Covidu. Žili jsme v klidu a měli jsme tolik svobody a najednou všechno je jinak. O válkách dnes čteme skoro pořád v novinách, i o lidech, kteří utíkají ze své země zpustošené válkou, jak je vídáme v televizi. Také se často objevují filmy o budoucnosti. Lidé přemýšlejí o konci světa.
Ale z těchto textů se také učíme, že ten konec přijde a že ho bude předcházet soužení. Svět nebude lepší. Ano, možná bude situace za deset let lepší než dnes, ale obecně Pán Bůh ukazuje, že přijde doba soužení. A my máme být připraveni. Jak? Rozhodně ne tím, že si nakoupíme domů zásoby. Ne! Připravit se máme tak, že připravíme svá srdce. Připravit se máme tak, že upevníme naši víru v Boha a Jeho slovo, které se, jak vidíme, postupně naplňuje. Připravit se máme tak, že budeme Pana Boha milovat víc než cokoli jiného. Navíc se máme připravit tak, že Ho budeme poslouchat ve všem, protože naše poslušnost je způsob, jak zažívat Boží vedení a Jeho požehnání.
V knize proroka Daniela slyšíme ještě další proroctví. Daniel říká, že mrtví budou vzkříšeni. Čteme: „Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.“ (v. 2) Je tady řeč o vzkříšení. Bible učí, že na konci věků dojde ke vzkříšení. Samozřejmě se ptáme, jak je to s našimi zesnulými, kde jsou? Jsou mimo tento svět, mimo tento čas. Nemusíme se obávat, že po smrti někde čekáme, někde se jen tak nudíme. Jsme hned u Pána.
Lidé často mají strach ze života po smrti. Mají strach, že po smrti ještě něco bude, a oni nevědí, co. My křesťané říkáme, že člověk nemusí žít se strachem ze smrti. My zveme k Ježíši, který ten strach odstraňuje a naplňuje pokojem. My zveme k Ježíši, který pro nás připravil dokonalou věčnost s Ním.
Jak říká apoštol Pavel ve svém listu, cituji: „Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna.“ Ano, my věříme, že z Boží vůle a díky víře dosáhneme toho, co bylo zaslíbeno. Ano, víru ve vzkříšení a posmrtný život má mnoho náboženství. Přesto je křesťanství naprosto unikátní. Je unikátní proto, že na rozdíl od všech ostatních náboženství má osobu vzkříšenou z mrtvých. Ano, je to Ježíš Kristus, Boží Syn, který pro nás připravuje mnoho odměn za víru, kterou máme.
Daniel v tomto našem textu říká, že lidé budou vzkříšeni. A Boží slovo to naše vzkříšení spojuje se vzkříšením Pána Ježíše Krista. Velice výstižný je třeba text z tzv. hymnu vzkříšení. Tam čteme: „Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.“ (1K 15, 20–24)
Sestry a bratři, Ježíš Kristus zemřel a byl vzkříšen. My také budeme vzkříšeni. Vzkříšení je základem našeho vyznání víry a vyznáváme ho při každé bohoslužbě. Nelze být křesťanem a nevěřit ve vzkříšení.
Třetí verš, který jsme četli z proroka Daniela, nám ještě nabízí další proroctví. Každého člověka čeká věčnost. Čteme: „Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy.“ (Dan 12, 2–3) Toto proroctví znovu slyšíme od samotného Krista, když prohlásil, jak píše apoštol Jan: „Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.“ (Jan 5, 29–29)
V těchto slovech Ježíš říká, že všichni mrtví budou vzkříšeni a podobně jako Daniel sděluje, že jedni vstanou k životu a jedni k odsouzení. Milující Pán Bůh chce, aby každý z nás, kdo uslyší toto slovo, my, kteří jsme dnes tady, jsme žili věčný život s Ním. Dnešní otázka proto zní: Budeme tam? On chce, abychom tam byli. On chce, abychom tam byli i s našimi rodiči, s našimi dětmi, s našimi přáteli a hlavně s Ním. On nás chce zbavit strachu ze smrti a ze soudu. On prolil svoji krev za nás a i dnes nám nabízí odpuštění. Smíme Mu proto radostně vyznávat (jak zpíváme v naší písni 301): Pane, dnešek je den chvály, dnes Ti chceme děkovat, rádi bychom vyzpívali dík za to, že nás máš rád. Amen.
Phanuel Osweto 21. listopadu 2021