První čtení: Micheáš 5, 1–4a A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. I když je Hospodin vydá v plen do chvíle, než rodička porodí, zbytek jeho bratří se vrátí zpět k synům Izraele. I postaví se a bude je pást v Hospodinově moci, ve vyvýšeném jménu Hospodina, svého Boha, a budou bydlet bezpečně; jeho velikost bude nyní sahat až do dálav země. A on sám bude pokoj.
Druhé čtení: Židům 10, 5–10 Proto Kristus říká, když přichází na svět: `Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo. V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.´ Předně říká: `Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení´ – totiž v takových, jaké se obětují podle zákona. Potom však řekne: `Zde jsem, abych konal tvou vůli.´ Tak ruší prvé, aby ustanovil druhé. Tou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo.
Evangelium: Lukáš 1, 39–55 V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“ Maria řekla: „Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky.“
Sestry a bratři, jsme v bezprostřední blízkosti Vánoc, a proto jsou naše texty zaměřené na Kristovo vtělení. Ačkoliv prorok Micheáš nemluví přímo o narození, je celkem jasné, že tomu tak je. Při vyslovení jména Betlém se nám vybaví okamžitě Marie, Josef a jesle s dítětem. Pro současníky Micheáše to bylo jinak.
Prorok Micheáš obrací pozornost k Betlému, k městu stejně bezvýznamnému v době prorokově jako v době narození Ježíše Krista, avšak nikoli bezvýznamnému v dějinách izraelského národa. Do Betléma, tisíc let před Kristem, se vrací se svou tchýní Noemi Moábka Rút, aby zde našla nejen chleba v době hladu – Bét-lechem = dům chleba, ale aby se stala i babičkou Davida, který se zde narodí a kterého prorok Samuel pomaže na krále mezi Jišajovými syny.
David, podobně jako Betlém u Micheáše, je tím nejmenším, nejbezvýznamnějším z Jišajova rodu, a přesto bude největším z izraelských králů. Betlém je tedy svým jménem, svými dějinami významným místem i symbolem – je „nejmenší z nejmenších“, a přesto nejvýznamnější. Jaká podobnost s Ježíšem, Synem Božím, který se také narodí jako bezvýznamný, odmítaný, a přece se stane, tak jak předpověděl prorok Micheáš a po něm mnozí jiní: Vládcem, jehož moc se rozšíří až do konce země. On sám bude pokojem! A nadto, Ježíš se stane chlebem života pro všechny ty, kteří Jej ve víře přijmou jako Božího Syna a svého Spasitele a Vykupitele.
Tyto příběhy nám ukazují, že Boží cesty vedou jinudy, než často člověk očekává. I my dnes máme nějaké očekávání, co nám přinese budoucnost? Asi nic moc, když sledujeme, co se děje kolem nás a po celém světě. Rok 2021 nekončí nějak optimisticky pro mnohé z nás a svět je dnes tím víc nevyzpytatelný. Co dál očekáváme pro svůj osobní život? Přáli bychom si jistě něco lepšího, než co právě prožíváme. Avšak, ono to velmi záleží na tom, odkud a od koho očekáváme naplnění svých přání a tužeb. Očekáváme je od zaměstnavatele nebo od nové nastupující vlády?
Zkusme nasměrovat svůj pohled na Betlém, na zaslíbení, která odtud přicházejí. Ta dávají naději. Odtud se otevírá budoucnost pro každého z nás, protože tam začíná Boží plán pro nás, Boží aktivita s námi. Bůh začíná znovu a odjinud, než sami čekáme. O tom je poselství evangelního textu z Lukášova evangelia. Lukáš líčí setkání dvou obyčejných žen. Můžeme říct, že to jejich setkání je obyčejné, protože se odehrává „obyčejně”, na prostém místě (v domě někde na horách), ne v chrámu (anebo aspoň v synagóze). A že to byly dvě obyčejné ženy, o tom není pochyb – Maria patřila k chudým, Alžběta byla už pokročilého věku. A přesto Bůh sestupuje do jejich života a skrze ně změní lidské dějiny.
Pokud souhlasíme, že tyto dvě ženy jsou obyčejné, tak musíme přece jen upřesnit, že Maria byla něčím výjimečná – její výjimečnost spočívá v otevřenosti vůči Bohu. V otevřenosti tam, kde se zdálo, že jsou cesty zavřené. Má počít dítě, aniž by žila s mužem. V jejím příběhu vidíme otevřenost tam, kde se Boží Slovo zdálo tak těžko přijatelné. Ona však překročila hranici neochoty a “uzavřenosti”, hranici toho „jak se to může stát”. L 1, 34. Maria přijala Boží Slovo a počala.
Protože přijala Boží Slovo zvěstované andělem – a toto Slovo pomalu rostlo, její obyčejný pozdrav Alžbětě přináší dotek Ducha a radost evangelia – radost dobré zprávy. I obyčejný pozdrav se stává neobyčejným. I obyčejné věci se stávají neobyčejnými. Duch Boží nečiní nové věci, ale činí věci novými, prozářenými Božím jasem. Bůh tedy volá nejen Marii a proroka Micheáše, ale i nás k službě v Jeho plánu.
Ano, v té době v Judských horách v domě Zachariášově se odehrálo první, zcela skryté, zjevení Páně. My dnes už víme, jak se bude rozvíjet evangelní příběh dál. Nejprve narození Jana, pak i narození Ježíše v Betlémě. A na toto narození Božího Syna v Betlémě se připravujeme každý advent.
I nás ještě čeká naše narození pro nebe. A na to se připravujeme adventem celým naším životem. Kéž bychom také jednou mohli slyšet na naší adrese: „Požehnaný služebníku, vejdi v radost svého Pána.“ Nebo „Blahoslavený, který jsi uvěřil“. Neboť: „každý, kdo ve mne věří, nezahyne, ale bude mít život věčný v nebi.“ Slyšet toto bych přál sobě, i každému z vás! Amen.
Phanuel Osweto 20. prosince 2021