Buďme děti světla

Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, Hospodine, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť. (Žalm 141, 2)

První čtení z Písma: Ámos 5, 18–24 Běda těm, kdo touží po dni Hospodinově! K čemu vám bude den Hospodinův? Bude tmou, a ne světlem! Jako když se dá někdo na útěk před lvem a narazí na něho medvěd; nebo vejde do domu, opře se rukou o stěnu a uštkne ho had. Což není den Hospodinův tmou, a ne světlem, temnotou bez jasu? Nenávidím vaše svátky, zavrhl jsem je, ani vystát nemohu vaše slavnostní shromáždění. Když mi přinášíte zápalné oběti a své oběti přídavné, nemám v nich zalíbení, na pokojnou oběť z vašeho vykrmeného dobytka ani nepohlédnu. Pryč ode mne s halasem tvých písní, tvé brnkání na harfy už nechci slyšet. Ať se valí právo jako vody, spravedlnost jak proudící potok.

Tužby pro dobu po Duchu svatém:

  1. Aby nás k moudrosti a zralosti vedl a dal nám uvědomit si pravý smysl života, modleme se k Hospodinu.
  2. Abychom správně nakládali s časem, který nám zde na zemi zbývá, a Boží vůlí se řídili, modleme se k Hospodinu.

Modlitba před čtením ze sv. Písem:

Panovníku, Hospodine, tvůj požehnaný Syn přišel do světa, aby zničil ďáblovo dílo a učinil nás tvými dětmi a dědici života věčného. Dej, ať se stále držíme této naděje, abychom byli čistí, jako on je čistý, a stali se mu podobnými v jeho věčném a slavném království. Osviť nás, Bože, svým svatým Duchem, ať slyšíme slova Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.

Druhé čtení z Písma: 1. Tesalonickým 4, 13–18 Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte. 

Evangelium: Matouš 25, 1–13 Ježíš řekl svým učedníkům: „Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: »Ženich je tu, jděte mu naproti!« Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly pošetilé rozumným: »Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!« Ale rozumné odpověděly: »Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!« Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: »Pane, pane, otevři nám!« Ale on odpověděl: »Amen, pravím vám, neznám vás.« Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

Kázání:

Milost vám a pokoj, bratři a sestry,

prorok Ámos žil a za dnů izraelského krále Jerobeáma II., v době, kdy země zažívala po všech stránkách hojnost. Král byl oblíben, země byla na svém  mocensko-hospodářském vrcholu, a přesto Ámos hovoří o Dni Hospodinově. Den Hospodinův však bude podle Ámose tmou a ne světlem, jak Izraelité očekávali, věříce ve zvláštní Boží přízeň, která jim byla zaslíbená, a kdy Bůh při posledním soudu ztrestá jen jejich nepřátele, zatímco oni budou zachráněni. Ámos však hlásá soud i nad Izraelem, prorokuje lidu, že jestliže nezmění své chování a nedají-li přednost dobru a pokoře před zlem, prostopášností a ziskuchtivostí, nebude jim Boží přízeň k ničemu a i na ně dolehne Boží soud. Budou-li však hledat dobro a ne zlo, bude Bůh s nimi. Pak naleznou skutečný „nový“ život. Co se to vytratilo z jejich života? Odpověď nalézáme ve větě, kterou jsme již slyšeli: „Budou-li však hledat dobro a ne zlo, bude Bůh s nimi.“ Z jejich života se vytratil Bůh.  Slavili sice svátky, ale místo toho, aby tento den věnovali jen Hospodinu, netrpělivě vyhlíželi, kdy už zase budou moci obchodovat, vymýšleli, jak ještě více zbohatnout, jak ubírat na míře, a nebylo jim zatěžko okrádat i ty nejnuznější a činit si z nich své otroky. Radovali se z toho, co vše vlastní silou dokázali, proč by se tedy měli strachovat před Dnem Hospodinovým? Místo, aby sloužili svému Bohu, sloužili modlám, stali se „otroky“ zisku, mamonu. Ze společnosti se vytratila solidarita s potřebnými, proč jim pomáhat, když nám ještě mohou sloužit, jen za kus chleba. A právě na tyto nedostatky Ámos upozorňuje.

To, co se stalo jim, se může stát i nám, v době blahobytu, který, i když přes určité těžkosti, nyní i my prožíváme. Můžeme snadno na Hospodina zapomenout a nabýt přesvědčení, že vše, co jsme dokázali, bylo jen naší zásluhou, a proč bychom se tedy měli o náš úspěch dělit s potřebnými, proč za něj děkovat Bohu? Vždyť každý je strůjcem svého štěstí. Nezapomínejme ale, že před Bohem jsme si rovni. Všichni se chceme mít dobře a je to přirozené, ale ne na úkor druhých, ubohých, chudých, tak jak se to stalo za doby proroka Ámose. Vše co vlastníme, ať už jde o dům, auto, firmu máme zde propůjčené od Boha k tomu, abychom s naším přičiněním mohli konat dobro na tomto světě. Od Boha dostal každý to, s čím může nejlépe hospodařit, někdo pomáhá slovem, někdo dokáže uzdravovat, jiný umí vydělat peníze a někdo je zde pro to, abychom si dennodenně uvědomovali svoji nicotnost. A právě ti, sociálně slabí, postižení, staří, ti, co jsou na nás závislí, nám připomínají, že i přes svoji neutuchající píli nemáme svůj život plně v rukách, na sto procent. Stačí nemoc, v dnešní době je to epidemie, a můžeme se pomoci dožadovat i my.

Co nám v dnešní nelehké době Hospodin dává je čas, čas zamyslet se, zda i my jsme někde neztratili svého Boha. Zda náš život, který žijeme, je takový, abychom už nyní byli schopni obstát před Bohem, zda dokážeme patřičně využít vše, co jsme od Hospodina obdrželi k činění dobra.

Jako v Edenu volá Hospodin na člověka „kde jsi“, tak i dnes Bůh volá na nás „kde jsi.“ Hospodin touží po vztahu s námi, neschovávejme se tedy před Ním, ale jděme Bohu vstříc a On nás nenechá zahynout. S Jeho pomocí překonáme všechny těžkosti.

Co ale spojuje proroctví Ámosovo s tesalonickými křesťany ze druhého čtení? Je to Den Hospodinův a otázka Tesalonických, zda skrze víru budou přivedeni také mrtví k „novému“ věčnému životu. V prvním čtení jsme slyšeli: „Což není den Hospodinův tmou, a ne světlem, temnotou bez jasu?“ Ano, poslednímu soudu se nikdo nevyhne, ale Pavel Tesalonické ujišťuje, že je tento den nepřekvapí, protože již nyní jsou skrze víru v Ježíše Krista dětmi světla, dne a nepatří již temnotě, noci. Ve dne se nic neschová, vše je vidět, tak jako Bůh vidí do našich srdcí, zatímco noc vše přikryje. Žijeme-li ve tmě, nežijeme s Bohem, snažíme se před Ním skrýt naše skutky, naše srdce.  Nevíme ani, kam jdeme, neboť tma nám oslepila oči. Ale jak čteme v prvním listě Janově „Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy.“ (1J 1, 5) V této Boží perspektivě dostává pro mě nynější vládní nařízení, kdy v noci nesmíme vycházet z našich domovů, zcela jiný význam. Jako by na mě Bůh volal: buďte dětmi světla a ne noci. A stane-li se, že klopýtneme a nebudeme mít dostatek oleje v našich lampách, tak jako pošetilé družičky, nebo jej omylem rozlijeme, stále je zde i v těchto okamžicích naděje: Bděme, buďme dětmi světla, pomáhejme potřebným, čiňme dobro, vždyť právě konání dobra je způsob, jak můžeme být každý den s Bohem – a někdy stačí i maličkost, třeba úsměv, povzbuzení v pravý okamžik. Buďme živým svědectvím Kristova života, našeho Pána, který právě skrze nás působí ve světě. Jen v Jeho přítomnosti získáváme nový život, neboť smrt již nad námi nemá svoji moc. Svojí účastí na utrpení druhých svědčíme o Ježíšově životě a Jeho smrti, kdy On jediný byl bez viny.    Amen

Verše k obětování: Žalm 119, 133 Hospodine, upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.

Verše k požehnání: Matouš 25, 4.6 Pán řekl: „Rozumné panny si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Uprostřed noci se rozlehl křik: „Ženich je tu, jděte mu naproti“!

Modlitba k požehnání: Panovníku, Hospodine, dej, ať veliká milost, kterou jsme přijali ve svátosti večeře Páně, napraví vše, co je špatného v našich srdcích a nerozumného v našich myslích! Prosíme o to ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.

Zdena Chaloupková 8. listopadu 2020

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..