První čtení: Skutky 8, 26–40 Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je opuštěná. Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izajáše. Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“ Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izajáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“ On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. To místo Písma, které četl, znělo: `Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.´ Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“ Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ — Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou. Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všemi městy a přinášel jim radostnou zvěst, až se dostal do Cesareje.
Druhé čtení: 1 Janův 4, 7–21 Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa. Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. Řekne-li někdo: „Já miluji Boha“, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.
Evangelium: Jan 15, 1–8 Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
Pokoj vám, sestry a bratři!
Stejně jako minulou neděli i dnes sledujeme v prvním čtení skutky apoštolů našeho Pána Ježíše Krista. Náš text zmiňuje učedníka Filipa, který spolu s ostatními křesťany opouští Jeruzalém, když se pronásledování křesťanů stává neúnosným a brání jim v hlásání radostné zvěsti o Kristu. Dostávají však vhodné podmínky k šíření Kristova učení mimo Jeruzalém. Jeden z nich, apoštol Filip, naslouchá Božímu poslu: Anděl Páně Filipovi řekl: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gazy.“ A Filip? Jako pravý Izraelita a učedník Páně, se neodkladně sebere a jde.
V tomto případě by mohl někdo mluvit o náhodě, stejně jako i my často mluvíme o náhodách tam, kde jde ve skutečnosti o dílo Boží prozřetelnosti, kde vstupuje do děje Boží režie. To se právě stalo ve Filipově případě. Čteme, že právě přijížděl do Jeruzaléma jeden Etiopan, dvořan a správce etiopské královny – byl to nějaký vrchní správce celého jejího pokladu. Není bezvýznamný úředníček, dnes bychom řekli, že je ministrem financí a tudíž, jde o „návštěvu na nejvyšší úrovni.“ Když se vracel na svém voze, četl proroka Izajáše.
Povrchní dojem – to je ale náhoda! Zrovna cizinec, ovšem vzdělaný, znalý hebrejštiny a zajímající se o židovství (nejspíš i původem Žid). A zrovna se potká s Filipem, učedníkem Páně. Samozřejmě, jak jsem zmínil, nejde o náhodu, Bůh ke svému dílu nepotřebuje nahodilosti, ale všechno zapadá do Jeho – Božího plánu.
Abychom i my mohli být Božími služebníky a naplňovali Boží vůli, je z naší strany zapotřebí naslouchat Božímu hlasu, ať prostřednictvím Ježíše Krista či našich blízkých, kteří mohou mít tvář andělů, nebo prostřednictvím situací, byť se mohou zdát nadmíru nahodilé nebo až nesmyslné. Zkrátka je zapotřebí vnímavosti, pozornosti a hlavně poslušnosti k dialogu, který mezi námi a Bohem probíhá.
Je zapotřebí velké vůle, abychom, stejně jako Filip, „vstali a šli“. A jak dnešní příběh pokračuje? Dalším úkonem poslušnosti: Běž a připoj se k tomu vozu! A Filip jde. Dokážeme si to představit? Není snadné se jen tak „připojit k vozu“ – znamená to běžet vedle něho, čekat na libovůli, budu-li přizván k přisednutí. To se stane poté, když se rozvine dialog, který bude mít, zejména pro Etiopana, rozsáhlé důsledky.
Etiopský dvořan čte knihu proroka Izajáše. Filip běžel k němu, a když slyšel, že čte proroka Izajáše, zeptal se ho: „A rozumíš tomu, co čteš?“ Dvořan je upřímný a tak přiznává: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží.“ Požádá Filipa, aby přisedl a text mu vyložil. To je výzva, kterou Filip rád přijme, a díky textu o Božím služebníkovi, který je předpovědí utrpení Krista, Mesiáše, Beránka Božího, mu vydá svědectví o Ježíši. Filipův projev je nejspíš velmi strhující a přesvědčivý, že je dvořan Filipem pokřtěn. Tím končí jeho poslání a pro dvořana začíná nový život křesťana. Lze předpokládat, že se stane pravým Kristovým učedníkem a bude radostnou zvěst evangelia o tom, že Kristus je Mesiáš, šířit ve svém prostředí.
Záhadné zmizení Filipa je zajímavé, ale nemusíme ho řešit; on už svůj úkol, své poslání vykonal, a Bůh jej posílá jinam, aby, cituji: Procházel krajem a všude v městech hlásal radostnou zvěst. To je posláním Filipa coby Kristova učedníka, ale – být hlasateli Krista je posláním každého z nás. I my jsme byli obmyti vodou křtu, naplněni Duchem svatým, i my jsme poznali, jak píše apoštol Jan, že Bůh je láska a Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.
Abychom se mohli stát hlasateli Božích skutků, připomíná nám Kristus zásadní pravdu. Říká nám: „ Já jsem pravý vinný kmen a můj otec je vinař.“ To znamená, milé sestry a milí bratři, že máme dobrý kmen, plný výživné šťávy, bez které život není možný. Plný lásky. Vyrůstáme z toho kmene, bereme z něj náš život. Kristus je kmen, který si nijak nevybírá, jaké větve z něho porostou. Jestli to budou Češi, Keňani nebo Etiopani, ženy nebo muži. On je kmen, který nabízí každému – každé ratolesti – svoji vláhu, svůj život, aby na ratolestech mohlo růst a vyrůst dobré, šťavnaté ovoce, které pak přináší radost a veselí. A Ježíš nás k tomu zve. Říká: zůstaňte ve mně. Jde tu o pozvání, abychom v Něm opravdu zůstali. On už se k nám přihlásil jako ten dobrý vinný kmen.
Teď už jenom když zůstaneme s Ním, pak budeme moci poznat Boží sílu a Jeho skutky v našich životech. Bůh nás chce použít ke službě, jako použil kdysi Filipa k obrácení onoho etiopského dvořana. I dnes je kolem nás tolik lidí, kteří mají Boží slovo tak blízko, ale Jak by mohli tomu rozumět, když jim to nikdo nevyloží?
Úkol tedy zní jasně. Buďme hlasateli našeho Pána. Když nasloucháme Ježíšovu slovu a spojujeme to s modlitbou, když řídíme své modlitby Jeho slovem, začíná se dít to, co tu Ježíš zaslibuje a k čemu nás zve. A ten dobrý kmen, z něhož pochází náš život, v nás přináší dobré ovoce. Já jsem pravý vinný kmen – a vy jste ratolesti. Zůstaňte ve mně. Tak nás Ježíš znovu zve k životu. K životu věčnému. Amen.
Phanuel Osweto 2. května 2021