První čtení: Genesis 45, 3-11.15 Josef řekl bratrům: „Já jsem Josef. Můj otec vskutku ještě žije?“ Bratři mu však nemohli odpovědět; tak se ho zhrozili. Josef je proto vyzval: „Přistupte ke mně.“ Když přistoupili, řekl jim: „Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta. Avšak netrapte se teď a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života. V zemi trvá po dva roky hlad a ještě pět let nebude orba ani žeň. Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše potomstvo na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození. A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh. On mě učinil otcem faraónovým, pánem celého jeho domu a vladařem v celé egyptské zemi. Putujte rychle k otci a řekněte mu: ›Toto praví tvůj syn Josef: Bůh mě učinil pánem celého Egypta. Nerozpakuj se a sestup ke mně. Budeš bydlit v zemi Gošenu, a tak mi budeš nablízku i se svými syny a vnuky, s bravem a skotem i se vším, co je tvé. Postarám se tam o tebe, neboť bude ještě pět let hladu, abys neměl nouzi ani ty ani tvůj dům ani nic z toho, co je tvé.‹“ Políbil také všechny bratry, sklonil se k nim a plakal. Teprve potom se bratři rozhovořili.
Druhé čtení: 1. Korintským 15, 35-38.42-50 Někdo snad řekne: „Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?“ Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře. A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny. Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo. Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci. Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní. Jak je psáno: „První člověk Adam se stal duší živou“ – poslední Adam je však Duchem oživujícím. Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní. První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe. Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích. A jako jsme nesli po dobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského. Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném.
Evangelium: Lukáš 6, 27-38 Ježíš řekl: „Vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi. Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Činíte-li dobře těm, kdo vám dobře činí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci. Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“
Bratři a sestry, pokoj vám. Vám, kteří mě slyšíte. Vám, kteří slyšíte Ježíšova slova, Ježíšův hlas.
Dnešní evangelium začíná právě těmito slovy Pána Ježíše: Vám, kteří mě slyšíte, pravím. Při jiných příležitostech říká: Kdo má uši k slyšení, slyš. (Mk 4, 9.23; L 7, 16; 8, 8; 14, 35) Ne vždy slyšíme to, co máme, ne vždy jsme soustředění na naslouchání Božímu slovu, ne vždy máme uši k slyšení, a tak Boží slovo nepronikne k našemu srdci. Horší ale je, když jsou naše srdce zatvrzelá, vzpurná, Boží slovo slyšet nechceme, víme vše nejlépe sami. Prorok Ezechiel dokonce zapsal: I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Lidský synu, bydlíš uprostřed vzpurného domu. Mají oči k vidění, ale nevidí, mají uši k slyšení, ale neslyší. Jsou dům vzpurný.“ Ez 12,1–2 Nebo je další možnost, jsme lhostejní, vlažní, o Boží slovo vlastně ani nemáme zájem, do kostela chodíme jen ze zvyku nebo z jakéhosi pocitu povinnosti, je nám vlastně jedno, co slyšíme, hlavně, že je nám dobře. Ale to není dobře před Pánem. Pán Ježíš nás zná, jsme Jeho ovečky, a Jeho ovečky slyší Jeho hlas, volá nás jménem. Dnes nás volá opět ke slyšení. V jedné dětské písni se zpívá: Já mám Ježíše v duši a mé srdce má uši, může slyšet Jeho hlas. Otevřeme proto svoje srdce, nastražme své uši, otevřeme svou mysl, naslouchejme, co nám dnes říká Pán.
Vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi.
Milujte, dobře čiňte, žehnejte, modlete se za ty, kteří vám ubližují! Nastavujte tvář, dávejte! Uf, kdo z nás to zvládá?
Milujte své nepřátele? – Kdo má dnes nepřítele? Žijeme v míru, přesto mohou být situace, kdy se dostaneme do svízelné situace. Pán Ježíš dokonce varoval ty, kdo ho budou následovat: Nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina. (Mt 10, 36). Mohou být problémy v práci, při podnikání, při zábavě, mohou být lidé, kteří nás nemusí, nebo z nějakých příčin nenávidí, závidí, ubližují. Právě těm máme žehnat, přát jim pokoj do srdce, přát jim spásu, modlit se za ně.
Dnes si připomínáme naše spoluobčany, kterým bylo opravdu těžce ubližováno, kteří byli posíláni na smrt, kteří se provinili jen tím, že se narodili židovským maminkám. Ve dvou transportech, vypravených z Kladna ve dnech 22. a 26. února 1942, bylo posláno do Terezína 1623 osob. Konce války se jich dožilo pouze 120. Jak můžeme odpouštět těm, kteří mají takové hrozné věci na svědomí? Bylo o tom mnoho napsáno, někteří to zvládli, jiní ne. Z lidských sil je to nemožné, jen s Boží pomocí to lze dokázat. Pokud jsme schopni žehnat těm, kteří nám ubližují, jsme na dobré cestě.
V dnešním prvním čtení z knihy Genesis jsme si připomněli případ těžkého ublížení v rodině. Bratři usilovali o smrt svého sourozence Josefa, Bůh to však nedopustil, a i když Josef procházel velkým trápením, byl prodán do otroctví, nespravedlivě obviněn, odsouzen do vězení, Bůh byl s ním, žehnal mu a Josef nakonec přinesl své rodině záchranu. Byl schopen odpustit, dokonce se na celou situaci díval Božíma očima. Když se pak bratrům ukázal ve své mocenské pozici a oni se začali bát, utěšoval je: Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta. Avšak netrapte se teď a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života. A znovu opakuje: Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše potomstvo na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození. A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh. Otci vzkazuje: Toto praví tvůj syn Josef: Bůh mě učinil pánem celého Egypta.… Postarám se tam o tebe, neboť bude ještě pět let hladu, abys neměl nouzi ani ty ani tvůj dům ani nic z toho, co je tvé.
Bůh používá různé lidi k naplnění svých záměrů. Ty, kteří ho poslouchají a jsou Jeho spolupracovníky, ale i ty, kteří chtějí Jeho plány mařit. Jeho záměry se naplní, buďme si tím jisti. I v příběhu Josefa jsme viděli, že bratři zamýšleli zlé. V závěru knihy Genesis však Josef bratřím říká: Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid. Gn 50, 20
O téměř 2000 let po Josefovi se opakovala obdobná situace. Náboženští vůdci zamýšleli zlé, připravili vše, aby mohli Pána Ježíše zabít. Falešně ho obvinili, nechali odsoudit k smrti. Bůh ho tak potrestal místo nás. Ale i tohle zlo obrátil Bůh v dobro, které zamýšlel. Vzkříšením připravil cestu k záchraně pro každého, kdo uvěří, a tak můžeme říci jako předtím Josef, že to je proto, aby zachoval naživu četný lid, tentokrát pro víc,pro věčnost, pro věčný život s Bohem.
Ještě jeden příklad si dovolím uvést. O dalších téměř 2000 let jiní vůdci, Hitler a jeho lidé, také zamýšleli zlé, chtěli konečné řešení – vyhladit Židy ze světa. Bůh však zamýšlel dobro, chtěl shromáždit svůj vyvolený lid z rozptýlení, a tak přes všechny hrůzy a pohromy se stalo, že se Židé mohli vrátit do své vlasti, do země, kterou jim Bůh zaslíbil, že 14. května 1945 vznikl stát Izrael. Od té doby vzkvétá, i když s ním mnozí zamýšlejí zlé.
A tak se vraťme ke slovům Pána Ježíše, k Jeho kázání, kterému se říká kázání na rovině: Milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.
Bůh miluje své stvoření, mnohokrát v Bibli čteme, že je milosrdný, dlouho shovívavý, trpělivý, jímá ho lítost nad každým zlem, trpí s námi, ale někdy je čas říci dost. A pak už je pozdě. Bůh je spravedlivý a viníka nenechá bez trestu. Mějme to na vědomí.
Apoštol Pavel v dnešním druhém čtení se zamýšlí právě nad tím, že člověk tak, jak je, nemůže mít podíl na království Božím, nezvládne jeho požadavky. Ale dává naději, pozemský člověk je duše živá, Pán Ježíš je Duchem oživujícím, jako jsme nesli podobu pozemského Adama, tak poneseme i podobu nebeského. Teprve když toužíme po Něm, po Jeho Duchu, měníme se k Jeho obrazu, dostáváme sílu jednat jako On. A tak dnes slyšme Jeho výzvu, nechme proniknout Jeho lásku do svého srdce, aby bylo plné milosti: Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. Nebo-li: Jako jsem já, buďte i vy. Milujte, nesuďte, nezavrhujte, odpouštějte, dávejte… K tomu nám dává dobrou radu, známou jako Zlaté pravidlo: Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi. Mesiánští Židé se zdraví pozdravem Šalom va chesed – pokoj a milost. Kéž je s námi stále Kristův pokoj a milost. Amen.
Kázání 24. února 2019 Jarmila Chytilová