Slavili jsme den otců, svátek Otce.
Předposlední neděli v červnu byla bohoslužba věnována dětem. Po čase jejich nepřítomnosti kvůli pandemii se v našem kostele sešly snad všechny děti, které máme. Bylo to radostné a v radosti také proběhlo celé setkání. Děti a mládež pěkně vydrželi v klidu, úvodní část byla zkrácena, a samotné kázání bylo určitě v prvé polovině víceméně rozhovorem, v němž účastníci reagovali velice ochotně a dobře.
A o čem to bylo? O tom, že zatím jsou malí, mají své hry, oblíbené činnosti, ale že jednou vyrostou, stanou se táty a mámami a budou mít své děti. Jaké vlastnosti pak budou muset mít? Shodli jsme se na obětavosti, laskavosti, trpělivosti, schopnosti odpouštět a pochopení. Pod ochranou takových vlastností se žije dobře, protože se rodí z lásky rodičů k dětem.
Pak přišlo upozornění, že my všichni, děti malé i děti již odrostlé, máme ještě jednoho společného otce, a to Boha Otce. On v sobě má všechny ty krásné vlastnosti, které jsme si uváděli. A můžeme být jisti, že nás má rád a že na nás nezapomíná, i když nejsme zrovna nejvzornější. Přístup k němu nám totiž otevřel jeho Syn, Pán Ježíš Kristus. Přišel na zem, žil mezi námi, sám zemřel za naše hříchy, aby cesta k Bohu Otci zůstala pro nás otevřená. Stačí uvěřit v jeho spásný čin a můžeme na tuto cestu vykročit.
Protože v tento den slavil s otci i Otec nebeský, chtěli jsme mu také dát dárek. Poslali jsme k nebesům modlitbu Páně Otčenáš.
Miloš Feller