Dobrá zpráva, která změní náš život

První čtení: Jonáš 3, 1–5.10 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé: „Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a provolávej v něm, co ti uložím.“ Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin uložil. Ninive bylo veliké město před Bohem, muselo se jím procházet tři dny. Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno.“ I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího. I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. A neučinil tak.

Druhé čtení: 1. Korintským 7, 29–31 Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, a kdo pláčí, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí.

Evangelium: Marek 1, 14–20 Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Ihned opustili sítě a šli za ním. O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě. Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.

 

Pokoj vám, sestry a bratři,

je obohacující vědět, že pokaždé, když se shromažďujeme na bohoslužbu, je s námi sám Hospodin. Je s námi, proto se otevírá před námi vykupitelské dílo, které smíme slyšet ve slovech, která k nám dnes zazněla. Náš evangelijní text dává zprávu o konci jedné éry a začátku další. Marek píše, že když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium.

Kázání evangelia bylo na prvním místě tenkrát, když Ježíš zahájil svou službu, a můžeme mít kázání na prvním místě i dnes. Tam, kde je vyhlašováno a kázáno evangelium, tam se podílíme na Ježíšově působení ve světě a pokračujeme v něm. My dnes ve svědectví Marka nečteme, jaká byla reakce na první Ježíšovo kázání. Možná lidi více získával, až když začal viditelně projevovat svou moc uzdravováním, než když působil slovem.

Kázání evangelia je i dnes prvořadý, ale současně obtížný úkol. Vyžaduje vytrvalost, zvláště tehdy, když se nedostavují viditelné výsledky, třeba nevidíme tolik lidí, kteří přijímají Pána Ježíše. Ježíš se ujímá hlásání o obrácení. Vytrvale zve k přijetí radostné zvěsti, protože čas dospěl ke svému naplnění a Boží království se přiblížilo.

Ježíš také ukládá přesné požadavky tomu, kdo Mu chce naslouchat: obrácení jako změnu života, jako odvahu uznat, že dosavadní cesta byla špatná, a zároveň odvahu vyznat vlastní otročení hříchům – jde o pevné rozhodnutí navrátit se k Bohu a přimknout se k Němu s pevnou vírou.

Ale jak pochopit Jeho výzvu, že se „přiblížilo Boží království“? Znamená to, že nyní, díky Ježíšově přítomnosti, Jeho životu a slovu, může každý člověk zvolit, aby nad ním vládl pouze Bůh, nikoliv hřích. Je k tomu však třeba víry: „Věřte!“ Toto Ježíšovo slovo může zasahovat do našich srdcí. Tam, kde zápasíme s čímkoliv těžkým, můžeme přijmout toto Ježíšovo slovo. Můžeme věřit, že ta dobrá zpráva dokáže změnit náš život, kdykoliv a kdekoliv.

S ohledem na to, jak má člověk žít, nám píše apoštol Pavel toto: „Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, a kdo pláčí, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí.“ Na první pohled se zdá, že jeho „rady do života“ nelze brát zcela vážně. Nemá to být „odchod ze života zaživa“? Není to příliš laciné vypořádání se s těžkostmi v životě?

Jenže – opravdu nemáme mnoho času. Čím je člověk starší, tím jasněji poznává, jak život utíká, jak nestačí všechno v něm stihnout. A že věci tohoto viditelného světa pomíjejí, to taky víme víc než dobře. Odchází naše dětství, mládí, naše vlasy, zuby, kondice… tolik vytoužených věcí, na které se člověk dlouho těší.

Ale evangelium nás nepřesvědčuje o tom, že by všechno v životě nemělo cenu. Ano, času nemáme mnoho. Ale v tom málu, co máme, se přihodí, že i nám se čas naplnil – nebo naplní. Čas, kdy se v tomto životě Boží království přiblíží. A člověk nemusí mít najednou život postaven jen na tom, co si koupil, co má, co vybudoval nebo získal. Jeho život začne být naplňován něčím novým, něčím, co přichází od Boha, tím, co bylo slíbeno a co je nakonec vytouženo, co nezničí zlo ani smrt ani uplývající čas. Boží království je tu.

Nejen v dějinách, nejen tehdy v Palestině, ale dnes je u každého, který se rozhodl vzít Ježíše vážně. On stojí u dveří a klepe a chce dnes zůstat u nás. Chce tedy přinést spásu každému domu. Pokud jsme Ho přijali, potom nemůžeme udělat nic jiného než se obrátit a věřit evangeliu. Totiž – nejen „polepšit se“ ale obrátit se k živému Bohu. Ne se strachem, ale s nadějí, vírou v evangelium, totiž s vírou, že Bůh v Ježíši přišel rozvázat i naše pouta, odpustit naše dluhy a naplnit prázdnotu v našich životech.

Evangelium, které jsme slyšeli, ale nekončí u tohoto nadějeplného zvěstování. Ukazuje cestu dál. Šimon a Ondřej, Jakub a Jan neslyší jen neuvěřitelně radostnou a osvobozující Ježíšovu zvěst. Jsou povoláni, aby šli za Ním. Ano, i když slyšíme, že to byli rybáři, musel Ježíš znát i jejich vlastnosti. A pokud jde o rybářství, víme, že ne každý může toto povolání vykonávat. Je to povolání, které vyžaduje šikovnost, spolupráci s ostatními, zdatnost a odvahu. Možná i mnoho dalších vlastností, ale tyto mi přijdou podstatné.  To nás vede k tomu, abychom si položili otázku, jak je to s našimi vlastnostmi a schopnostmi – s naší šikovností v dobrém slova smyslu, s naší schopností spolupráce s druhými, s naší odvahou pro Boží království, do kterého jsme byli povoláni.  Tito rybáři – první Ježíšovi učedníci, potřebovali tyto vlastnosti, aby mohli jít dál zvěstovat tu dobrou zprávu o Božím království.

Boží království není žádný systém. Ale je to označení všeho, kde vládne Bůh. Blízkost Jeho království platí stále. Stačí se jen obrátit za Ním. I dnes říká Pán: „Pojď za mnou!“ To není jen pokyn mladým, kteří hledají, co se životem. To je výzva každému člověku, tedy i nám. Amen.

Phanuel Osweto 24. ledna 2021

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..