První čtení: Přísloví 8, 1–3.22–23 Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá:… Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země.
Druhé čtení: Římanům 1, 1–6 Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia, jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech, evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova, ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu. Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy; k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem.
Evangelium: Jan 16, 12–15 Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
Když v Bibli čteme evangelia, dovídáme se řadu věcí o Ježíši Nazaretském. Jak žil, s kým se stýkal, čemu učil, také jak se choval k mocným a jak se choval k nemocným, komu pomáhal, s kým se přel a tak dále. Jsou to příběhy z minula. Kristus mezi lidmi. Jaké to asi bylo, když náš Pán chodil pěšky Galilejí a Judskem? Od těch dob nás dělí více než dva tisíce let, a já se přiznávám, že mám v srdci kus závisti. A možná také někdo z vás. Závidím totiž apoštolům, že byli u toho. Že slyšeli na vlastní uši Ježíše mluvit. Že na vlastní oči viděli, jak Ježíš staví ochrnutého na nohy a uzdravuje umírající dítě. Oni žili bezprostředně vedle sebe a uvědomovali si, že Bůh je blízko. Po Ježíšově boku zažívali průlomy Božího království do přítomnosti.
A co my? V porovnání s prvními křesťany si můžeme připadat jako chudí příbuzní. O Ježíši víme z doslechu. Neviděli jsme ho. Netušíme, jak vypadal, ani jak se oblékal. Jediné kázání jsme neslyšeli přímo z jeho úst. Jó, tenkrát, to se žilo! To ještě chodíval Kristus mezi lidmi! A víra jako kdyby byla snáze na dosah. Tenkrát oni byli při tom. Všechno měli pěkně z první ruky. Evangelium přímo od zdroje. Skoro by se chtělo říci, že jsme na tom dnes hůř.
Ne, ne a ne. Nevěří se nám hůř než jim tenkrát. Z dnešního evangelia poslyšme znovu, co učedníkům osobně říká Ježíš: „Ještě mnoho bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. Nepřijali byste to, nestrávili byste to.“ Chápavost prvních učedníků má své meze. Oni spoustě věcí nerozumějí. Když je člověk plně ponořený do děje, tak mu řada věcí nedochází. Zabývá se detaily, ale celek mu uniká. „Ještě mnoho bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. Jenom by vás to popletlo. Nedokážete si ještě správně poskládat souvislosti. Potřebujete větší nadhled a odstup. Teď ještě ne, až za čas.“
Sestry a bratři, tohle upozornění není určeno nám. Zaznělo kdysi dávno před velkopátečním ukřižováním a před velikonočním vzkříšením. Tohle upozornění slyšeli lidé, kteří měli k Ježíši nejblíže. Jen si představme! Právě oni. Tolik věcí spolu zažili, tolik kázání a rozhovorů slyšeli, a pořád to ještě není vše. Najednou jim Kristus sděluje, že se dosud všechno nedozvěděli a ani se hned tak vše nedozvědí. Ono nestačí být s Mistrem každý den a šlapat s ním prach galilejských cest. Ono nestačí znát dopodrobna Bibli a sedávat s Vykupitelem u jednoho stolu. Hlavní objev víry je teprve čeká.
„Jakmile přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy,“ říká Ježíš před Velikonocemi. Teď ještě ne, až za čas, slyší učedníci. A ten čas nastal. Slavili Letnice a k nim přišel slibovaný Duch svatý a pustil se do práce. Poskládal učedníkům ucelený obraz Krista. Už to nejsou roztrhané, nesouvislé příhody – támhle kázání, támhle společné jídlo, támhle uzdravení. Střípky zážitků s Ježíšem se pod vlivem Ducha složí do nové víry. Teprve Duch dává událostem a slovům smysl. Bez Ducha jsou to jen bezduché epizody; s Duchem se ukazuje duchaplná cesta. Cesta pravdy. Ze Starého zákona jsme četli hymnus o stvoření. Skrze něj nás chce Boží slovo pozvednout ke kontemplaci Otce, k poznání toho, v němž se zrodil plán vylít svou lásku na stvoření, na vylití svého Ducha.
Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá: Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země. Přís. 1–3.22–23
Boží Duch zapracuje tak, že skládá do živoucího celku. Ježíš vlastně slibuje učedníkům totéž. Jakmile přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Až teprve Duch uvádí do pravdy, do ucelené pravdy. Do spousty rozházených drobností vnese řád a spojí je v celek. Bůh nás učí vidět Ježíšův život jako jednu cestu, nikoliv jako sled nahodilých událostí
Má vůbec cenu říkat: Jó, tenkrát, to se žilo! To ještě chodíval Kristus mezi lidmi! Učedníkům můžeme závidět leda fyzickou blízkost Pána Ježíše. Ale rozhodně jim nemůžeme závidět snazší víru. Ono se jim totiž nevěřilo snáze nežli nám. Chyběl jim nadhled, pohled Ducha. Ještě nezažili a neslyšeli všechno. Avšak my už víme, jak to s Ježíšem dopadlo, my už nemáme ustrašeného, nejistého ducha. V nás se ozývá jiný duch, svatý Duch. Čili – ohlížení do minula ano, ale sklíčené povzdechy nad starými časy nikoliv. Také tato doba je dobou Božího Ducha. Pořád vstupuje do srdcí a do myslí a skládá v nich obraz Krista. On, Duch pravdy, nás povede cestou veškeré pravdy.
Máme v tomto sboru lidi z různých generací, ale dovoluji si zmínit, že lidi i z různých kontinentů. Jenže díky Božímu Duchu jsme dokonale spojeni s Ježíšem i s Bohem. A vidíme, že kolem stolu, když slavíme večeři Páně, je místa dost pro každého z nás. Zapadá nám to do sebe. Proto slavíme opět sváteční den nám darovaný Pánem. Bez Pána Ježíše Krista bychom nepoznali, k jak veliké radosti a k jak veliké naději jsme pozváni. Prosme tedy i my Pána o Ducha svatého, který nás uvede do veškeré pravdy, abychom mohli poznat Boží plány pro nás. Amen.
Kázání 16. června 2019 Phanuel Osweto