Duch Hospodinův naplňuje zemi, on, jenž dává všemu řád, zná každou myšlenku. Aleluja! (Mdr 1, 7)
První čtení z Písma: Skutky 2, 1–11 (12–21)
Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, Židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“ Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“ Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: „Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně: Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí – vždyť je teprve devět hodin ráno. Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele: A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat. A učiním divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi: krev a oheň a oblaka dýmu. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný; a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.“
Druhé čtení z Písma: 1. Korintským 12, 3b–13
Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán“, leč v Duchu svatém. Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
Evangelium: Jan 20, 19–23
Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Milé sestry a bratři, pokoj Vám!
V tento den všichni křesťané po celé zemi slaví společně svátek seslání Ducha svatého. Ducha svatého, který nás všechny sjednocuje v jedinou církev Kristovu. Pojďme se nyní společně zamyslet nad dnešními dvěma texty, v nichž se hovoří o této události. Ve skutcích čteme: Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým.
V evangelijním čtení je tomu ale jinak: Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.“ Drama a proti tomu pokojná událost. První se děje na místě, kde se nachází lidé ze všech národů na světě, druhé se odehrává za zavřenými dveřmi, kde byli učedníci shromážděni ze strachu před Židy.
Událost sepsaná ve Skutcích má oslovit početnou skupinu, má obrátit a upnout pozornost přítomných na jediného skutečného živého Boha. Jde o gigantické představení, na které jen tak někdo nezapomene a které vzbuzuje v přihlížejících až bázeň. A přes to vše se našli tací, kteří s posměškem říkali: Jsou opilí.
Bůh se svému lidu zjevoval divy na nebi i na zemi již dříve. Připomeňme si například Hospodinovo setkání s Mojžíšem před vydáním Desatera. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, přijdu k tobě v hustém oblaku, aby lid slyšel, až s tebou budu mluvit, a aby ti věřili na věky.“ Celá hora Sinaj byla zahalena kouřem, protože Hospodin na ni sestoupil v ohni. Kouř z ní stoupal jako z hutě a celá hora se silně chvěla. Jediný, kdo mohl k Hospodinu přistoupit, byl Mojžíš. Hospodinova sláva se jevila pohledu Izraelců jako stravující oheň na vrcholu Hory. (Ex 24, 17) Bůh se dává Izraelcům poznat ve své moci a slávě. A i při seslání Ducha svatého na Ježíšovy učedníky se lidu zjevil Bůh Otec opět ve své slávě. Učinil divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi: krev a oheň a oblaka dýmu a tyto divy a znamení jsou Jeho oslovením pro všechen přítomný lid.
I přesto, že Boha nemůže nikdo vidět, promlouvá k nám i dnes, můžeme se s Ním setkat v kráse, ale i například v hrůze ohně. Je tím, kdo nás oslovuje jako první a chce, touží, abychom jej následovali. Miluje nás a nechce, abychom se ho museli bát, chce pro nás něco lepšího, chce pro nás, abychom s ním i mezi sebou žili v pokoji smíření. A toto vše nám bylo dáno právě díky Ježíši, Jeho Synu, který za nás slavně zvítězil, stal se naším prostředníkem s Bohem, vymazal náš dlužní úpis tím, že jej přibil na kříž.
Učedníci putovali s Ježíšem po tři léta, kdy je vyučoval. Oslovil je a oni jej následovali. A stačilo mu přitom tak málo, jen říci: Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí. A oni ihned opustili sítě, loď i svého otce a šli za ním. Není zde přítomný žádný oheň, žádný dým, blesky, nic z toho Ježíš nepoužil, i když by mohl. Oslovil je jako jeden z nich, jako jeden z lidí. Svým životem, způsobem bytí, podrobením se Boží vůli, jeho pokorou, byl Bůh oslaven. V Ježíši nás Bůh oslovuje a zjevuje se ve své slávě zcela jinak, nově. Ježíš věděl, že bude vydán do rukou lidí, že ho zabijí, a i přes to vše před svou smrtí pronáší na kříži slova: Otče, odpust jim, vždyť nevědí, co činí. A když jim po svém vzkříšení dává Ducha svatého se slovy: Pokoj vám. Přijměte Ducha svatého, dodává: Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou. Ježíš nám odpustil a teď je řada na nás. Komu odpustíme, tomu bude odpuštěno, a komu ne, tomu odpuštěno nebude. Ježíš nás vyzívá k jeho následování. Jen jsme-li v Duchu svatém sjednoceni s Bohem tak jako On, jsme schopni si navzájem odpustit a přinášet pokoj do všech končin, ze své moci toho nedokážeme.
Ježíš posílá své učedníky do světa – Duchem svatým vybavené vším, co je jim třeba. Při své cestě nepotřebují vládnout přírodními silami, dštít oheň, ovládat bouři, blesky. Jejich, ale i naše mise má být skromnější, máme jít tímto světem pokojně. A naše skutky, ve kterých dojde naše víra v Duchu svatém dokonalosti, se stanou oněmi zázraky, které uzdravují nemocné, obracejí pohledy okolí k jedinému Bohu. Naše mise zde na zemi má být cestou míru. Vždyť s Ježíšem jsme již slavně zvítězili, již nepotřebujeme zbraně tohoto světa, které jen ničí a přináší zkázu. Na tuto cestu nás Bůh vybavil zcela jinou zbrojí, opásal nás pravdou, obrnil pancířem spravedlnosti, obul k pohotové službě evangeliu pokoje, štítem nám budiž víra, přilbicí naše spasení a mečem Ducha, slovo Boží.
V prvním čtení se nám zjevuje Bůh jako Otec ve své moci a slávě, působící všecko ve všech. V evangelijním čtení nás Syn člověka vybízí a uvádí na cestu služby pokoje. Ježíš přibil naše hříchy na kříž, zemřel za nás, ale ani poté jsme nezůstali osiřelí, ale byl nám seslán Duch svatý, Duch pokoje, aby byl s námi na věky a aby nás propojil i s celou církví vítěznou na nebesích. A to, co nás propojuje, jsou právě ona Ježíšova slova „Pokoj vám“, ve kterých nám je dán čas, čas věčnosti. Jsme osvobozeni od spěchu tohoto světa. Křtem ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého stvrzujeme naši víru v jediného Boha a naši víru v zaslíbení života věčného, který zde na zemi se začíná a v nebi své naplnění má. Amen.
Zdeňka Chaloupková 28. května 2023