První čtení: Jób 19, 23–27a Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány! Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí.
Druhé čtení: 2 Te 2, 1–5.13–17 Pokud jde o příchod Pána Ježíše, kolem něhož budeme shromážděni, prosíme vás, bratří, abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás, jako by den Páně měl už nastat. Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a `povýší se nade všecko, co má jméno Boží´ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce `usedne v chrámu Božím´ a bude se vydávat za Boha. Nevzpomínáte si, že jsem vám to říkal, ještě když jsem byl u vás? Stále musíme děkovat Bohu za vás, bratří milovaní od Pána, že vás Bůh jako první vyvolil ke spáse a posvětil Duchem a vírou v pravdu, abyste měli účast na slávě našeho Pána Ježíše Krista; k tomu vás povolal naším evangeliem. Nuže tedy, bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem nebo dopisem. Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu.
Evangelium: Lukáš 20, 27-40 Přišli k němu někteří ze saduceů – ti popírají vzkříšení – a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš nám ustanovil: `Zemře-li něčí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.´ Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný. Jeho manželku si vzal druhý, pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“ Ježíš jim řekl: „Lidé přítomného věku se žení a vdávají. Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají. Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení. A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Hospodina `Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým´. On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“ Někteří ze zákoníků na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl.“ A už se neodvážili položit mu jinou otázku.
Dnešní první čtení obrátí naši pozornost k muži jménem Jób. Hned v úvodu stejnojmenné knihy je o něm napsáno: Byl muž v zemi Úsu jménem Jób; byl to muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého. (Jb 1‚ 1). Přestože byl takový, zažil v krátkém období několik těžkých životních ran. Přišel o veliký majetek i o všechny děti.
Proč k tomu došlo? Satan se domníval, že tím hlavním důvodem, proč Jób slouží a je věrný Bohu, je jakýsi „obchod“ s Hospodinem ve stylu: „Já ti budu věrný a ty mi za to budeš žehnat!“ To, co si myslel satan, dnes hlásají mnozí kazatelé. Kážou takzvané „prosperity gospel“ – evangelium úspěchu. „Bůh chce, abys byl zdravý, bohatý, úspěšný! Chce ti to všechno dát! Věř mu a poslouchej ho!“
Domnívám se, že to není pravda! V Bibli čteme určitě mnoho případů, kdy lidé byli věrní až do smrti a nikdy na této zemi nedosáhli bohatství a prosperity, a dokonce ani zdraví. Věrnost Bohu nám nemusí zajistit blahobyt. Jan Křtitel a mnoho dalších umírali ve vězení, aniž by se dočkali osvobození. Stačí někdy číst o pronásledování křesťanů v rané církvi nebo o dalších případech pronásledování i v naší době.
Jób to věděl. Jeho víra nebyla založená na tom, že poslušnost se rovná hned prospěchu. Věřil v záchranu skrze víru, věděl, že vyznání hříchů vede k jejich úplnému odpuštění. Když za ním přicházejí jeho přátelé a snaží se jej přimět k tomu, aby si uvědomil, že jej Bůh potrestal za jeho hříchy, o žádném neví. Vše vyznal. Věděl, že jeho vztah s Hospodinem je pevný a je v pořádku.
Proč na něj ale dopadly ty hrozné rány? Na to odpověď nedostal. Jeho slova, která jsme dnes četli, však ukazují, že i když nechápal, věděl, že se s Bohem jednou setká. Ani smrt mu v tom nemůže zabránit. „Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí.“ říká Job.
Jaká je naše víra? Na čem je postavena? Bereme nepříjemné věci, které přicházejí do našich životů, jako zkoušky, v nichž máme oslavit Boha, nebo jako selhání naší víry a Boží trest? Je pro nás Hospodin přítelem nebo obchodníkem?
To, co se děje kolem nás, nemusí nic vypovídat o tom, že jsme něco udělali špatně. Naše víra by neměla být závislá na okolnostech. Naše víra musí být závislá na vztahu se Stvořitelem. Pevný vztah s Ním znamená žádný strach z toho, co nás může potkat zde na zemi.
Věrnost Bohu nám připomíná také život apoštola Pavla. Pavel byl věrný Bohu a nechal se vést Božím Duchem. Proto prosí, aby věřící z Tesaloniky mohli zakoušet stejnou sílu, jakou zakoušel on. Naděje, která ho podpírala na cestě za Pánem, ať i jim pomáhá z celého srdce konat dobro. To je určitě i pro nás povzbuzení. Pokud pevně budeme žít s Bohem, tak Jeho přítomnost nám pomůže jít dál na cestě víry a v konání dobra.
Je to cesta, která podle Pána Ježíše v dnešním evangeliu pokračuje i po smrti. Někdo to může popírat, nebo chápat život v nebi jako prodloužení našeho pozemského života, jak to měli saduceové. Ale Ježíš vysvětluje, že život po smrti není jen nějaké dlouhé prodloužení našeho pozemského života. Proto si nemůžeme představovat věčný život po smrti v pozemských parametrech.
V nebi budeme jako andělé a jako synové a dcery nebeského Otce. Čili budeme vzati do věčné Boží lásky a krásy, radosti a blaženosti, která nekonečně převyšuje všechnu blaženost tohoto pozemského života. Proto apoštol Pavel napsal: Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.
Co si z toho máme vzít? Příběh Joba ukazuje, že každý z nás má mít vypořádaný vztah s Hospodinem. Pokud je s Ním náš vztah pevný, tak je to v pořádku a nemusíme brát nepříjemné věci, které přicházejí do našich životů, jako zkoušky nebo Boží trest. Co je podstatné: abychom jednou byli s naším Vykupitelem.
Jeho lásku můžeme připodobnit k velkému železnému magnetu, který silou svého magnetického pole přitahuje k sobě tisíce a milióny a miliardy železných zrnek. Ano, velký Bůh silou své lásky přitahuje k sobě všechny. Jenže do věčné Boží lásky může být přijat pouze ten, kdo má v sobě lásku.
Prosím vás tedy, bratři a sestry, abychom se připravili na život i po smrti dobrými skutky lásky k Bohu a bližnímu. Amen.
Kázání 10. listopadu 2019 Phanuel Osweto