Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu. Bude jako strom zasazený u vody; své kořeny zapustil u vodního toku, nezakusí přicházející žár. Jeho listí je zelené, v roce sucha se ničeho neobává, nepřestává nést plody.“ Jeremiáš 17, 7–8
Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha; a kdo má rád otce, má rád i jeho dítě. Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a jeho přikázání zachováváme. V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. 1. List Janův 5, 1–4
Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní. K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci viděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ Matouš 14, 22–27;
Sestry a bratři, milé děti, pokoj vám. Dnešní kázání má být pro naše děti, avšak když otevíráme Písmo svaté, vždy zjistíme, že Boží slovo je přece pro každého, který otvírá své srdce, aby mohl Bůh k němu promluvit. Dnes chceme mluvit o Ježíšových zázracích. Chceme mluvit o zázracích, které Ježíš konal zde na této zemi v době, kdy tady působil.
Každý, kdo ví alespoň něco o Ježíši, ví, že vykonal mnoho zázraků a uzdravení. Milé děti, víte o nějakých zázracích, které Pán Ježíš zde na zemi vykonal?
V našem dnešním čtení z evangelia jsme slyšeli, jak Ježíš posílá své učedníky (své spolupracovníky) na lodi napřed přes moře. Učedníci jsou najednou sami – celý den byli s Pánem Ježíšem, slyšeli Jeho učení a viděli, jak koná zázraky. Ale teď najednou je posílá pryč, aby vstoupili na loď a jeli před Ním na druhý břeh. Jeho učedníci Ho poslouchají, vstoupí na loď a jedou přes moře.
Bylo to večer a najednou je tma a jsou sami bez Ježíše. Když už byli daleko od země, přišly na jejich loď velké vlny. No, to musela být panika! Ten vítr vál proti nim a oni vůbec nemohli kormidlovat. Zkrátka, padla tma a strhla se bouře. Mají strach. Mají strach o život, myslí si, že se všichni utopí v moři a bude po všem.
Učedníci se nacházejí v bouři a Ježíš je pryč, nevědí, co mají dělat. Milé děti, přihodilo se vám někdy v životě, že se vám stalo něco hrozného a měli jste také velký strach? Řekne nám někdo, jak to bylo? S učedníky to bylo zlé, jsou v noci uprostřed moře, bouře je silná a loď se skoro potápí. Zatímco uvažovali, co dál, najednou k nim přišel Ježíš po vodě – kráčí po vodě. Byli vyděšeni a mysleli, že vidí nějakého ducha, ale omyl, to je právě Ježíš, a ne duch.
Co nás učí tento příběh? Tento příběh nás učí, že i když Ježíše nevidíme, můžeme se na Něj spolehnout. Když máme problém, máme Mu důvěřovat. Jako vy, děti, když máte problém, dáváte vědět rodičům, a Pán Ježíš je takový důvěryhodný rodič, ke kterému se můžeme kdykoliv obracet, aby nám pomohl.
Ale proč vlastně Ježíš kráčí po vodě? Chtěl ukázat, že umí něco, co nikdo neumí? Nebo si jen chtěl zkrátit cestu? Přečtěme si pokračování: Matouš 14, 28–32. No, tady vidíme, že Petr měl zažít zkušenost, že vírou v Ježíše Krista dokáže něco, co by sám nikdy nedokázal. I on začal kráčet po moři. To je zázrak, kráčet po vodě v moři totiž není možné, ale i Petr jako Ježíš to na chvilku dokázal. Neprožili jsme my sami takovou zkušenost, kdy jsme dokázali něco, co není z nás, něco, co bychom sami nikdy nedokázali? A pro ostatní, kteří byli s Petrem na lodi, je to zkušenost, že Ježíš dokáže jediným slovem utišit všechny bouře života, ve kterých se nacházíme.
My lidé nejsme schopni zachránit sami sebe. Ježíš věděl, že jeho přátele jsou v nouzi a rychle potřebují pomoc. On běžel k nim, kráčel po moři, aby zachránil své přátele. Bible nám říká, že Ježíš je stejný! Včera, dnes i zítra. Ježíš Kristus nám podává ruku k záchraně. Je blízko nás, když potřebujeme Jeho pomoc. Ale musíme dávat pozor, abychom nedělali něco, co nesmíme jen proto, že nás pak zachrání, to ne.
Ježíš přišel k učedníkům, když Ho nutně potřebovali. Vstoupil na loď a bouře, která se valila na jejich loď, se utišila. Ježíš nám chce ukázat, že je blízko. Je blízko, když se nám nedaří v životě, je blízko, když nám něco hrozí a je blízko, když potřebujeme pomoc ve škole a ve studiu.
Naše bouře jsou znamením starostí života. Bůh se obrací zvláště k takovým lidem, kteří Mu důvěřují. Bůh zprostředkovává uzdravující sílu, pomáhá svým způsobem, takže nakonec důvěřujícím lidem všechno pomáhá ke spasení. Přemýšlíme spolu s dětmi, co znamená důvěra, v co můžeme svou důvěru vložit a v čem je odlišná důvěra, kterou vkládáme v Pána Ježíše.
I my, sestry a bratři, známe takové situace. Situace, kdy máme pocit, že se setmělo, že najednou jdeme proti větru, že se strhla taková bouře, která nás hrozí pohltit. A co víc, v tom všem jsme najednou zcela sami. Cítíme se zcela opuštěni, bez Boha. Kde je Bůh? Kde jsi, Bože? No, to jsou otázky, na které neexistuje jednoznačná odpověď. Těžko se na ně odpovídá. Těžko se odpovídá člověku, který se nás jako křesťanů zeptá: tak kde byl ten váš Bůh? Jak to, že tohle všechno dopustil? To je tak slabý nebo tak netečný?
Jenomže to je křesťanská zkušenost, zkušenost, která se nedá dokázat, lze ji pouze povědět příběhem. Příběhem víry. Příběhem, jaký jsme mohli dnes slyšet. Kéž nám všem Bůh dává sílu důvěřovat Mu! Ať prožíváme cokoliv v našem životě, věřme, že náš Bůh je stále s námi a víra v Něho pomáhá přemáhat svět. Amen.
Kázání v neděli 16. října 2016 Phanuel Osweto