První čtení: Ámos 8, 4–7 Slyšte to vy, kdo bažíte po ubožákovi a kdo chcete odstranit pokorné v zemi. Říkáte: „Kdy už pomine novoluní, abychom zas prodávali obilí, a den odpočinku, abychom otevřeli sýpku, na míře ubírali, na ceně přidávali a podváděli falešnou váhou, abychom si koupili nuzáky za stříbro, ubožáka pro pár opánků, a abychom prodali obilní zadinu.“ Přísahal Hospodin při sobě, při Pýše Jákobově: Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek.
Druhé čtení: 1 Timoteovi 2, 1–7 Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. Byl jsem ustanoven hlasatelem a apoštolem tohoto svědectví – mluvím pravdu a nelžu – učitelem pohanů ve víře a v pravdě.
Evangelium: Lukáš 16, 1–13 Svým učedníkům řekl: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. Zavolal ho a řekl mu: `Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.´ Správce si řekl: `Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!´ Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: `Kolik jsi dlužen mému pánovi?´ On řekl: `Sto věder oleje.´ Řekl mu: `Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.´ Pak řekl druhému: `A kolik jsi dlužen ty?´ Odpověděl: `Sto měr obilí.´ Řekl mu: `Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.´ Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla. Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků. Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké. Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří? Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“
První dnešní čtení, sestry a bratří, nám nabízí smutný obraz izraelské společnosti v době proroka Ámose. Prorok vytýká vykořisťování chudých a do nejmenších podrobností je rozveden popis sociální nespravedlnosti v jeho době. Do značné míry se to týká i naší doby, situace je dnes možná ještě horší. Jsou země, kde je veliký rozdíl mezi těmi, kteří toho mají hodně, a z druhé strany ti, kteří nic nemají.
Největší starostí zmiňovaných kupců je mít zisk a vyprázdnit pytle s obilím. Prodat za každou cenu, či spíše víc a víc okrádat a šidit. Prorok Ámos ukazuje na jejich praktiky: obchodníci podvádějí, když používají falešné váhy. Jejich touha vydělat je tak velká, že už neslaví svátky, nemohou se dočkat jejich konce, aby se mohli vrátit k obchodování. Zcela propadli tomu, co bychom dnes nazvali konzumní společnost.
Čtení z knihy proroka Ámose uvádí téma nepoctivého správce, které pak také slyšíme v evangeliu. Nespravedlnost však nespočívá jen v penězích, ale ve způsobu zacházení s majetkem a s čímkoliv, co nám bylo od Pána svěřeno. Takových věcí je mnoho, a proto je dnešní výzva velmi aktuální. Vede nás k zamyšlení nad smyslem pozemských věcí, které mají člověku sloužit a upevňovat společenství a bratrství, ne však vést k vykořisťování.
Ve druhém čtení apoštol Pavel nás vyzývá k modlitbě za svět a lidi ze všech národů. Církev je Božím světlem ve světě. V tomto smyslu se naše modlitby nemají týkat pouze konkrétních osob a záležitostí prostředí, v němž žijeme, ale světa i společnosti jako celku, aby zde byl zjeven obraz Božího království. Žijeme ve světě, kde tento obraz Božího království často chybí. Boží slovo nám však ukazuje, že o takové situaci Kristus učil.
Mluví o tom i v dnešním podobenství o nepoctivém správci, které ukazuje, jak to ve světě chodí. Na první pohled nás zarazí, že Ježíš tohoto správce chválí a dává ho dokonce svým učedníkům za příklad. Ale Ježíšovo podobenství je obrazný příběh, který jako zrcadlo odráží skutečnost na zemi a také skutečnost na nebi – v duchovním světě. Nejprve zaměřme plochu zrcadla na rovinu pozemskou. V podobenství Ježíš tak ukazuje na pozemský svět a ekonomiku. Mluví se v něm o hospodaření s majetkem, o předkládání účtů, o dlužnících a dlužních úpisech.
Jestliže je člověku v úloze ekonoma něco svěřeno, tak s tím má odpovědně a poctivě nakládat. Očekává se od něho spolehlivost a věrnost. Ježíš říká: „kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké věci; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké“ L 16, 10. Jenomže v podobenství byl správce obviněn z toho, že špatně hospodaří s majetkem. Jaké mohou být důvody, že člověk se svěřeným majetkem špatně hospodaří? Uveďme alespoň tři. Je to jednak lhostejnost a laxnost. Člověk si řekne: „Není to moje, tak co se s tím budu namáhat.“ A tak majetek chátrá a je promarněn. Druhým důvodem je malá kvalifikovanost pracovníka, jeho neschopnost. Takový člověk, který nemá dostatečnou odbornost a schopnosti, může činit chybná rozhodnutí, a tak v posledu naloží se svěřeným majetkem špatně. A třetím důvodem je lidská nepoctivost. Člověk chce z hospodaření vyzískat co nejvíce pro sebe, chce z toho mít prospěch a výhody – především on sám. Pak není daleko k nepoctivosti a k podvodu.
Z podobenství není zcela zřejmé, zda obvinění správce bylo či nebylo oprávněné. Ale stín podezření na jeho působení padl, jestliže již jednou bylo obvinění vyřčeno. Jakmile toto podezření vzniklo, vstoupil do toho okamžitě majitel. Mezi lidmi, kteří společně hospodaří a spravují majetek, musí panovat důvěra. Jenže někdy je důvěra příliš velká, až naivní. Stane se, že některý člověk není dostatečně prověřen a kontrolován. A náhle se zjistí, že se ztratilo několik milionů. Proto je potřeba vyžádat si účty. Majitel z podobenství si vyžádal jednoho dne na správci všechny účty. Nastala hodina pravdy. A tak ten správce, který si užíval svého postavení, náhle se ocitl v kritické situaci. Okamžitě jedná a myslí na svou budoucnost. Dohodl se s dlužníky a začal jim odpouštět jejich dluhy, aby si je zavázal.
Je to podobenství, ve kterém se zrcadlí svět obchodu, peněz a vzájemných protislužeb. A nyní zrcadlo podobenství pootočme a nasměrujme vzhůru ke světu duchovních hodnot. My všichni jsme těmi dlužníky vůči Bohu. Jsme také správci svěřeného majetku. Staneme před jeho soudem a budeme jednou skládat účty z celého svého života. Čeká nás důkladná kontrola, před kterou nic neukryjeme. Tento nejvyšší kontrolní úřad posoudí naše hospodařeni.
Určitě by se v účetnictví našich životů našla řada chyb a nesrovnalostí neúmyslných i možná vědomých. Co mám činit? Co budu dělat? Tak se ptal obviněný správce z podobenství. Odpověď je jednoznačná. Velkorysost, milosrdenství a odpouštění druhým – to je způsob, jak si otevřít v budoucnosti cestu k věčným příbytkům. Obviněný správce odpouštěl druhým, a odpouštěl hodně. Ale činil to z vypočítavosti. My máme druhým odpouštět z upřímného a čistého srdce. Jen tak budeme totiž syny a dcery světla, a ne syny a dcery světa. Kdo je tedy prozíravý, ať koná Boží dílo se vší péčí, kterou obvykle věnuje svým osobním věcem. Amen.
Kázání 22. září 2019 Phanuel Osweto