Duše spravedlivých jsou však v Boží ruce a trýzeň smrti se jich nedotkne. V očích nemoudrých vypadali jako mrtví, v jejich skonu se spatřovala záhuba, v jejich odchodu od nás jejich zánik. Oni však jsou v pokoji. I kdyby se lidem zdálo, že jsou trestáni, mají plnou naději na nesmrtelnost. Po malém utrpení dojdou velikého dobrodiní, neboť Bůh je vyzkoušel a shledal je hodnými sebe. Protříbil je jako zlato v tavicí peci a přijal je jako zápalnou oběť. V čas Božího navštívení zazáří a rozletí se jako jiskry po strnisku. Budou soudit pronárody a vládnout nad lidmi a Hospodin bude jejich králem navěky. Kdo na něho spoléhají, porozumějí pravdě, a věrní zůstanou při něm účastni jeho lásky, vždyť milost a milosrdenství patří jeho vyvoleným. Moudrost 3, 1–9;
Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha. Ř 8, 1–4;
Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.… Potom řekne těm na levici: `Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!… A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“ Mt 25, 31–34. 41. 46
Milí přátelé, pokoj vám!
Památka zesnulých či lidově Dušičky je dnem, kdy se církev modlí za zemřelé. V zemích s křesťanskou tradicí je zvykem během tohoto dne či období navštívit hřbitov nebo kolumbárium a rozsvítit na něm svíčku či položit živé květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí.
Většina z nás je přesvědčena, že nakonec všeho musí přijít něco jako poslední soud. Důvod je prostý. Tento svět bývá nespravedlivý a mnohé lidské zločiny zůstávají nepotrestané. Ale i mnohá lidská dobrota a obětavost vyznívá naprázdno a nikdo ji neocení. Proto většina z nás doufá, že se to nakonec všechno musí nějak sečíst, zvážit, zhodnotit a rozsoudit. Představa, že všechno končí jen smrtí a člověk se nikdy nedozví, zač jeho život stál, je pro nás nepřijatelná. Vždyť to by znamenalo, že je všechno jedno! Rozhodoval by jen okamžitý úspěch a štěstí, náhoda a hrubá síla.
Když čteme o posledním soudu v knize Zjevení, je tam napsáno, že bude otevřena kniha života. Ti, jejichž jména jsou v této knize zapsána, jsou ti, kteří uvěřili Pánu Ježíši Kristu. A ti mají věčný život. Ti, jejichž jména tam nebudou, ti věčný život nemají. Na soudu nebude žádných pochyb ani dohadů. Nebude to napínavý soudní proces o každou duši s nejistým výsledkem. Pokud patříme Pánu Ježíši, tak už nás tam u soudu nikdo neobviní ani neodsoudí. Sám Pán Ježíš nás prohlásí za nevinné. Jak říká apoštol Pavel v našem dnešním čtení: „Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši…“ (Řím 8, 1) Otázka tedy zní: Jsme v Kristu Ježíši? Je naše jméno zapsáno v knize života? To je zásadní.
Většina biblických textů hovoří o tom, že budou souzeni všichni lidé. Ale některé biblické texty zmiňují, že my, kdo věříme, souzeni nebudeme. Jak se v tom vyznat? Myslím, že vysvětlení je v tom, že věřící sice před soudem Pána Ježíše stát budou, ale sám Ježíš tam prohlásí, že za jejich viny už byl odsouzen On sám. A proto se otázka viny věřících řešit nebude. Pán Ježíš ji vyřešil jednou provždy na kříži.
Opakujeme tedy, Písmo velmi jasně říká, že důsledek soudu bude věčný život pro ty, kdo za svého života přijali Boží milost. Věčné zatracení je pro ty, kdo Pána Ježíše odmítli. Není nic mezi tím. Jsou pouze dvě možnosti. A tady samozřejmě visí ve vzduchu ta otázka: Jak je to s námi? Kdyby nás Pán Ježíš dnes soudil, co bychom slyšeli z Jeho úst? Pokud dnes nepatříš Pánu Ježíši Kristu, byl bys odsouzen! Ale dnes je příležitost k pokání a k vydání života Pánu Ježíši. Dnes Mu můžeme říci, aby nám opustil náš hřích a přijal nás za své.
A pozor! Je tady jedno velké varování i pro nás, kdo pravidelně chodíme do kostela. Je to něco, co mne straší vůbec nejvíce. Ježíš říká, že bude spousta těch, kdo si mysleli, že jsou věřící. Bude spousta těch, kdo si mysleli, že v jejich životě je vše v pořádku. Bude spousta těch, kdo si mysleli, že slouží Pánu Bohu a On jim v soudný den řekne: Neznám vás! Jak je to možné? Je to možné, protože je spousta těch, kdo jsou členové církví, kdo chodí do kostela, kdo dokonce slouží Pánu, ale přitom nežijí pro Pána Ježíše, ale sami pro sebe. Jim jejich náboženskost prostě dělá dobře. Oni se mezi věřícími cítí dobře. Jim to pomáhá. Ale ve skutečnosti nikdy nežili pro Pána Ježíše, pro Jeho chválu. Spoléhali na svou náboženskost a ne na milost Pána Ježíše.
Pán Ježíš nám řekl, jak bude vypadat Jeho rozhovor s takovými lidmi v soudný den. Ježíš řekl: „Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy já prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‚“ (Mt 7, 21–23)
Neplatí to také o některých z nás? Kde bys byl ty, kdyby dnes Pán Ježíš soudil? Dnes můžeme činit pokání a přijít k Němu. Milí přátelé, Pán Ježíš znovu přijde a přijde jako ten, kdo bude soudit svět. Kéž bychom všichni byli na ten den připraveni. Kéž by o nás už dnes platilo, že jsme Jeho. Amen.
Kázání v neděli 5. listopadu 2017 Phanuel Osweto