První čtení: Numeri 6:22–27 (Kněžské požehnání) Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Mluv k Áronovi a jeho synům: Takto budete žehnat synům Izraele; budete jim říkat:
Ať ti Hospodin žehná a chrání tě!
Ať Hospodin nad tebou rozjasní svou tvář a daruje ti přízeň!
Ať Hospodin k tobě obrátí svou tvář a obdaří tě pokojem!‘
Tak budou pronášet mé jméno nad syny Izraele, a já jim požehnám.“
Druhé čtení: Filipským 4:6–7 O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
Evangelium: Matouš 6:25–34 „Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení? Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují do stodol, ale váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší? Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? A proč si děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní? Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘ Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“
Milé sestry, milí bratři, milé děti!
Jak už jste možná poznali z biblických textů, které zazněly, budeme si dnes povídat o „pokoji“. Je to slovo, které slýcháme docela často. Možná vám někdy v poslední době maminka řekla: „Prosím tě, už mi dej pokoj!“ nebo něco podobného. Nebo vy sami jste si pomysleli „Už aby byly prázdniny, už abych měl/a od té matematiky pokoj.“ Co se tím asi myslí, když se to takhle řekne? Co vlastně chceme, když chceme „mít pokoj“? Nejčastěji to lidé používají ve významu, že chtějí mít klid, chtějí, aby po nich nikdo nic nechtěl, aby nic nemuseli řešit.
Slovo „pokoj“ taky hodně slýcháme v kostele, ve společenství. Přejeme si navzájem „Pokoj Tobě,“ duchovní nám přeje „Pokoj vám,“ společně pak přejeme „Pokoj lidem dobré vůle na zemi.“ Co znamená v křesťanském společenství přání pokoje? Slovo „pokoj,“ hebrejsky „šalom,“ neznamená jenom klid. Dnes si povíme tři hlavní významy slova „pokoj“.
První z nich je úplnost, dokončenost. Pokoj znamená, když je něco hotové, dokončené, celistvé, takové, jak to má být.
Druhý význam je „mír“ – mír mezi lidmi, mír mezi národy, mír na celém světě. Je to takový stav, kdy nikdo proti nikomu nebojuje, nikdo se s nikým nehádá, nikdo nikomu neubližuje. Když Izajáš popisuje nové stvoření, tak vykresluje takovou scénu úplného míru Vlk a beránek se budou spolu pást, lev jako dobytče bude slámu žrát… Už žádná zloba, už žádná záhuba nikde na celé mé svaté hoře, praví Hospodin. (Izajáš 65:25). Dovedete si představit, že už se nikdy s nikým nepohádáte, že už se nikdy s nikým nepoperete, že už nikdy s nikým nebudete bojovat? Už vám nikdy nikdo neublíží? To je šalom.
A třetí význam je vnitřní klid, vnitřní rovnováha. Je to stav mysli, kdy jsme se vším smíření a za všechno vděční, kdy jsme se vším spokojení. A nemusí přitom vůbec být klid kolem nás – můžou se kolem nás nebo i přímo nám dít třeba i dost divoké a nepříjemné věci. Můžeme být nemocní, můžeme mít bolesti, můžeme mít problémy, které musíme řešit… ale i přesto zůstáváme klidní, bereme věci tak, jak přicházejí a jsme spokojení. Všimněte si toho slova – když jsme „spokojení,“ tak vlastně „máme pokoj“ – jsme „s pokojem“. Chtěli byste být takhle spokojení?
Jak myslíte, že můžeme takový pokoj získat? Z dnešního prvního čtení se dozvídáme, že přání pokoje Bůh Hospodin vložil do kněžského požehnání – do takového návodu nebo předpisu, jak má kněz žehnat věřícím Ať Hospodin k tobě obrátí svou tvář a obdaří tě pokojem! (Numeri 6:26). Pokoj je tedy Boží dar. Nemůžeme si ho koupit, nemůžeme si ho vyrobit, dokonce si ho nemůžeme ani nijak zasloužit. Bůh ale chce, abychom pokoj měli a nabízí nám ho. My ho můžeme pouze přijmout a snažit se ho nepokazit, neztratit, nepřijít o něj.
Jak myslíte, že můžeme o pokoj přijít? Snadno. Třeba kdykoliv se o něco strachujeme, kdykoliv ztrácíme víru, že nám Bůh dá všechno, co potřebujeme. Dám vám příklad, ať si to můžete představit. Brzy budou Vánoce. Přáli jste si nějaké dárky pod stromeček? A bojíte se, že je třeba nedostanete? Pokud ano, je to chyba, protože si kazíte pokoj. A co dospělí? Bojíte se, že nestihnete dopéct cukroví, udělat úklid, dokončit práci? A víte, že tím přicházíte o pokoj? Ježíš na mnoha místech opakuje, že si nemáme dělat starosti – třeba Matouš 6:25: Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení?
V dnešním druhém čtení slyšíme: O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (Filipským 4:6-7) Abychom měli pokoj, tak máme být smíření s tím, co máme a co dostáváme, ať už je to něco, co jsme chtěli, nebo ne. Máme všechno přijímat s věčností a máme věřit, že Bůh má pro nás plán a že to s námi myslí dobře.
Bůh ví, že je to pro nás těžké a že právě pro to naše strachování často pokoj ztrácíme. Proto nám ho nabízí opakovaně – na bohoslužbě, ve společenství, při modlitbě. Po nás se chce, abychom si uvědomovali, jak velký je to dar, jak je pro nás důležitý, abychom ho přijali a vážili si ho. A když se nám toto podaří, tak můžeme (a dokonce máme) pokoj šířit. Neubližovat druhým, nevyvolávat hádky, nestěžovat si, ale naopak usmiřovat hádky, odpouštět těm, kdo nám ubližují, utěšovat a povzbuzovat ty, kteří mají starosti. A tak se pozná, že jsme Božími dětmi. Amen.
Kázání pro děti připravila Kateřina Lukavská ve spolupráci se svou rodinou – manžel Jiří ukazoval obrázky, které namalovali: syn Víťa: věž, bratr Jiřího Láďa: válku a mír, dcera Zuzanka: holčičku.
Na závěr děti dostaly vytištěné biblické texty a přehled s obrázky k vymalování: