První čtení: Toto praví Hospodin: „Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. Bude jako jalovec v pustině, který neokusí přicházející dobro. Bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti, v zemi solných plání, kde nelze bydlet. Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu. Bude jako strom zasazený u vody; své kořeny zapustil u vodního toku, nezakusí přicházející žár. Jeho listí je zelené, v roce sucha se ničeho neobává, nepřestává nést plody.“ „Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná? Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků.“ Jr 17, 5–10;
Druhé čtení: Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. 1K 15, 15–20;
Evangelium: Sešel s nimi dolů a na rovině zůstal stát; a s ním veliký zástup lidu z celého Judska i z Jeruzaléma, z pobřeží týrského i sidonského; ti všichni přišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravovali se i ti, kteří byli sužováni nečistými duchy. A každý ze zástupu se ho snažil dotknout, poněvadž z něho vycházela moc a uzdravovala všechny. Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: „Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky. Ale běda vám, bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům. L 6, 17–26
Sestry a bratři, v dnešním textu ze Starého zákona slyšíme hlas proroka Jeremiáše; staví proti sobě protiklady, napřed negativně (v. 5), a potom pozitivně (v. 7). Ukazuje, v čem spočívá zlořečení člověka, které má dokonce za následek smrt, a také v čem spočívá požehnání, které vede k životu.
Slyšíme také hlas evangelisty Lukáše, i on přináší jedinečné svědectví o protikladech, které Ježíš postavil ve svých blahoslavenstvích. Je to právě evangelista Lukáš, který nezapomněl zdůraznit, že lidský život se v duchovním úhlu pohledu odehrává mezi dvěma polaritami. Tím jedním znaménkem je plus, které je v Ježíšových slovech zahrnuto do tzv. blahoslavenství, minusem je Lukášem zaznamenané běda.
Napadá mě srovnání ze zcela jiné oblasti. Učili jsme se ve škole o elektrickém proudu, který teče od plus k minus. Tato definice, jak nám alespoň tehdy před lety bylo sděleno, měla – a snad dodnes i má – zvláštní dovětek: jak je dohodnuto. Proud teče od plus k minus. Oponenti k této všeobecně přijaté vědecké definici říkají, že to není tak úplně pravda: ve skutečnosti, navzdory našim dohodám, teče proud od minus k plus. A potom se vyznejte v elektřině! Teče si, a my ani dost dobře nevíme odkud kam – hlavně že se rozsvítí, když sáhneme po vypínači.
Lidský život je až po okraj naplněn podobnými polaritami. Odehrává se mezi dvěma krajními mezemi – dvěma póly, které zásadním způsobem udávají jeho směr: na jedné straně narození, na druhé straně smrt. Narození všeobecně považujeme za událost pozitivní. Matematika, ale i fyzikální vědy po celém světě pozitivnímu náboji přiřazují znaménko plus.
Nemusíme mít však ani základní vzdělání, abychom pochopili, že tím největším životním plusem je docela jednoduchá a prostá skutečnost toho, že jsme. A od chvíle narození to s námi začíná jít z kopce – nic proti vám, kteří dnes budete slavit s námi narozeniny!
Co na tom, že nejprve se musíme naučit zdolávat desítky nejrůznějších překážek, jejichž překonáním teprve zakoušíme kvalitu života v jeho rozmanitosti. Čím déle jsme na světě, tím větší získává náš život spád. Nakonec všichni dospíváme ke smrti, na kterou nahlížíme negativně.
Smrt je pro nás tím největším životním minusem. Minus znamená v matematice odpočet, ale i zápor. Tak chápeme i smrt – přicházíme v ní o všechno včetně sebe samotných. Fyzika minusem označuje náboj negativní. Kolikrát v životě cítíme, že to s námi jde z kopce a kolikrát říkáme, že to s námi jde od plus k minus.
Zpravidla se život odehrává mezi narozením a smrtí, tedy mezi plusem na straně jedné a minusem na straně druhé. Ale to je pouze dohodnuto – tak, mezi námi lidmi. Víra v těchto počtech může udělat pěkný zmatek. Podobný tomu, který do fyziky vnesli ti, kteří začali tvrdit, že elektrický proud se navzdory našim dohodám ubírá směrem opačným. Co tím mám na mysli? Když zemřeme, k datu našeho posledního dne ti, kteří zde zůstanou, přidají křížek. Nepatrné znaménko, podle kterého všichni bezpečně rozpoznají, že jsme již odešli z tohoto světa. Jaký to ale je paradox, jestliže smrt – tu navýsost negativní událost, kterou se až do posledních dnů snažíme oddálit, najednou označujeme plusem? Křížek je totiž v symbolice matematické i fyzikální plusem – nikoliv minusem. Díky tomuto nepatrnému symbolu odkazujícímu na Kristovu smrt na kříži berou za své všechny naše životní dohody a předpoklady.
Ježíšovo vzkříšení je základem naší víry a je na něm založena i naše naděje: na této pravdě Pavel otevřeně staví vlastní věrohodnost. Mezi Kristovým vzkříšením z mrtvých a naším vzkříšením existuje úzký vztah.
Uvědomil si to na cestě do Damašku a neustále to hájil během svého apoštolského života: setkal se s živým Kristem, který zvítězil nad smrtí! Nepochybuje, že toto vítězství dává každému dar doufat i za hranice lidských možností: proto my nejsme k politování, ale můžeme druhé těšit. Kristus totiž vstal z mrtvých, a tím dokázal, že to, co se jeví jako zápor, může být tím největším životním kladem.
Takové jsou Boží počty. Jedinou jejich chybou je, že se nedají dokázat, nedají se nijak ověřit a přepočítat. Když se o to pokoušíme, nepřepočítáme je, ale sebe samotné. Jediné, co můžeme, je v ně uvěřit. Jestliže se víra nestane naší životní zkušeností, jde to s námi v životě opravdu z kopce, od plus k minus, a nic na tom nezmění ani fakt, jestliže k naší smrti nějaký dobrodinec přidá křížek. A tak ten křížek musíme my sami ve svém životě nalézt a přidat ke všemu tomu, co jsme už poznali. Zvednout ho je pekelně těžké. Jeho tíže je závratná, neboť na něm umíral Boží Syn. Ale jedině tehdy, když si jej přičteme jako největší životní klad, Bůh všechny naše minusy začne proměňovat v plusy. Blahoslavenství versus běda jsou opozita. Několik životních plusů, několik životních minusů. Nejspíš tak o nich smýšlel Kristus. Mezi nimi obíhá náš život. Pláč se mění v smutek a smích v nejhlubší žal. Hlad je utišen nasycením a sytý záhy poznává, že nemá co do úst. Dokud náš život trvá, nic není rozhodnuto. To poslední slovo má ukřižovaný Kristus. Jestliže nebyl vzkříšen, je naše víra marná. Amen.
Kázání 17. února 2019 Phanuel Osweto