Kristus se nám narodil

První čtení: Izajáš 9,1–5 Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“

Druhé čtení: Titoví 2, 1–11 Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení. Starší muži ať jsou střídmí, vážní, rozumní, ať jsou zdraví ve víře, lásce a trpělivosti. Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém a vedou je k tomu, aby měly rády své muže a své děti, byly rozumné, cudné, staraly se o domácnost, byly laskavé a poslouchaly své muže, aby Boží slovo nebylo zneváženo. Rovněž mladší muže napomínej, ať jsou ve všem rozvážní, a sám jim dávej dobrý příklad. Tvé učení ať je nezkažené, důvěryhodné, ať je to zdravé a nepochybné slovo, aby protivník byl zahanben a nemohl o nás povědět nic špatného. Otroci ať ve všem poslouchají své pány. Ať jsou úslužní, neodmlouvají, ať nic nezpronevěří a jsou naprosto spolehliví, a tak ve všem dělají čest učení našeho Spasitele Boha. Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem

Evangelium: Lukáš 2, 1–20 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

Milí přátelé, každý rok v tomto čase vánočním si miliardy lidí po celém světě připomínají, že se Ježíš narodil. Připomínáme si, že přišel na svět a měl na tento svět veliký vliv. Z prvního čtení k nám zaznělo velké proroctví: Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“

Toto je popis doby narození Ježíše, vlastně v té době, když prorokoval Izajáš, to bylo pro Izrael proroctví, na které se těšili, bylo to něco, co sami očekávali a věděli, že to jednou přijde. Navíc, popis té doby, kdy je tam napsáno, že lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo, zazněl k lidem, kteří žili v zoufalství. Izraelská země byla sklíčená a ponurá. Ta doba byla opravdu těžká.

My víme, že i v době, kdy se narodil Pán Ježíš, nebyla situace o moc lepší, než v době, kdy prorokoval Izajáš. Ale já si myslím, že když se podíváme do dnešní doby, do dnešního světa, pak vidíme, že se situace o moc nezlepšila. Určitě jsou někde místa, kde se možná žije lépe než v jiných zemích nebo na jiných místech, ale celkově to, co vidíme a co se děje, nám ukazuje, že ani tento svět moc pozitivně nevypadá.

Ale navzdory tomu všemu nám čtení z listu Titova připomíná, že se ukázala Boží milost, která přináší spásu všem lidem. Ano, milost je tím nejdůležitějším předmětem v našem textu. Ale nejenom v našem textu. Je také tím nejdůležitějším v našem životě. Z milosti žijeme. Všechno, co jsme, co děláme i co máme, je jenom a pouze z Boží milosti.

Ale soustřeďme se na to, jak se ta Boží milost projevila. Evangelista Lukáš nás informuje o té veliké události, která se udála, když starému světu vládl císař Augustus. Kdybychom chtěli porovnat náš dnešní svět s dobou, kdy se narodil Pán Ježíš, zjistíme, že ano, mnoho věcí se změnilo, třeba v oblasti vědy a technologie můžeme vidět obrovský skok nebo obrovský posun, ale myslím, že v oblastech myšlení lidí a morálky můžeme říct, že se toho tolik nezměnilo a spíš to vypadá na úpadek. A když se podíváme na hodnoty lidí před lety a dnes, pak to nejspíš vypadá, že klesají dolů. Z historie známe mnohé kultury nebo národy, mnohé země, které začaly dobře, postavily svůj rozvoj na dobrých hodnotách, postupně však začaly degenerovat. A když se díváme i na naše dnešní kultury i morálky, neuvidíme velkou změnu. Máme proto dobrý důvod se dnes zamyslet nad tím, že se jednou v naší historii narodilo dítě. Možná si řekneme, že je to běžná věc, když se narodí dítě, a dokonce statistiky ukazují, že každou sekundu se narodí na celé zemi čtyři děti, a kolik už se jich vůbec narodilo! Je to nepřestavitelné. Ale dnes se zamýšlíme nad konkrétním dítětem, jehož narození změnilo svět.

Stalo se to tak obyčejně, všechno probíhalo tak normálně jako dnes, děti si hrály, lidé pracovali, ženili se nebo si užívali život, aniž by tušili, že se stalo něco mimořádného a výjimečného. Možná, že někteří čekali, že přijde Mesiáš a Jeho příchod bude tak jasný, že to všichni hned poznají a všude budou znamení Jeho příchodu.

Nicméně tuto událost, která se udála v Betlémě, poznalo jen pár lidí. Na první pohled tedy nic mimořádného. Ale víra poznává v této události, že je to Boží syn. Že je to Ježíš, Spasitel, který přichází do našeho světa, aby naplnil Otcovou vůli, vykoupil a zachránil člověka z věčného odloučení kvůli hříchům. A proto je tato spásná událost, od níž nás dnes dělí více než 2000 let, každý rok připomínána a slavena.

Mezi prvními svědky této mimořádné události kdysi v Betlémě jsou pastýři. Lidé, o kterých můžeme říct, že byli na okraji společnosti a nebyli vůbec významní. Časem se postavy pastýřů s ovečkami a jejich lidovými písněmi staly součástí Vánoc. Mnohé koledy, které zpíváme, se skutečně skládaly a pocházejí z lidového prostředí. Z hlediska Bible vystupují pastýři jako první svědkové Ježíše Krista. Jsou pro nás příkladem v opravdovosti, upřímnosti a hloubce své víry. Vidíme je jako ty, kteří bdí, kteří naslouchají Božímu hlasu, kteří pospíchají a kteří upřímně hledají a nakonec nalézají Krista.

Pastýři šli do Betléma, odtud pak šli dál a rozhlašovali, co jim bylo povězeno o tom dítěti. Nenechali si to pro sebe, neuzavřeli se do malé pastýřské komunity, kde by pověděli, co jim anděl oznámil.

Jak na tom jsme my? Zapalujeme svou vírou a příkladem svého života druhé? Umíme je nakazit svou radostí? Lidé prý o tyto věci nestojí. Jistě jsou takoví, kteří pohrdají vším duchovním. Ale je i mnoho takových, kteří cítí, že život bez vyššího posvěcení a zaměření je smutný a chudý. Hledají proto životní jistotu, pevné zakotvení, smysl života a nasycení duchovního hladu. Stále častěji se setkáváme s takovými případy. Jistě je to svým způsobem i reakce na příliš zmaterializovaný a přecivilizovaný způsob dnešního života. Lidé proto prahnou po něčem jiném, čím by naplnili svůj život zde na zemi.

Pastýři se pak navrátili od jeslí ke svým stádům: pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Setkání s Ježíšem je neodvedlo od života, nýbrž oni se z Betléma navrátili plní radosti, čeho byli svědky. Ale zároveň byli jiní! Byli bohatší o jedno velké poznání.

Pastýři se tedy vrátili od jeslí ke své práci vyměněni. A já nevím, bratři a sestry, zda bychom si mohli přát vůbec něco většího a lepšího než to, abychom se i my od všeho toho, co o Vánocích zakoušíme, vrátili ke své každodenní práci vyměněni, obohaceni, plni touhy žít lépe a opravdověji, a to právě proto, že jsme se setkali s Kristem. Jejich příběh nás tedy vyzývá k tomu, abychom se i my vydali spolu s nimi na cestu za Ježíšem.

O to přece o Vánocích jde: setkat se s Kristem. My se můžeme zajisté potěšit o těchto svátcích dárky, koledami, stromkem a ostatními příjemnými věcmi. Ale nesmíme na nich lpět, nesmíme se s nimi spokojit. Především, smíme vidět ten největší Dar, který nám Bůh daroval a daruje všem, kteří Ho ještě nemají. Vězme, že všechno, co máme a dostáváme, jednou pomíjí, ale jedna věc, která zůstane, je věčný život. Prosme proto Pána, aby nám sám k tomu pomohl. Pane Ježíši Kriste, obnov našeho ducha svým svatým Duchem, abychom i my změnili své myšlení, přijali Tebe jako dar od Otce, abychom s Tebou žili a byli poslušni Tvého přikázání. Amen.


Phanuel Osweto 24. prosince 2021 (vigilie Hodu Božího vánočního)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..