Texty: Dt 6, 4-9 Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.
Žd 9, 11-15 Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším. A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení. Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje, čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí. Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy.
Mk 12, 28b-34 Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´ Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není.“ I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary.“ Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.
Kázání:
Slyš, Jisraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jeden!
Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a ze všech svých sil!
A ona slova, která ti dnes přikazuji, měj na svém srdci!
Vštěpuj je svým synům a mluv o nich sedě ve svém domě a jda po cestě, uléhaje a vstávaje!
A přivaž si je za znamení na svou ruku a ať jsou ti šperkem mezi očima!
A napiš je na veřeje svého domu a do svých bran!
(Pět knih Mojžíšových, z hebrejštiny přeložil Efraim Sidon)
Šema Jisrael je modlitbou a krédem izraelského věřícího společenství. V čase, kdy vzpomínáme na své zemřelé, kdy si budeme připomínat padlé válečné veterány, vzpomeňme také na miliony židovských obětí holokaustu, z nichž mnozí umírali právě s těmito slovy na rtech.
Je dobře, že nám právě tuto neděli Ježíš jasně staví před oči, na čem má být náš život postaven: „Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly! Druhé pak je toto: „Miluj bližního svého jako sám sebe!“ Většího přikázání nad tato dvě není.“
V tomto krátkém úryvku evangelia nám Ježíš ukazuje, na čem v životě každého z nás nejvíc záleží. Jaké má být i naše krédo, co má být pro nás tím podstatným.
Ježíš spojuje obě přikázání těsně k sobě, a to je důležité. Vztah k Bohu a k druhému člověku je jedna a druhá strana téže mince. Jsou neoddělitelné. Spojení obou přikázání je důležité, protože v rabínské praxi bylo to druhé zatlačováno do pozadí. Ježíš však říká, že je to jedna a druhá strana téže mince a že je nemůžeme rozdělit. Milování bližního je projevem fungujícího vztahu s Bohem. Jaké jsou správné projevy bratrské lásky Ježíš zmiňuje v podobenství o ovcích a kozlech ve 25. kapitole Matouše: sytit hladové, oblékat nahé, navštěvovat vězně a nemocné atd. Není to konečný výčet, každý z nás musí hledat ve vzájemných vztazích v rodině, na pracovišti, se sousedy, s nepřáteli a v té které konkrétní situaci cestu, jak tento Ježíšův (Boží) požadavek prakticky realizovat.
V Šema Jisrael nás Bůh zve do společného vztahu, který je spojen s nasloucháním jeho slovu, ať v intimitě našeho domova, tak na veřejnosti. Jsme svědky Boží lásky k nám, a proto o ní máme svědčit slovy i skutky. Bůh a jeho slovo má s námi být nerozlučně spjato a provázet nás celým životem od narození do smrti.
Vztah s Hospodinem není soukromou záležitostí. Jeho slovo má být vštěpováno dětem, tj. nejbližším rodinným příslušníkům a současně budoucí generaci.
Zajímavá je grafická podoba první věty Šema Jisrael v hebrejštině: poslední písmeno prvního slova Šema (ajin) a poslední písmeno posledního slova echad (dálet) jsou vytištěna tučně. Dáme-li tato písmena k sobě, vznikne hebrejské slovo ed (svědek).
Jsme-li otevřeni přijímat Boží slovo i s jeho nároky, aby v nás padlo na úrodnou půdu, zakořenilo a vydalo své ovoce, pak se i my stáváme živými svědky Boží lásky k člověku.
Nejdokonaleji se Boží slovo stalo tělem v Ježíši, Božím Synu. Svou obětí na kříži o židovských Velikonocích shrnul celé židovské i křesťanské náboženské snažení do dvou navzájem provázaných a od sebe neoddělitelných výroků: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“
Mezi Izraelem a Hospodinem, mezi Bohem a každým člověkem je vztah úzce osobní, nikoli jen právní či smluvní. Láska je tedy nejpřirozenější formou uskutečnění takového vztahu. Alespoň z Boží strany to platí stoprocentně. Ježíš na svém životě ukazuje, co to znamená milovat Boha i člověka. Překonání sebestřednosti, upřednostnění druhých před sebou.
To pochopil zákoník, když řekl, že milovat Boha a bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary. To, na co přišel zákoník, máme pochopit a vyznat i my. Nevystačit si vždy jen s modlitbou nebo penězi do kasičky (což je mnohdy pohodlnější a jednodušší, méně bolestivé), když je třeba prokázat konkrétní skutek. Pochopit, co je správné, je základ, ale nestačí to. Zákoník podle Ježíše není daleko od Boží království, ale také to znamená, že ještě není v něm. Je třeba nejen vědět, co je správné, ale také to činit. Citace a správné pochopení principů křesťanství z nás ještě nečiní křesťany – víra a skutky musí jít ruku v ruce. Na to upozorňuje také apoštol Jakub ve svém listě.
Kvalita naší lásky k Bohu se jasně pozná na našem vztahu k bližním. Jakmile je naše láska nedostatečně sycená z Božího zdroje, společenství přestává správně fungovat. Množí se neshody, různice, aj.
O nevysychajícím zdroji Boží lásky mluví list Židům: Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně očišťuje, čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí. Obětavou lásku Kristovu si stavme před oči právě v těchto dnech, čerpejme z ní sílu a inspirujme se jí. Amen.
Ivana Doubravová 31. října 2021