První čtení: Izajáš 43, 1–7 Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. Jako výkupné jsem dal za tebe Egypt, Kúš a Sebu dal jsem místo tebe. Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život. Neboj se, já budu s tebou. Tvé potomstvo přivedu od východu, shromáždím tě od západu. Severu poručím: »Vydej!« a jihu: »Nezadržuj!« Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery od končin země, každého, kdo se nazývá mým jménem a koho jsem stvořil ke své slávě, koho jsem vytvořil a učinil.“
Druhé čtení: Skutky 8, 14–17 Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.
Evangelium: Lukáš 3, 16–17. 21–22 Jan všem řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější, než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata jest v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným.“ Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“
Sestry a bratři, pokoj vám!
Liturgický rok má určitou strukturu, která se v naší církvi dodržuje. Zahájili jsme ho adventním časem, pak jsme vstoupili do vánočního období, které dnes zakončíme slavením dalšího významného svátku – Křtu Páně. Je to především epifanie neboli zjevení světu Kristovy osoby. Připomínáme tedy událost, při níž byl Ježíš Kristus pokřtěn Janem Křtitelem v řece Jordán.
Evangelisté dokumentují, že v Ježíši z Nazareta se děje už od počátku něco mimořádného. Jeho narození zvěstují andělé. Klanějí se Mu mudrcové z východu a ve svých dvanácti zůstává v chrámě, sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Co přijde teď při Jeho zjevení? Půjde Ježíš a bude se ucházet o moc, o příslušné postavení? Ne, Ježíš jde naprosto odlišnou cestou. Jako jeden ze zástupu kajícníků se vydal k Jordánu, kde Jan křtí na odpuštění hříchů.
A toto Jeho gesto pokory a poslušnosti je v evangeliu potvrzeno nebeským vyhlášením o tom, že Ježíš je milovaný a vyvolený Boží syn. A Boží přítomnost, sklonění se k lidem v Ježíši, je symbolizováno sestoupením Božího ducha v podobě holubice.
Boží syn mezi hříšníky, jeden z nich. Čekali bychom nějaké slavnostní uvedení do funkce. Ne, nic takového se neděje. Přichází gesto pokory mezi zástupem nezajímavých, bezvýznamných hříšníků, kterými tehdejší lidé pravděpodobně i pohrdali. Co je však u nich důležité, je jejich pokora a vědomí, že věci v životě je třeba dát do pořádku. K tomu nás také vyzývají tyto texty, máme poznat, že dokud je čas, máme dát věci do pořádku – máme hledat cestu k Bohu a na té cestě vytrvat.
Ano, Ježíš byl ujištěn, že Bůh bude s Ním. Následuje však pokušení na poušti, kde musí Ježíš své poslání velice důkladně hájit. A jak tomuto obrazu máme rozumět my sami? Co to znamená pro naši cestu hledání smysluplného života? Určitě nám pomůže i zvěstování proroka Izajáše, který sděluje, co sám Hospodin říká svým lidem: Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.
A stejný Bůh, který ke svému lidu takto mluví, se zjevuje v Evangeliu a zvěstuje, že Jeho milovaný syn je Ten, kdo v zástupu hříšníků činí gesto pokory a poslušnosti. Z toho vyplývá, že cesta následování Boží vůle, hledání tajemství bytí nevede nikam daleko. Je tam, kde jsme postaveni. Tam, kde jsme, Bůh působí, doprovází nás. Pokud je v našem životě přítomna pokora, se kterou se před Bohem stavíme po bok našim bližním, ale i v našem shromáždění, potom i my se vlastně stáváme milovanými Božími dětmi.
Boží synovství bylo Ježíši zvěstováno, když se modlil. Bůh i nám to chce skrze modlitbu neustále připomínat: to, co slyšíme u Izajáše – Neboj se, jsi můj.
Neboj se, jsi můj, říká Bůh, ty jsi můj milovaný syn či dcera. To slyšel Ježíš při modlitbě. To Mu zřejmě velice pomáhalo, když následně čelil drsnému pokušení na poušti. Tam byl sváděn k tomu, aby to, o co nepřijde – Boží synovství – zaměnil za krátkodobý prospěch, chvilkovou slávu, nasycení bez ohledu na následky. On ale vydržel.
Mnoho lidí ve svých životech prochází různými zkouškami, bídou a pokušením a někdy i zoufalstvím. Právě v takových chvílích bychom si měli uvědomit, že Bůh vyslyší naše modlitby a přihlásí se k nám se slovy – jsi můj, jsi moje dítě. Já budu s tebou. A z vlastní zkušenosti víme to, co potvrzují mnozí další lidé, kteří učinili zkušenost s modlitbou. I v našem sboru jsme už zažili, jak Bůh vyslyší naše modlitby. Ano, také víme, že Bůh někdy nedává konkrétní odpovědi. Ale dává ujištění, že nejsme sami.
A tehdy prožíváme vlastně to, co je symbolizováno oním sestoupením Ducha svatého v podobě holubice. Duch svatý, který je nazýván Přímluvce a Utěšitel. A když se stejně jako Ježíš v pokoře před Boha stavíme, On nám dává poznat, že jsme Jeho.
Potom nás, jak píše Izajáš, nemusí strhnout různé proudy obav starostí o to, zda jsme či nejsme na úrovni nebo přijatelní. Místo toho jdeme dál s ujištěním, že Hospodin je naším Bohem a Spasitelem.
Dnešní evangelium proto ukazuje na důležitost křtu. Jestli sám Kristus přistoupil ke křtu, znamená to, že je to důležitý akt, za který bychom se neměli stydět. I s námi se stala stejná skutečnost; ale co vlastně znamená, že jsme se stali křesťany, jestli to v praxi náš život nezrcadlí? Máme proto dnes velikou příležitost zamyslet se nad tím, jak náš samotný křest ovlivnil náš život. Duch, který k nám sestoupil při křtu, symbolizoval smíření a novou naději. A tak i my, když se ocitneme v dravých proudech sporů, hádek, starostí, ohni problémů, nezapomeňme s pokorou před Boha zjeveného v Ježíši z Nazareta přistupovat. On nám chce dávat svoji přítomnost, kterou nazýváme Duch svatý. Amen.
Phanuel Osweto 9. ledna 2022