Nový život z víry Ježíše Krista

První čtení: Izajáš 52, 13 – 53, 12 „Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. Jak mnozí strnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem. Avšak on pokropí mnohé pronárody krví, před ním si králové zakryjí ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, porozumějí tomu, o čem neslyšeli.“ Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. „Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.“ On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.

Druhé čtení: Filipským 2, 5–11 Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

Evangelium: Lukáš 19, 28b-40 Ježíš pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Když se přiblížil k Betfage a k Betánii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: ›Pán je potřebuje.‹“ Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl. Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: „Proč to oslátko odvazujete?“ Oni odpověděli: „Pán je potřebuje.“ Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Volali: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“

 

Pokoj Vám, sestry a bratři, pokoj Vám, drazí přátelé!

V dnešním evangelijním textu jsme četli: Když už se Ježíš blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Volali: “Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově.“ V Matoušově evangeliu zástupy volají: „Hosanna Synu Davidovu.“  Z titulů, které zde slyšíme, můžeme vyrozumět, jak se lid na Ježíše díval. Viděli v Něm krále, který byl poslán Bohem, aby se jich v jejich otroctví zastal a sjednal jim spravedlnost. Krále, ke kterému jedni upínali své naděje, druzí Jej očekávají s bázní.

Ježíš nebrání zástupům, aby Ho oslavovali jako krále, ve svém srdci se ale plně ztotožňuje s rolí trpícího služebníka. Ví, že bude mnoho trpět, že bude zbičován a ukřižován. Jako beránek vedený na porážku, jako ten, kdo se zcela podřídil a přijal Boží vůli. Ale také ví, že třetího dne, bude vyvýšen a přejde z područí smrti do života.

Do Jeruzaléma vjíždí Boží služebník, jediný pravý král, jehož trůnem se má stát kříž. Autorita, se kterou vystupuje na veřejnosti, Mu není dána člověkem, ale samotným Bohem. Král, kterého nezdobí zlato, zástupy skvostně oděných dvořanů, ale Jeho pokora, se kterou vkládá svůj život do rukou Hospodinových.  Ježíš ví, že teprve následující dny, Jeho utrpení, smrt, prázdný hrob a vzkříšení přivede jak Jeho učedníky, tak i ostatní k pravému pochopení, že jim bude skrze Něho odkryta pravda, kterou doposavad nemohli pochopit.

Ani my dnes nejsme pravdě blíž a pro mnohé je těžké uvěřit evangeliu, zázrakům, tajemství prázdného hrobu. Jak máme očekávat záchranu od někoho, kdo je ztrápen, kdo nemá vzhled ani důstojnost? Jak veliká musí být naše víra, abychom tomu byli schopni uvěřit, abychom uvěřili tajemství prázdného hrobu a pochopili cestu kříže, cestu Ježíše Krista, abychom uvěřili, že právě Ten nemající vzhled ani důstojnost k nám přichází, aby se obětoval za naše pochybnosti, za naši nevíru. Ten, jež sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka a v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Ježíš nás tak v roli trpícího služebníka konfrontuje s našimi chybami, které nás tíží a činí slabými více, než jsme ochotni si připustit. Jen skrze Jeho sebeobětování se nám dostalo Boží milosti. Boží milosti se nám dostalo skrze víru Ježíše Krista. Nechme tedy Hospodina, ať se i v našich slabostech projeví Jeho síla a roste Jeho sláva, neboť je psáno: „Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.“ (Ř 14, 11)

My však často raději volíme svou vlastní, námi vytýčenou cestu. Snažíme se žít jen podle své vůle a přijímáme tak ducha otroctví, jehož cesty spějí ke smrti.

Ježíš nám ale ukázal pravou skutečnou cestu života, ukázal nám cestu nového života. Tím, že podstoupil utrpení, ponížení a smrt na kříži, nás smířil s Bohem, uvedl nás na cestu pokoje, ukázal nám, jak dosáhnout Božího království. Tak jako dal Otec Ježíši a Ježíš svým učedníkům moc uzdravovat a vyhánět zlé démony, tak dal tuto moc i nám. Byli a jsme Bohem vyvoleni pro službu druhým. Proto ať každý z nás vychází vstříc bližnímu, aby to bylo k dobru společného růstu. Usilujme o spravedlnost, zbožnost, víru a lásku. Jděme cestou pokoje, neboť se nám dostalo Boží milosti. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! (2 K 5, 17)

Následovat Ježíše není jednoduché.  Jdeme za někým, koho jsme nikdy neviděli, o kom jsme jen slyšeli, na koho si nemůžeme sáhnout. O to těžší je ve víře vytrvat i v dobách, kdy se nám zdá, že Bůh mlčí k našemu strádání. Ježíš nás svojí obětí utrpení nezbavuje, nutí nás k němu zaujmout stanovisko panovníka nebo trpícího služebníka, stanovisko smrti nebo života. Žijeme-li ale z víry, a ne z toho, co vidíme, máme jistotu, že se svých služebníků Hospodin zastane, že budeme mít i my podíl mezi mnohými spravedlivými.

Následujme každý den Ježíše, smířeni s Bohem, připraveni přijmout Jeho vůli a přinášet Boží království do tohoto světa neklidu. I my se můžeme jako služebníci podílet na spáse tohoto světa spolu s Kristem k slávě Boží. Kříž není jen symbolem utrpení, ale i naděje, a pro nás i jistotou vzkříšení. Dnes, kdy opravdu nevíme, co se může stát zítra, v době, kdy veškerá ujednání, dohodnutá mezi lidmi, berou za své, je pro nás jedinou jistotou, na kterou se můžeme spolehnout, Ježíšova cesta, která i přes útrapy života vede do bezpečí, vede domů, k našemu Otci.

Prožijme tedy, zcela vědomě, následující svatý týden spolu s Kristem. Dnes jsme s Ním vstoupili do Jeruzaléma, zroďme se spolu s Ním i my k novému životu. Důvěřujme zaslíbením, která se nám skrze Něho dostala. Svůj život vložme do rukou Hospodina a zvěstujme evangelium, ať se před Ježíšovým jménem skloní každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce každý jazyk vyzná: Ježíš Kristus jest Pán. Amen.


Zdeňka Chaloupková 10. dubna 2022

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..