Druhý život kladenských svitků Tóry

zpracovala Eva Bodláková

Soubor článků ze zpravodaje Nahoru sboru Církve čs. husitské v Kladně v roce 2007

 

1. Jak to začalo u nás

dscn1104V lednu 2007 jsme v Praze mohli vidět výstavu nazvanou Druhý život českých svitků Tóry. Vypravovala neuvěřitelný příběh o tom, jak přežila většina svitků Tóry shromážděná za války Židovským muzeem v Praze a později prodaná do Londýna.

Židovské muzeum se svolením úřadů od roku 1942 do konce války shromáždilo téměř 1600 svitků, které sloužily, často mnoho desítek let i staletí, židovským obcím v Čechách a na Moravě. Po válce však často nebylo komu svitky vrátit, a tak zůstaly bez potřebné péče a v nevyhovujícím prostředí uloženy na různých nevhodných místech až do okamžiku, kdy československá vláda rozhodla o jejich prodeji do zahraničí. K tomu došlo v roce 1963. Svitky se tak dostaly do Londýna, kde pro ně byla účelově zřízena organizace Czech Scrolls Memorial Trust. U ní mohly židovské náboženské obce žádat o trvalé svěření do péče některého z těchto svitků. A tak dnes můžeme najít české a moravské Tóry po celém světě, nejvíce jich je v Severní Americe. Výstava v pražském Židovském muzeu dokumentovala právě toto: jak přes fyzickou likvidaci téměř veškerého českého a moravského židovského obyvatelstva přežily jejich svitky, Písmo svaté, a to téměř všechny.

Příběh svatých Písem z Čech a Moravy tím však nekončí. Židovské obce z nich začaly předčítat, a tak svitky znovu žijí. Kromě toho se tyto obce považují za dědice židovských obcí, ze kterých svitky pocházejí a jejichž příslušníci byli nacisty zavražděni. Cítí povinnost vzpomínání a modliteb. Proto se také stalo, že se na naši náboženskou obec, sídlící v bývalé kladenské synagoze, obrátily téměř současně dvě židovské kongregace, jedna z Londýna a druhá z Fairfieldu v USA, u nichž se nacházejí svitky z Kladna. Měly zájem o informace týkající se bývalé kladenské židovské obce. Jistě to nebyla náhoda, že k tomu došlo až po naší účasti na kající bohoslužbě, která se konala při zahájení konference o Izraeli v Kladně loni v červnu.

Na oba tyto anglické dopisy jsem z pověření Rady starších odpověděla a nabídla naši pomoc při bádání o historii židů v Kladně. Zatímco korespondence s Londýnem nepokračuje tak rychle, korespondence s Fairfieldem, s paní Ellin Yassky, neuvěřitelně rostla a roste. Je nepochybné, že se z nás už staly přítelkyně na dálku.

Anglickou mailovou korespondenci s Ellin posílám v kopii těm, kdo o to projevili zájem, včetně fotokopií krásně psaných svitků. Někteří jsou z ní stejně nadšeni jako já. Je to tak trochu detektivka, občas tklivá, občas i humorná.V příštích vydáních Nahoru najdete její nejzajímavější části.

 2. Jak to začalo v Americe

kladno%20torah%20displayV minulém čísle Nahoru jsem se pokusila popsat širší pozadí příběhu, který se nyní díky korespondenci s Ellin Yassky moc hezky rozvíjí na dvou velmi vzdálených, a přece duchovně již významně spojených místech: v Kladně a ve Fairfieldu. Tentokrát se dozvíte, co přimělo Ellin, aby nám do Kladna napsala.

Ellin je členkou židovské kongregace, která od sedmdesátých let vlastní Tóru, jež byla označena cedulkou „Kladno“. Tato kongregace se tudíž považuje za pozůstalé těch svých souvěrců, kteří byli z Kladna v únoru 1942 ve dvou transportech odvezeni nejprve do Terezína, a pak většinou do Osvětimi, kde zahynuli. Z celkového počtu 1634 osob, včetně dětí, se jich po válce vrátilo jen 116. Proto každý rok koncem února celé židovské společenství vzpomíná na tuto událost, hovoří o ní a modlí se za zavražděné.

Také v letošním únoru se ve fairfieldské synagoze konalo shromáždění k uctění památky a přednesení modliteb za židy odvlečené před 65 lety z Kladna a okolí do koncentračních táborů. Při této příležitosti měla Ellin vzpomínkovou řeč, ve které připomněla historii a zmínila také počátek toho, co jsem nazvala „Druhý život kladenských svitků Tóry“. Ellin byla tak laskavá, že mi svou řeč poslala, a tak Vám z ní předkládám část, v níž popisuje, jak začal druhý život kladenského svitku. Cituji z její řeči:

Vy z vás, kdo chodíte do synagogy pravidelně, jste kolem tohoto svitku Tóry prošli stokrát, možná tisíckrát. Viděli jste, jak se snímá z pamětního výklenku při svátku Jom Hašoa. Donedávna jsme však o něm věděli více méně jen to,  že pochází z Kladna. To se změnilo loni v září, kdy jsem stála před svatostánkem a přemýšlela o úžasném zážitku, který jsme společně prožili při zahájení psaní nové Tóry, kdy  jsme měli možnost napsat do ní jedno písmeno.

Vzpomínám si na důstojnou a pokojnou svátečnost vstupu do ticha synagogy, mytí rukou, přednesení modlitby. Pak  jsem si sedla k jednomu ze dvou písařů Tóry, který vysvětlil mně a mým dětem krásu a význam písmene, které jsme měly pomoci napsat. Věděla jsem, že podílet se na psaní nového svitku je splnění přikázání. Viděla jsem, co to znamená pro mé děti, když se účastnily tohoto obřadu. Ten zářijový den byl pro mne možná tak jiný proto, že bylo výročí 11. září a já jsem se zastavila, abych si hlouběji uvědomila, co mne obklopuje.

Poprvé za těch 16 let, kdy jsem vstupovala do této budovy, jsem se pořádně podívala na svitek, který se tyčil za mnou a přemýšlela o tom, co vidím. Při přemýšlení o starém a novém jsem si pomyslela, že se tady ten svitek nemohl objevit jen tak. Kdy jsme ho dostali? Odkud sem přišel? Má zřejmou souvislost s holocaustem, který přežil. To znamená, že má svůj vlastní příběh a svědectví, které je třeba dále předávat. Ještě v témže týdnu, kdy jsem si kladenský svitek nechala otevřít, jsem mohla vidět, s jak velkým potěšením musel právě jeho písař dělat svou práci. Tento písař, který každé písmenko maloval perem, byl jistě dokonale naplněn důležitostí svého poslání. Kudrnaté spirálky v písmenu „peh“, vlaječky na písmenu „lamed“, to je výkvět české kaligrafie. Je to čistá krása a tradice zabalená v jedno.

Přemýšlela jsem, zda židovská obec chodila v průvodu s tímto svitkem pod chupou ulicemi Kladna, jak to bylo zvykem v západní Evropě té doby. Jak asi vypadala slavnost, při které svitek poprvé vstoupil do synagogy? Byla tak krásná jako naše? Co si při tom tito lidé mysleli? Lidé stejní jako my, jen žili na jiném místě v jiné době. Neměli tušení o tom, jak nešťastně se odvíjí nit jejich života. Ale přestože nepříznivý osud přinesl konec kladenské židovské obci, její příběh neskončil.

V ten zářijový den jsem se rozhodla, že potřebuji znát alespoň nějaké odpovědi na své otázky. Ani jsem si nebyla jistá zněním těch otázek, ale věděla jsem, že se musím ptát. ….

A tak se Ellin začala ptát. Napsala naslepo dopis na adresu získanou z knihy Židovské památky Čech a Moravy. My tady většinou na její otázky odpovědi nemáme, zachovalo se toho příliš málo. Ale odpovídat, nebo spíše snažit se odpovídat na Ellininy otázky, to je docela dobrodružství. Člověk zjišťuje, co všechno neviděl a mohl vidět, co všechno tu není a mohlo být … je to velká a zajímavá škola. I nadále se s vámi budu dělit o to, co jsem se v této škole dozvěděla či naučila.

3. Hledání

open%20scrollPrvní otázky Ellin se týkaly Tóry a židovské obce v Kladně. Ellin měla o jejich kladenském svitku Tóry zvláštní informaci od Michaela Heppnera, ředitele londýnské nadace Czech Memorial Scrolls Trust, která naším státem prodané Tóry získala. Svitek byl údajně za války ukrytý – možná zazděný v synagoze – a po válce z úkrytu vynesený.

Nejprve jsem tedy kontaktovala paní Blanku Rozkošnou, která se podrobně zabývala historií židovských obcí na Kladensku a Slánsku a napsala o tom knihu. Ta však o Tóře nic nevěděla, dokonce mi sdělila, že všechno co ví, je v její knize. Nepodařilo se mi ji získat pro pátrání po téměř detektivním příběhu Tóry, která je nyní ve Fairfieldu. Navíc naznačila, že zjistit cokoli bude velmi těžké.

Měla pravdu. Po shlédnutí výstavy Druhý život českých svitků Tóry jsem i já začala být hodně skeptická, pokud jde o výsledky mého pátrání. Ukázalo se, že dnes fairfieldská Tóra nemusí vůbec být z Kladna, protože cedulka Kladno, kterou byla označená, znamenala svozové místo, odkud byla Tóra do Ústředního židovského muzea v roce 1942 přivezena. Svozové místo bylo takové místo, kde se shromažďovaly předměty z více menších okolních židovských obcí. Takže „naše“ Tóra mohla být třeba z Unhoště, kde za války ještě byla židovská obec, ale mohla být také z Hostouně, protože hostouňská židovská obec před válkou zanikla a stala se součástí kladenské obce. Badatelé z pražského Židovského muzea, kteří mají v této práci nejvíce zkušeností, se shodují v tom, že zjistit skutečnou identitu Tór je velmi obtížné, ne-li nemožné.

salus%20pred%20transportem

Fotografie před transportem, 2. zleva Rudolf Salus, 1. zleva Dr. E. Eisert – fotografie z pozůstalosti Rudolfa Saluse, která je uložená ve Sládečkovu vlastivědném muzeu v Kladně.

Tak jsem zkusila jít jiným směrem: za války neoficiálně vedl židovskou náboženskou obec pan Rudolf Salus. Transportu unikl díky své árijské manželce, a po válce se ujal vedení obnovené kladenské obce. Pan Salus však měl jen jednoho syna, který již nežije, nežije již ani jeho manželka. Naštěstí jeho žena předala kladenskému muzeu pozůstalost po svém muži týkající se židovské obce. Tak jsem se vypravila do muzea, abych pátrala tam.
Jak už mi předem naznačoval ředitel muzea, Dr. Kuchyňka, o Tórách nebyla nikde zmínka. Materiály, které jsem měla možnost vidět, byly až ze sedmdesátých let, to už byl v Kladně jen synagogální sbor, obnovená židovská obec trvala jen do roku 1952. A tak jsem zase nenašla nic, co by mne přivedlo na stopu příběhu ukrytí a vynesení Tóry. A to prý tento příběh vyprávěl panu Heppnerovi právě Rudolf Salus!

Mezi materiály v kladenském muzeu jsem však našla seznam členů židovské náboženské obce/synagogálního sboru. Hurá!! Už mám čeho se chytit! Teď ty, kdo ještě žijí, navštívím, a zeptám se jich! No, ani to nedopadlo. S jedinou výjimkou se nikdo se mnou nechce sejít a nikdo nechce nic vyprávět. O Tórách nevědí vůbec nic.

Toto vyprávění zní trochu smutně. Je pravda, že odpovědi na otázky zatím nemám. Zatím jsem pochopila jen to, že židovská identita je pro ně něco velmi bolestného, možná i nebezpečného. Každopádně je to něco, o čem se jen tak s někým nebaví.

Reakce Ellin na každý můj nezdar v tomto směru však byly úžasné. Pomalu jsem začala přejímat její pohled na věc: není ani tak důležité, jak to tehdy bylo, ale je důležité, že nás ta krásná Tóra spojuje. A ona nás opravdu spojuje. Vzniklo mezi námi přátelství, píšeme si hodně, dokonce se skupina badatelů z jejich společenství (včetně Ellin) chystá navštívit náš sbor na konci tohoto roku. Není to mnohem víc než přesná identifikace jednoho svitku?

4. Kronika

Při svých badatelských pokusech zjistit něco o kladenských Tórách jsem se vydala i do Židovského muzea v Praze. Mají tam snad všechno, co bylo v roce 1942 převezeno z Kladna do tehdejšího Ústředního židovského muzea, není toho však bohužel moc. Prohlédla jsem si několik dokumentů, o nichž jsem si myslela, že by mi mohly dát nějakou informaci o Tórách, nenašla jsem však nic. Zato se mi dostala do rukou velká krásná kniha, Kronika židovské náboženské obce, jejíž úvodní slovo jsem si se zájmem přečetla a chci se o něj s vámi podělit.

dopis%20rabin%201%20vyrez%204Když kniha tato byla v roce 1884 založena, totiž koupena a pro kroniku ustanovena, stalo se to v okamžiku, v době nadšení po dozvucích pěkných výjevů svorného obětavého působení na poli náboženském v rámci náboženské obce. Pamatuji si jako hoch a dorůstající mladík na ony doby v naší obci, kde vždy a všude vládli obcí jednotlivci, vždy tytéž rodiny. To zavdalo příčinu k ustavičným sporům, ve kterých zámožnější, a tedy mocnější, jen nalezl právo, ostatní chudší příslušníci obce byli pouze trpěni a neměli nikdy ani práva ani slova poradního, neřku-li rozhodovacího. A stejné poměry vládly i v obcích jiných, a tak dle výpovědi zdejších pamětníků a dle některých dokladů, v archivu se nalézajících, nebyly zde v Kladně ani lepší ani horší poměry.

V roku 1883-84 vystavěli tehdejší vládcové zdejší obce náš kostel, přinesli velkých obětí a samozřejmě, že při takovém podniku byli všichni zúčastněni, i ti, kteří jindy buď jako sporná strana právě podlehli, buď vůbec neměli příležitost své náhledy a rozumy uplatniti, poněvadž nebyli tázáni. K uskutečnění obmýšlené stavby bylo však třeba každého, zejména jeho hmotného přispění, a tak sjednocenými silami a svorným spolupůsobením bylo dílo dokonáno a při svěcení chrámu vznikla také myšlenka založiti kroniku, aby obec kladenská, jež v novém chrámě nalezla středisko veškerého působení, mohla kdysi na své osudy na základě pečlivě vedených záznamů pohlížeti zpět. Jako v každém případě, kde nadšení jest otcem myšlenky, bylo i zde více započato než se mohlo ukončiti. Pěkně vázaná kniha byla zakoupena, zanesena byla do ní jména všech, jenž přispěli na stavbu, ano, i ctihodnému vrchnímu rabínu v Praze M. Hirschovi, který celebroval slavnost svěcení, byla k podpisu předložena, a pak, když záhy dohořel plamen nadšení, když zevšedněly všechny dojmy, jež slavnost svěcení zanechala, zůstala kniha prázdná a čistá, až konečně se vůbec na ni zapomnělo, ve víru změněných náhledů, jež obvyklé spory a poměry opět vyvolaly.

Dnem 1. října 1913 nastoupil jsem ve zdejší obci svůj úřad rabínský a mezi jinými opravami v obci zavedenými založil, vlastně srovnal jsem ze spousty spisů obecní správy archiv. Mezi pohozenými akty nalezl jsem také tuto kroniku, čistou a vyjímaje stránek 17-26 a stránky 29 prázdnou. Listy do stránky 17. byly asi určeny pro vylíčení kronických událostí, jak obec povstala až do postavení chrámu, tedy do roku 1884. Chci tomuto úmyslu, pokud archivní doklady mě jsou po ruce, beze vší kritiky vyhověti, podávaje pouze obraz, jaký protokoly a jiné výnosy suchopárnými slovy kreslí.

V Kladně dne 1. ledna 1914

Vilém Pollak, rabín

Nepřipomíná vám to něco? Mně ano. Ta krásná kniha je totiž do dnešních dnů nadále nedopsaná, mnoho stran je vyříznutých. V létě 1914 začala válka, to ještě rabín Pollak poctivě převratné události zapisoval, o čem se psalo na vyříznutých stranách se už nedozvíme. Rabín Pollak zůstal kladenským rabínem až do své smrti v lednu 1934. Je pohřben na kladenském židovském hřbitově.

5. Svědectví Věry Lážnovské

Pátrání po původu a příběhu zazděných Tór jsem již vzdala. Zdálo se, že je ten příběh smyšlený či zaměněný: vždyť by to přece bratr Šála nebo někdo jiný musel vědět, kdyby se v našem kostele po válce našly zazděné svitky. I v Židovském muzeu věhlasné badatelky říkaly, že v účelově založeném Czech Scrolls Memorial Trust byly uchovány jen ty Tóry, které Němci shromáždili za války, po válce se k nim žádné další nepřidávaly. Sledovala jsem tedy více práci dr. Ireny Veverkové, které se podařilo kontaktovat několik dosud žijících židů z předválečného Kladna a získat je pro svůj záměr napsat o nich několik medailónků.

Kladno mezitím navštívil prezident židovské kongregace z Fairfieldu, pan Jeffrey Gross. Když vstupoval do našeho kostela, bývalé synagogy, zeptal se, kdeže byly ty svitky zazděné. Už jsem skoro zapomněla, že ve Fairfieldu se stále drží příběhu, který jim vyprávěl pan Michael Heppner o tom, že právě jejich svitky měly jiný osud než většina ostatních, které jím řízený Czech Scrolls Memorial Trust spravoval. Musela jsem odpovědět, že o tom nic nevíme, jen to, co sdělil pan Heppner jim.

Až pak to přišlo. Protože Ellin moc stojí o to, aby se ona a její přátelé mohli u nás sejít s těmi, kdo holocaust přežili, a nebude-li to možné, alespoň s těmi, kdo se pamatují na tu těžkou protektorátní dobu, dohodla Jarmila Chytilová schůzku se sestrou Věrou Lážnovskou. Sestra Lážnovská už dříve Jarmile vyprávěla o tom, co si pamatuje z válečné doby. A tak jsme se my tři sešly: sestra Lážnovská, Jarmila a já.

pohled-havirskaSestra Lážnovská se na schůzku dobře připravila, hodně si toho napsala předem, aby nic nezapomněla. Jmenovala všechny židovské obchody od křižovatky u dnešního Úřadu práce až na konec hlavní třídy. Byla jsem dost překvapená, kolik jich bylo.

Pamatuje si hodně, skoro všechna jména, zboží, jaké výlohy měli, jací byli… Také starého pana Josefa Saluse si pamatuje, tatínka Rudolfa Saluse, který přežil a po válce spravoval židovskou obec v Kladně. Starý pan Salus byl droboučký přelaskavý stařík, takový herec Kovařík, všichni ho měli moc rádi. Také musel do transportu, ale přežil, zemřel v roce 1951 ve věku 92 let. Vyprávěla nám i mnohé příběhy, které se dozvěděla později z vyprávění. Tolik informací!

Už jsme se skoro loučily, když řekla: „To bylo tenkrát, když se tu za vašeho otce, Jarmilko, našly při malování ty zazděné židovské knihy!“ Zpozorněly jsme. „Nebyly to ty Tóry?“

„To nevím, vím jenom, že když se tu malovalo, tak při oklepávání zdí malíři našli dutý prostor a zavolali vašeho otce. Vybourali tedy to místo a našli staré židovské knihy. Vím to, protože váš otec se velmi přátelil s naším farářem Sládkem, který mi o tom řekl.“

Zůstaly jsme s Jarmilou paf. Ona ta americká historka bude nejspíš pravdivá! Všechno nasvědčuje tomu, že se krátce po nástupu faráře Mojmíra Beneše na konci roku 1955 malovalo a prováděly se pak i stavební úpravy, při kterých se našly knihy a nejspíše i „naše“ svitky. S největší pravděpodobností je někdo z členů židovské obce zazdil těsně před začátkem perzekuce. Ti, kdo holocaust přežili, o tom nevěděli. Musely to být ty nejkrásnější a nejhodnotnější kusy, snad byly dva. Také popis a fotografie od Ellin ukazují na historicky i umělecky cenný svitek. Bratr Beneš pak, snad z obavy, aby do toho úřady příliš nemluvily, o svém nálezu řekl jen velmi málo lidem, ani jeho žena to asi nevěděla. Kontaktoval pak pana Rudolfa Saluse, který pravděpodobně později prodal svitky londýnskému trustu vedenému panem Heppnerem, s nímž se také několikrát setkal. Tak přece je to pravda! Náš svitek je jiný, je velmi vzácný a má jiný osud než většina ostatních. Naši židovští přátelé by rádi věděli, kdy byly Tóry (či Tóra) znovu vyneseny z úkrytu. Chtějí ji totiž znovu zasvětit, a rádi by to udělali k tomuto datu. Nevíte o tom někdo něco?

6. Setkání v synagoze

Po roce intenzivní korespondence, o níž jste se mohli dočíst v cyklu Druhý život kladenských svitků Tóry, navštíví náš sbor velká skupina židů z kongregace Beth El ve Fairfieldu, USA.

Přijede více než dvacet zástupců této kongregace, kteří mají velký zájem poznat město, synagogu a hřbitov těch, jejichž dědictví a památku se zavázali nést tím, že převzali do péče starý svitek Tóry z Kladna. Přijedou 25.12. dopoledne, po jejich příjezdu s nimi projdeme město a v 17 hodin se v našem sboru setkáme, abychom si vyprávěli, co všechno jsme díky otázkám a zájmu ze zámoří zažívali tady a samozřejmě také jakou radost naše bádání přineslo těm, kteří se o svitky zajímali.

Setkání by mělo být neformální a radostné, už se moc těším nejen já, ale i ti, kdo mají přijet. Nenechte si je ujít!!

Eva Bodláková

Články byly vybrány z těchto vydání zpravodaje Husova sboru CČSH v Kladně:

1. Jak to začalo u nás                         Nahoru 2/2007

2. Jak to začalo v Americe                Nahoru 3/2007

3. Hledání                                            Nahoru 4/2007

4. Kronika                                            Nahoru 6/2007

5. Svědectví Věry Lážnovské            Nahoru 7/2007

6. Setkání v synagoze                         Nahoru 7/2007

Ve spolupráci s Evou Bodlákovou  upravila a doplnila Jarmila Chytilová

Kladno listopad 2007