Pevně se držme smlouvy s Hospodinem!

První čtení z Písma: Izajáš 56, 1.6-7 Toto praví Hospodin: „Dodržujte právo, jednejte spravedlivě, protože má spása se už přiblížila, už se zjevuje má spravedlnost. Těm z cizinců, kteří se připojili k Hospodinu, aby mu sloužili a z lásky k jeho jménu se stali jeho služebníky, praví: „Všechny, kdo dbají na to, aby neznesvěcovali den odpočinku, kdo se pevně drží mé smlouvy, přivedu na svou svatou horu a ve svém domě modlitby je oblažím radostí, jejich oběti zápalné a obětní hody dojdou na mém oltáři zalíbení. Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy.“

Druhé čtení z Písma: Římanům 11, 1-2a.29-32 Chci říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova. Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná. Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost, tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám. Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.

Evangelium: Matouš 15, 21-28 Ježíš odešel až do okolí Týru a Sidónu. A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“ On odpověděl: „Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“ On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“ Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva.

Milí bratři a sestry, pokoj vám!

Pro dnešní zamyšlení nad Božím slovem byly v kazatelském plánu vybrány texty, týkající se cizinců, pohanů, lidí, kteří nebyli příslušníky izraelského národa. Jak se jich týká Boží slovo, jak pro ně platí Boží zaslíbení? Vždyť mezi ně patříme i my, i pro nás je tato otázka důležitá.

Vezměme to postupně. Prorok Izajáš vyřizuje Hospodinův výrok pro ty z cizinců, kteří se připojili k Hospodinu, připojili se k Němu z lásky, stali se Božími služebníky. I pro ně platí zaslíbení, že budou oblaženi radostí, že jejich oběti se budou Bohu líbit. Ale má to podmínku, mají se pevně držet Hospodinovy smlouvy, kterou sjednal s Izraelem a jejímž znamením je dodržování dne odpočinku.

Ve druhém čtení apoštol Pavel vychází ze situace, kdy Izraelci ve své většině nepřijali Novou smlouvu, která byla potvrzena obětí Pána Ježíše Krista, a tak se tato milost dostala k pohanům. Bůh však svůj lid nezavrhl, přijde čas, kdy se zaslíbení pro Izrael naplní, teď však právě  jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů, jak říká Pavel ve v. 11. Nejsou zavrženi, jsou však neposlušní, Bůh se nad nimi slituje, ale ti, kdo patří Kristu, mají žít tak, aby židé prokoukli a poznali své dědictví. Jak Pavel píše v listu Židům podle proroctví Jeremjáše: A toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Žd 8:10

Evangelium nám vypráví příběh pohanky – kananejské ženy. Ani ona nepatřila mezi vyvolené, nepatřila k cizincům, kteří z lásky sloužili Hospodinu, ale zřejmě slyšela dost o židovském rabínovi, který uzdravuje. A tak, když se dozví, že přišel do jejich kraje, do pohanských končin, aby si odpočinul od davů, které se za Ním hrnuly, přichází k Němu, oslovuje Ho jako Pána, jako Mesiáše, zná titul Syn Davidův, je plná naděje, pokory a víry, touží po uzdravení své dcery a dělá pro to vše, co může.

Tento příběh je zvláštní právě tím, že si jí Ježíš nevšímá, na její prosbu neodpovídá, mlčí. Ona zřejmě stále volá: „Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ – proto učedníci chtějí, aby se jí Ježíš zbavil, ať jí vyhoví, že za nimi křičí. Ježíš však odmítá pomoci, zdůrazňuje své poslání, je přece poslán k izraelskému lidu. Žena se však nenechává odbýt, klaní se a stále prosí o pomoc. A slyší velmi nepříjemnou až urážlivou odpověď. „Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům.“ To byla velmi tvrdá slova, ale pro prosící žadonící ženu ani toto nebyla překážka, zřejmě chápe situaci a prosí o drobky, věří, že i drobky od Mesiáše pomohou její dceři, nedbá odmítnutí, neunaví se a s pokorou a důvěrou v Ježíšovu moc stále prosí.  On zná její trápení, vidí do jejího srdce, vidí tam víru, kterou ani u svých učedníků nenašel, a tak říká:  „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A v Písmu dále čteme: A od té hodiny byla její dcera zdráva.

Pán Ježíš byl sice nejprve poslán k Izraeli, ale tam, kde viděl víru, pomáhal v lidském trápení, nemoci a bídě. Boží Syn byl poslán, aby zachránil všechny lidi bez rozdílu, Boží láska zasahuje do všech končin světa, zasahuje i sem k nám do Kladna, zasahuje i do této bývalé synagogy, kde neseme dál poselství evangelia. Kananejská žena je pro nás vzorem trpělivé modlitby, nezdolné víry, důvěry v Boží moc a pomoc.

Pro shrnutí dnešních textů bych ráda použila pět bodů, které pomáhají při zamyšlení nad textem: co se mi líbí, čemu nerozumím, co jsem se dozvěděla o Bohu, co mám dělat a zapamatovat si jeden verš.

Líbí se mi, že Boží dům je domem modlitby pro všechny národy, že ty, kdo se drží Jeho smlouvy, oblaží radostí. Líbí se mi, že jsme došli smilování, že víra je pevná důvěra v Boží milosrdenství, v Boží moc.

Nerozuměla jsem tomu, proč Bůh uzavírá pod neposlušnost, ale smířila jsem se s tím, že nemusím všemu rozumět, jak Pavel píše dále v listu Římanům: Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval. Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! `Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?´  Ř 11, 32–34

Co jsem se dověděla? Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná. Bůh uzavírá pod neposlušnost, ale smilovává se. Naplňuje prosby věřících, ale někdy ne hned, je třeba vytrvat. Stará smlouva byla napsána na kamenných deskách a jejím znamením bylo svěcení dne odpočinku. Nová smlouva je vepsána přímo do našich srdcí a jejím znamením je kalich vína při večeři Páně.

Co mám dělat: Dodržovat právo, jednat spravedlivě, neznesvěcovat den odpočinku, pevně se držet smlouvy. Poslouchat Hospodina, s vírou se modlit a předkládat své prosby s důvěrou, že je Pán Ježíš vyslyší v pravý čas. Nechat Ducha svatého působit v našich srdcích, nést Jeho ovoce, aby na nás bylo vidět, že patříme Pánu, že jsme lid Nové smlouvy.

K zapamatování:  Slova Pána Ježíše: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ Kéž by to platilo i o nás!

Amen.

Jarmila Chytilová 16. srpna 2020

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..