První čtení: Izajáš 49, 3.5–6 Řekl mi: „Ty jsi můj služebník, Izrael, v tobě se oslavím.“ A nyní praví Hospodin, který mě vytvořil jako svého služebníka už v životě matky, abych k němu přivedl Jákoba nazpět, byť i nebyl shromážděn Izrael. Stal jsem se váženým v Hospodinových očích, můj Bůh je záštita moje. On dále řekl: „Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni; dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země.“
Druhé čtení: 1 Jan 3, 1–6 Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, tak jako on je čistý. Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona. A víte, že Syn Boží se zjevil, aby hříchy sňal, a v něm žádný hřích není. Kdo v Synu zůstává, nehřeší; kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal.
Evangelium: Jan 1, 29–42 Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já. Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“ Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: `Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.´ Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“ Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků. Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, beránek Boží.“ Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem. Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?“ Odpověděl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus).“ Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr).“
Minulý týden jsme slyšeli Matoušovu verzi Ježíšova křtu. Tento týden nás Janovo evangelium zavede do dne po Ježíšově křtu. Jan Křtitel vidí Ježíše přicházet k němu. Obrací se na své učedníky a řekne jim: Hle beránek Boží, který snímá hřích světa! Mohlo to být náhodné setkání. Jan mohl říct: „Podívejte se, kluci, – přichází k nám ten chlap, o kterém jsem vám povídal.“ A jeho učedníci by možná vzhlédli dost dlouho na to, aby viděli, o kom to vlastně Jan mluví, a vrátili by se rovnou k tomu, co dělali. Mohlo se to tak stát. Ale nestalo se.
Popis našeho příběhu se bude opakovat během Ježíšovy služby. Je to dokonalý popis pro zvěstování Božího slova. Pokračuje takto:
Nejprve Jan Křtitel uvidí Ježíše.
Následně představuje Ježíše ostatním.
Pak se Jan podělí o svou vlastní zkušenost s Ježíšem.
Stejný popis najdeme o několik dní později, když Ondřej a druhý učedník uvidí Ježíše a následují Ho. Potom Ondřej ukáže Ježíše svému bratrovi Šimonovi a sdílí se Šimonem svou vlastní zkušenost s Ježíšem. Když se Šimon osobně setká s Ježíšem, jeho život se změní. Stává se Šimonem Petrem, skálou, na které Kristus postaví svou církev.
Vidět. Ukázat. Sdílet. To je podstatou evangelijního úkolu: Když myslíme na Krista, především si všimneme toho, co Bůh dělá v našich životech, sdílíme to s druhými a zveme je, aby se přišli přesvědčit sami. Avšak často je to těžké a bojíme se šířit dobrou zprávu ostatním.
Možná část našeho strachu pochází ze skutečnosti, že prostě nevidíme Boha při práci v našich životech a nechceme být odhaleni jako podvodníci. A přesto každý z nás zažil nějaké setkání s Ježíšem, jinak bychom tu teď nebyli. Přemýšlejme o tom na chvíli: Jak jsme osobně prožívali Krista? Jak jsme v poslední době viděli Boha v akci?
V poslední době mě tyto otázky skutečně provázejí stále dokola. Rád bych od Boha slyšel více o tom, proč jsem tady, proč mi do života stále přivádí určité lidi. Ptám se Boha, jak mohu být těmto lidem užitečný a jak mě Bůh může použít i se všemi mými slabostmi a pády. Prosím Boha, aby mi dal moudrost a moc, prostředky a směr. Aby mě vedl po cestě, do které mě povolal.
Jak je to s vámi? Je těžké se podělit o zkušenost, kterou jste nezažili. Je těžké někomu ukázat něco, co jste sami neviděli.
Jan uviděl Ježíše a otevřeně prohlásil: „Hle Beránek Boží, který snímá hřích světa!“ To je, něco!
Jan zažil něco, co jeho učedníci zjevně nezažili a dychtivě jim o této zkušenosti řekl. Chtěl, aby to také viděli.
Jan jim tedy řekl, co viděl: „Spatřil jsem jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.“ Zdůrazňuje: „Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je syn Boží.“
Na vlastní oči viděl, jak Duch spočinul na Ježíši, a poznal, že Ježíš byl Ten, na kterého čekal. Ten, koho hledal.
Když šli Janovi učedníci za Ježíšem, zeptal se jich: „Co hledáte?“ Toto jsou první slova, která Ježíš říká v Janově evangeliu. Na Boží hod jsme slyšeli úvodní Janův verš: Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh… Ale to Slovo ve skutečnosti ani nevysloví, až o 38 (třicet osm) veršů později. A když promluví, je to jednoduchá, ale hluboká otázka.
Když se Ježíš ptá Ondřeje a druhého učedníka: „Co hledáte?“ (což je podle anglického vydání a Bible kralické, Ekumenické – co chcete), znamená to mnohem víc než jen: „Ztratili jste něco? Pomůžu vám to najít?“ Ježíš se ve skutečnosti ptá: „Co v životě hledáte? Jaká je nejhlubší touha vaší duše? Co celým svým bytím hledáte?“
Ježíš nám dnes klade stejnou otázku. Co hledáš? Po čem toužíš, abys uspokojil hlubokou touhu své duše? Neustále se ptá. Pořád to chce vědět, protože jsme opravdu dobří v hledání všech špatných věcí na všech nesprávných místech.
Když se jich Ježíš zeptá: „Co hledáte?“ Janovi učedníci Mu nepronesou promyšleně připravené poslání. Ale vědí, co hledají. Když se setkají tváří v tvář s Božím synem, najednou si uvědomí, že to, co hledali, je tento muž stojící před nimi. Odpovědí svou vlastní otázkou. „Rabbi, kde bydlíš?“
Opět to znamená více než jen „Jaká je vaše současná adresa?“ Protože to, co oni hledali, bylo to, čemu mohli věnovat svůj život. Hledali někoho, kdo je bude učit Boží věci. Proto lze jejich otázku tlumočit takto: „Pokud jsi ten, o kterém nám Jan říkal, že jsi, chceme strávit každou možnou chvíli ve tvé přítomnosti. Kde bydlíš, abychom mohli zůstat s tebou?“
A Ježíš je vyzývá, aby „přišli a viděli“. Okamžitě je zve do svého života. Dělá to s vědomím, že se mohou rozhodnout nenásledovat. Jakmile uvidí, kde bydlí, a okusí Jeho učení, možná nebudou chtít zůstat. Ale Jeho pozvání je stejně otevřené. Pojď a podívej se.
Když Ježíš říká: „Co hledáš?“ ptá se, zda jsme připraveni být Jeho učedníky. Pokud hledáme útěchu, bezpečí nebo nějaké ujištění, že máme pravdu, můžeme se dívat špatným směrem. Pokud hledáme přijetí nebo potvrzení od druhých, že jsme „dobří lidé“, možná nejsme připraveni se zeptat, kde Ježíš žije.
Ale pokud s Ním chceme být den co den od této chvíle a po celou věčnost, pokud uznáváme, že následování Ježíše je jediný způsob, jak poznat plnost Boží lásky, pak má smysl chtít strávit každý okamžik v Kristově přítomnosti.
Často mluvíme o pozvání Ježíše do našich srdcí nebo o tom, jak učinit Ježíše součástí našich životů. Ale co když to otočíme a uvědomíme si, že Ježíš nás vítá do svého života? Ježíš nás zve, abychom se přišli podívat, kde žije. Nabízí nám možnost stát se součástí toho, co dělá.
Jeho pozvání je otevřené, ale je na nás, abychom Ho následovali, je na nás, abychom „přišli a viděli.“ Musíme se rozhodnout, zda dokážeme učinit takový hluboký závazek, zda se můžeme věnovat takovému blízkému vztahu. Znamená to vzdát se svých vlastních předpokladů a očekávání a odevzdat celou svou bytost Boží touze a plánu pro nás.
Co celým svým bytím hledáme? Jaká je hluboká touha naší duše? Jsme vůbec připraveni stát se součástí Ježíšova života, součastí tohoto sboru a budovat Boží společenství zde v Kladně? Co hledáme? A jakmile jsme našli Krista, co potom?
Nestačí jen ‚vidět‘ Ježíše. Volá nás, abychom Mu ukázali prostřednictvím našich životů a činů, jak nás mění. Volá nás, abychom se podělili o dobrou zprávu, že nás mění.
Všimněme si, že Ondřejovi netrvá dlouho a jde hledat svého bratra Šimona, aby mu ukázal Ježíše a podělil se s ním o svůj zážitek. A jakmile se Ježíš setká se Šimonem, dá mu nové jméno: Petr neboli „Skála“.
Ježíš dává každému z nás nové jméno ve chvíli, kdy se s Ním také setkáme. Přemýšlejme o jménu, které jsme dostali při křtu. Jsme nazýváni „Milovaní“ a „Dětmi Božími“. V 1. Janově 3, 1 jsme si připomněli tuto novou identitu: „Hleďte, jakou velkou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazýváni dětmi – Božími dětmi! A jsme jimi!“
Ale Kristus nám dává jiné jméno, konkrétní, stejně jako přejmenoval Šimona, aby naznačil, jaké bude jeho nové poslání v životě. Možná jste také dostali nějaké jméno nebo titul v práci nebo ve společnosti. Ať už je naše nové jméno jakékoli, je to pozvání žít ve své nové identitě následovníka Ježíše zvláštním způsobem.
Ježíš se dnes ptá: „Co hledáš?“ Hledáme milost a odpuštění? Hledáme bohatý život? Hledáme trvalé a hluboké spojení s Bohem, který nás stvořil jen proto, aby nás mohl milovat?
Ježíš nesedí a nečeká, až Ho pozveme do svého života. Místo toho nás Ježíš zve do svého života. Ježíš nás svým „pojď a uvidíš“ zahrnuje do svého díla Beránka Božího. Amen.
Phanuel Osweto 15. ledna 2023