První čtení: Skutky 2, 14a.36–41 Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: „Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem.“ Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, bratří?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.
Druhé čtení: 1 Petrův 1, 17–23 Jestliže `vzýváte jako Otce´ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života. Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu. Když jste nyní přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte. Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží.
Evangelium: Lukáš 24, 13–35 Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. Řekl jim: „O čem to spolu rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku. Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“ On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíš Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. Někteří z nás pak odešli ke hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?“ Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. Oni ho však začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“ Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
Sestry a bratři, na velkopáteční den se hodí zpívat píseň: Má víra pohlíží, Beránku na kříži, do tvých těch ran… (č. 324) Ano, to, co v podání evangelistů následovalo po Velkém pátku, můžeme také vyjádřit slovy: Ježíšův příběh zůstává otevřený. Cesta, která měla skončit dřív, než dostala své jméno, je otevřená. Je-li to cesta víry, musí zůstat stále otevřená. Dnešní texty nám právě ukazují, že křesťansky věřit znamená otevřít se, odhodlat se, nastoupit na cestu – jako Abraham, který se vydal na cestu, aniž věděl, kam jde. Apoštol Petr potvrzuje, že Bůh Ježíše učinil Pánem a Mesiášem, a On, Kristus, jako beránek bez vady byl obětován, abychom Jeho krví byli vykoupeni. To vykoupení je cesta, která je pro každého člověka v každé generaci stále otevřená. Ukazuje na Boží lásku k nám, lásku, která nemá konce, lásku která spojuje při každé příležitosti.
Naše víra je velikonoční víra, která stále znovu vstává z hrobu nevíry a nestydí se za své rány. Víra se proměňuje na cestě dějinami a také v našich vlastních příbězích víry; často je změněna k nepoznání. Jako když se člověk dívá sám na sebe, jak žil předtím, než přijal Pána Ježíše jako Spasitele. Zjistíme, že je tolik věcí, které dnes díky Ježíši děláme jinak. Zjistíme, že je tolik věcí, které dnes díky Ježíši máme. Zjistíme, že díky Ježíši je náš život velmi vyrovnaný. Ovšem, je to cesta víry, která je pořád otevřená a nemá konec, jak si spousta lidí myslí.
A tak zůstaneme i dnes ve velikonočním příběhu, který pořád pokračuje. I ten dnešní příběh, který se odehrává na cestě do Emaus, se děje ještě téhož dne, kdy byl Ježíš vzkříšen. Ten den byl prostě nabitý událostmi. A přece dva učedníci mají za to, že už je konec. Že už nic dalšího nenásleduje. Ano, ještě o tom spolu hovoří, ještě jsou toho plní, ale zároveň myslí, že už to pro ně skončilo.
A také jsou docela zklamaní. To, co prožili, nedovedou interpretovat jinak, než že je s jejich Mesiášem konec. Ubírají se z Jeruzaléma pryč, do vsi jménem Emaus. Najednou vzkříšený Kristus přichází mezi své učedníky nepoznán, jak jsme četli. Ke svým dvěma učedníkům se připojí na cestě, a to je velmi důležitý symbol. Symbol cesty, po které učedníci jdou, rozmlouvají s cizincem (tedy my, na rozdíl od nich, hned víme, že to byl vzkříšený Kristus) a odpovídají (si) na otázky. Celá ta jejich cesta do Emaus se totiž dá chápat i symbolicky. Člověk je celý svůj život na cestě, každý z nás jsme poutníkem a často si klademe na naší životní cestě otázky, zároveň na ně hledáme odpovědi. Na některé otázky odpovědi i dostáváme.
Každý den řešíme křížovku života, stejně, jako kdyby ti dva, během cesty do Emaus, řešili nějakou křížovku. Vždyť, jak jsme četli, oni toho spoustu věděli, dokázali odpovědět na to, na co se jich Kristus po cestě ptal, ale jako kdyby jim nedocházelo, co to všechno znamená, jak to do sebe zapadá. Až jim Kristus nakonec říká: Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Na tom vidíme, že Kristus přichází jako tajenka křížovky, jako klíč ke Starému zákonu, jako nové porozumění tomu, co bylo řečeno a psáno u proroků.
A pro nás je velmi důležité, co se během jejich setkání s Ježíšem děje: Ježíš jim začne vykládat Bibli. Bibli v jejím celku. Začal od Mojžíše a ukázal jim, že Boží cesta s člověkem má od začátku pevný cíl, že kříž a vzkříšení jsou pointou Starého zákona a základem Nového zákona. A učedníci, když si na to vzpomenou, sami vyznají, že jim zahořelo srdce, protože něco pochopili. A pak, když se Ježíš nechá přemluvit, aby ještě neodcházel, ale aby s nimi povečeřel, při jídle láme chléb a podává jim ho. A učedníci velmi dobře chápou smysl tohoto konání. V tento moment jim to vše došlo. Můžeme říct, že v tomto okamžiku se z nich stávají křesťané. Tohle nové pochopení toho, co se stalo a co se děje, do značné míry proměnilo život učedníků. Z ustrašených, zklamaných a bezradných lidí se stali lidé radostní, energičtí, akční. Vracejí se zpět, odkud přišli. Vracejí se zpátky do Jeruzaléma. Stejně jako třeba my po době karantény se dnes vracíme do kostela, k tomu navíc chválíme Boha, tak jako učedníci, kteří v Jeruzalémě zašli chválit Boha do chrámu.
Velikonoční víra proměňuje náš život. Dodává radost a sílu, nový pohled na skutečnost, posílené vědomí Boží přítomnosti. S Pánem jsme nyní prožívali mnoho, byl našim zastáncem a ochráncem v době nouze a věřím, že s námi bude i nadále, když máme lásku k Němu. Kéž bychom i my rozpoznávali přítomnost Krista ve chvíli společného sdílení víry, lásky a naděje jako dnes. Amen.
Phanuel Osweto 26. dubna 2020