Jeremjáš 15, 15–21; Římanům 8, 31b–39
Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo časně zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka. Pilát k nim vyšel a řekl: „Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?“ Odpověděli: „Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali.“ Pilát jim řekl: „Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!“ Židé mu odpověděli: „Není nám dovoleno nikoho popravit.“ To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít. Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“ Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ Pilát odpověděl: „Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?“ Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám. Jan, 18, 28–38
Milé sestry, milí bratři, na dnešní bohoslužbě si připomínáme památku Mistra Jana Husa. Svátek Mistra Jana Husa je sice až ve čtvrtek příští týden, kdy si nejen naše církev připomene živý odkaz díla tohoto významného českého teologa a reformátora. My si však odkaz Mistra Jana Husa chceme připomenout již dnes.
Je známo, že jedním z klíčových pojmů Husova života je Pravda. „Co je pravda?“ zeptal se římský prokurátor Pilát Pontský toho muže, kterého před něj přivedli, Pána Ježíše, o kterém tvrdili, že se vydával za židovského krále. Co je pravda? Ta otázka je opravdu na místě. Chceme-li se o pravdě bavit, musíme nejdříve vědět, co pravda je… Pontský Pilát to nevěděl. Nebylo divu – k získání svého postavení, vlivu a moci pravdu nepotřeboval. Jako politik věděl, že pravda není žádná, anebo naopak, že pravd je mnoho – a dobré jsou ty, co se zrovna hodí… I na tom bezesporu trochu pravdy je – že kdejakých pravd je mnoho.
Každý má přece svoji pravdu, ten má takovou a jiný jinou, i já mám svoji. Co je pravdivé podle jednoho, může být podle druhého vyložený omyl, nebo dokonce přímo lež. V dnešním světě je mnoho věcí, které jsou různými médii nebo masmédii prezentovány jako pravdy. Ale jen pro málo z těchto pravd stojí za to žít, a za ještě méně z nich stojí za to trpět nebo dokonce život obětovat.
Jan Hus pro Pravdu žil, trpěl pro ni i zemřel. Ale dobré je popravdě říci nejprve to, že Hus pro Pravdu žil. Husova mučednická smrt měla svůj smysl právě proto, že byla důsledkem jeho života v Pravdě a pro Pravdu. V tomto ohledu skutečně následoval svého Pána a Mistra Ježíše Krista. I ten pro Pravdu zemřel mučednickou smrtí, ale této skutečné smrti předcházel opravdový život. Život, který na jednu stranu ke kříži směřoval – Ježíš uměl žít! Kázal, učil, uzdravoval, radoval se s ostatními, až tím budil mezi některými pohoršení. A přece to vše – celý život – obětoval pro Pravdu.
Co je to však za Pravdu, pro kterou stojí za to žít stejně jako umírat? Ani pro Mistra Jana to nebyla žádná jiná Pravda, než o které Ježíš sám pravil: Já jsem. Já jsem ta Pravda. Ježíš Kristus sám je tou Pravdou s velkým P, o které svědčil svým životem i svou smrtí Jan Hus. A mnoho dalších svědků před ním i potom. Ježíš sám je ta Pravda, neboť v Něm se zjevilo samotné Boží Slovo. To Slovo, které nám dává naději na záchranu i v tomto světě, občas plném starosti i nepříjemností. Slovo o tom, že Bůh je tak věrný lidem a tak miluje svět, že poslal svého jediného Syna, aby v Něm, v Jeho kříži a vzkříšení celý tento svět zachránil.
Ne náhodou Janovo evangelium, ve kterém čteme tento příběh, začíná slovy, že na počátku bylo Slovo, které se ale stalo tělem. Pravda, kterou jsme poznali, neskončila u psaného sdělení, u informace, u slova, u kázání nebo vyučování, ale stala se tělem, žitou realitou. Ježíš nekončí u toho, že by nám doporučil Bibli resp. svatá Písma s tím, že tam určitě pravdu najdeme, ale hovoří o tom, že on sám je Pravda a že tuto Pravdu najdeme skrze osobní zkušenost s Ním a že v tom si můžeme ověřit i její hodnověrnost. Jinými slovy – až tehdy, když se s Ježíšem setkávám v rovině své existence, když na Něj „vsadím“ svůj život, poznávám, že On je Pravda a že Pravda evangelií se dá žít.
Mistr Jan Hus žil v Pravdě, a tato Pravda ho dovedla až na kostnickou hranici. Z lidského pohledu to byl debakl a konec, ale u Pána Boha určitě našel útěchu. Pravá útěcha spočívá jen v Pravdě, které i my jako křesťané věříme a vyznáváme ji jako Pravdu své víry – že Ježíš Kristus je opravdu ta Cesta, Pravda i Život a že i On, náš Pán a Král, překročil i svou a každou Kostnici i hranici smrti a z mrtvých vstal zpět k životu. V této žité Pravdě spočívala pro Jana Husa útěcha až do konce. A k této Pravdě evangelia jsme zváni my všichni i dnes. Nic nás z toho nesmí odloučit, jak nám říká i apoštol Pavel v dnešním čtení z jeho dopisu. Amen.
Modlitba: Pane, posiluj nás, abychom neustupovali ze zásad, které jsme si stanovili, jenom proto, že by to pro nás mohlo být momentálně výhodné. Dej nám Ducha Pravdy, abychom dokázali rozpoznávat, co je dobré a co zlé a na co je právě vhodný okamžik. A stvoř nám čisté srdce, abychom dokázali být laskavými svědky těm, kdo hledají spravedlnost a Boží milosrdenství. Amen.
Kázání v neděli 2. července 2017 Phanuel Osweto