První čtení: Izajáš 9, 1.5-6 Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.
Druhé čtení: Titovi 2, 11-14 Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.
Evangelium: Lukáš 2, 1-14 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
Pokoj vám, sestry a bratři!
Před čtyřmi týdny jsme zahájili nový církevní rok. Prošli jsme adventním časem a naše pohledy byly upřené k dnešnímu dni. Připravovali jsme se na tu největší událost v roce, kdy se do našeho světa narodil Ježíš Kristus.
Narození dítěte je vždycky událost. Minulý měsíc se narodil syn našemu kamarádovi a hned se to pořádně oslavilo. Každý z rodičů by mi tady asi mohl potvrdit, že jde o největší změnu v životě. Takový novorozenec, malinké děťátko, dokáže člověku převrátit život úplně naruby. Stáhne na sebe veškerou pozornost i lásku, péči vyžaduje neustále, každou vteřinu se mu musíte věnovat, ani na chvilku jej nepouštíte z očí.
Právě proto si narození Ježíše Krista v této vánoční době opakovaně připomínáme. Správně bychom to s ním měli mít úplně stejné, věnovat mu veškerou pozornost a ani na chvilku jej nespouštět z očí. Proč? Sám Ježíš nás vybízí, když čteme jeho slova v Markově evangeliu 12, 30: „miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!“
A on tím Bohem byl, zároveň ale přitom i člověkem, takže určitě vyžadoval od Marie stejnou péči, jako každé jiné dítě. V jednom se ale od všech ostatních lišil – od malička věděl, že jeho pravý otec není ten Josef, za kterého jej všichni považovali, nýbrž Bůh.
Myslím si, že se stejnou vědomostí se rodíme všichni, stačí se podívat na výraz novorozenců – vypadají trochu jako mimozemšťané, kteří se ocitli na nějaké nové, neznámé planetě. Když byl náš syn úplně malinký, pokládal jsem si ho na hruď, abych ho uspal. Jednou jsem uvažoval, na co asi v tu chvíli myslí, a pamatuji si, jak mě začal unášet zvláštní pocit neznámé krásy a hluboké lásky proudící z krajin, které si on ještě pamatoval a já už ne.
Všichni na tyto krajiny po narození zapomeneme, protože nás obklopuje svět se spoustou intenzivních vjemů, obrazů, zážitků a pocitů. Každého dokáže strhnout natolik, že na ony krajiny, odkud opravdu pocházíme, časem zapomeneme. Na království Boží, kde vládne láska a milost.
To ale nevadí, vlastně je to správně, protože si tady o nich můžeme povídat. Přečíst si o nich v Bibli a věřit, že do nich zase zavítáme.
Na rozdíl od nás Ježíš věřit nemusel, on totiž věděl, že Bůh je jeho otec a také to, s jakým úkolem jej na tento svět poslal. Aby nás k Bohu přivedl zpátky, a to tak, že úplně čisté, protože vzal všechna naše provinění na sebe, obětoval se za nás, zemřel na kříži, byl vzkříšen a nyní sedí po pravici Boží.
A právě proto by měl Ježíš poutat veškerou naši pozornost i lásku, teď už ne jako miminko v jesličkách v Betlémě, nýbrž jako náš Spasitel. Jako jediná cesta zpátky k Bohu z tohoto světa. S láskou to je naštěstí tak, že roste, kypí a vzkvétá, takže když budeme milovat Boha z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly, nikoho o ni nepřipravíme, protože o to víc jí budeme moci věnovat své rodině, svým dětem, svým přátelům a blízkým.
Ježíš nás nazývá svými sestrami a bratry, vidíte, a v tomhle momentu se ty role úplně obracejí – jako jeho sestry a bratři jsme najednou my sami těmi dětmi, vyžadujícími veškerou Boží lásku a péči, o kterou Boha ve svých modlitbách prosíme.
Najednou jsme my sami těmi dětmi, které Bůh vyslal na svět s nějakým úkolem, podobně jako Ježíše. Dnes na Štědrý den se můžeme radovat z toho, že ten nejtěžší úkol, smrt na kříži, už za nás Ježíš splnil a že Bůh Ježíše vzkřísil a usadil vedle sebe ve svém království. My do něj nyní nevidíme, to ale neznamená, že on nevidí do nás. Věřím tomu, že je svým Duchem přítomen tady přímo s námi v tomto sboru, vidí a slyší, jak si tu o něm povídáme, jak o něm každý z nás uvažuje a jak ho máme rádi.
Ano, ukázala se Boží milost, která nám všem přináší spásu. Je tedy jen a jen na nás, jak přijmeme tento Boží dar. V těchto chvílích nám všem přeji, abychom dobře pochopili, že Kristus přišel do tohoto světa, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj lid, jak čteme dnes z druhého čtení.
Při jeho narození se radovali pastýři a anděl zvěstoval, že je to Spasitel. Pojďme i my za Kristem Pánem, a to nejenom dnes, když si připomínáme jeho narozeniny, ale každý den našeho života. Přeji nám všem Bohem požehnaný sváteční den a celé nadcházející dny.
Amen.
Phanuel Osweto 24. prosinec 2024