Skutky 9, 1–20; Zjeveni 5, 11–14;
Potom se Ježíš opět zjevil učedníků u jezera Tiberiadského. Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš jim řekl: „Nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“ Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou. Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami. Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“ Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu. To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení. Jan 21, 1–14
Když někoho obdaříme svojí sympatií, láskou, chceme si s tou osobou povídat. Snad každý z nás se někdy v životě zamiloval. A když se do sebe lidé zamilují, víme, že si spolu vydrží povídat dlouhé hodiny. Kolikrát pak jste slyšeli z úst blízkých otázku: „Jak si dokážete pořád tak povídat?” Když člověk opravdu toho druhého miluje, není pro něj čas důležitý. Stejně je tomu i s Bohem a naším vztahem k němu. Pokud Boha opravdu milujeme, chceme s ním mluvit, chceme s ním vést dialog, říct mu, co nás trápí, co nás těší. Promlouvá k nám tehdy, kdy bereme do ruky evangelium a začínáme číst, jak jsme to před chvíli dělali. Mluví k nám během každé bohoslužby, tehdy, když slyšíme jeho slova.
Slyšíme dnes opět příběh o zjevení Páně učedníkům. Ve dnech po Velikonocích se Petr chopil iniciativy a pod jeho vlivem se učedníci vypravili lovit ryby. Je to symbolická akce, která odkazuje na misijní činnost. Parta učedníků, kteří jsou spolu s Petrem na břehu Tiberiadského jezera, souhlasí s jeho rozhodnutím a jdou lovit spolu s ním. Taková první loďka církve vyplouvá daleko od břehu a Petr ji vede na hlubinu, jak to před určitou dobou učinil přímo na Ježíšův příkaz ( Lk 5, 4). Ale tu noc nic nechytili. (Jan 21, 3).
Neslyšíme ani to, že by se učedníci po neúspěšném nočním lovu ptali „co bude potom“, kam odsud půjdeme. Nemají podle všeho žádný plán. Je jim spolu dobře, protože jsou společně svědky velké velikonoční radosti. A proto i bez výsledku jsou v klidu, i když neznámý ze břehu zavolá a zeptá se, jestli mají něco k jídlu. A pak slyší po tolika hodinách radu od neznámého: Zkuste ještě jeden pokus, hoďte to na pravou stranu. Je div, že Petr neseskočil z lodi a nebrodil se k břehu, aby samozvaného rádce vytrestal. A ostatní učedníci by jeli za ním na lodi. Tak by to vypadalo normálně. Ale učedníci jsou spolu podle všeho rádi, a tak to klidně zkusí znovu.
V té chvíli unavení po nočním neúspěšném lovu uposlechli toho neznámého muže. Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. Učedníci netušili, že k poslednímu pokusu v lovu ryb je vyzval sám Ježíš. To poznal Jan, až když tento poslední hod vyšel. Ani my netušíme, jestli náš každodenní pokus o dobré jednání je jen náš pokus, nebo zrovna ten, kterému sám Pán již dopředu zaručil úspěch.
Jedna věc zaujme: Když učedníci dorazili na břeh, na ohni už byl chléb a ryba. Ježíš tedy tentokrát neměl hlad. Ten noční rybolov nebylo něco, co by on sám nutně potřeboval. Tak také my si můžeme spočítat, že Bůh, který je mocen všeho, určitě není odkázán na naši snahu ve světě. Ale právě takto se Ježíš chce setkat s učedníky. Chce se setkat s živými, s těmi, kteří to nevzdávají, kteří to nezabalili. Kteří i po noci bdění ještě zkusí jeden pokus.
Na konci tu spolu stolují učedníci, kteří nic nechytili, i když chytali celou noc. A Ježíš, který má na jediné slovo 153 velkých ryb. Co ti mají společného? Bůh vševědoucí a lidé, kteří dopředu nemohou říci, co se podaří a co ne. Bůh všemohoucí a lidé, kteří se často snaží nadarmo. Náš je zápas a Boží je vítězství. A přesto je naše i vítězství. Ježíš přece na závěr říká: Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili! Vy jste je skutečně nalovili. Za všechny naše úspěchy i zásluhy vděčíme pouze Kristu, ten nám dává uspět. A přece jsou to zároveň opravdu i naše úspěchy a naše zásluhy.
V čem se Bůh a člověk setkávají? Setkávají se v Kristu. Kristův je zápas na kříži, ale jeho je i nedělní vítězství. Setkávají se ve víře: Kristus ví, že učedníci na jeho slovo přeci jen učiní ještě jeden pokus. Ví i o nás, bratři a sestry, že svůj zápas v tomto světě přece na každý den nevzdáme. A učedníci poznají, že je to Pán, když vytahují plnou síť. A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. A my poznáváme, že pro nás není jiného vítězství v životě, než to, které nám dopředu připravil Kristus,
To je Pán! Ta větička shrnuje celou zkušenost zmrtvýchvstání. Shrnuje i naše zkušenosti s Kristem. Opakujeme-li si ji uprostřed své práce, při marných rozhovorech, v neřešitelných konfliktech, pak se rozjasní šedivé ráno a náš všední den může získat nový lesk. Boží slovo nám chce ukázat, že se nemusíme namáhat sami, abychom něco ulovili. Vzkříšený Kristus nám dává darem novou naději, že se náš život vydaří, i když to s ním doposud vypadalo beznadějně. Vyhodíme-li na jeho příkaz sítě na pravé – a tedy vědomé – straně lodi, síť se naplní, pokud budu pracovat pozorně a opatrně. Ano, dnes nás vyzývá k tomu, abychom jeho slovo uposlechli. Máme ho rádi a není pro nás jen nějaký neznámý muž. Amen.
Kázání 5. května 2019 Phanuel Osweto