Vstupme s radostí do nového roku a chvalme Pána

První čtení: Žalm 100, 1–5: Žalm k díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase. Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu, neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!

Druhé čtení: 1 Petrův 4, 4–7: Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás. Však vydají počet tomu, kdo je připraven soudit živé i mrtvé. Proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby byli u Boha živi v Duchu, ačkoliv byli za svého života u lidí odsouzeni. Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám.

Evangelium: Lukáš 2, 15–21 Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.

Pokoj vám, milí přátelé. Dnes začnu své kázání písní známého zhudebněného žalmu: Jak  dobré a utěšené žijí-li všichní v lásce…radost mají v lásce když přebývají. Ano, dnes máme mít radost, protože díky Pánu jsme vstoupili do nového občanského roku 2023.

Před týdnem jsme také mluvili o radosti. Slyšeli jsme andělskou zvěst, kdy pastýři uslyšeli tato slova: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“ (L 2, 10–11)

A dnes nás zase Boží slovo vyzývá k díkuvzdání a radosti. Všimněme si těch výzev k radosti z prvního čtení.  Hlahol Hospodinu! Kralický překlad říká „pokřikuj“ a B21 „jásej“. Nejspíš si nejsme ani jisti, co by pokřikovat nebo Hospodinu jásat mohlo znamenat. Svět má odlišné kultury, někde je jásání velmi intenzivní vyjádření radosti a někde jásají bez vyjádření nějakých emocí. Každopádně, ať to děláme jakkoliv,  podle žalmisty bychom to měli dávat najevo.

Potom je zde řeč o tom, že máme radostně sloužit Hospodinu. V Bibli je psáno, že vše, co děláme, může být služba Hospodinu. Tedy nejen služba v církvi. Péče o děti nebo staré  rodiče může být služba Hospodinu. Stavění domu může být služba Hospodinu. Pokud to všechno děláme s vírou v Pána Boha, tak je to jako bychom to konali pro Něho. Ale tady je řečeno, že to máme dělat radostně. Tedy můžeme říct, že je to výzva, aby křesťan radostně pracoval a sloužil.

Žalmista dodává, že máme vstupovat před Boží tvář s plesáním – to je vyjádření silné radosti. Vstupovat před Boží tvář je spojeno s přicházením k Božímu slovu, k modlitbě, k bohoslužbě.

Ale autor tohoto žalmu ještě nekončí. Je tam drobná mezihra a on potom přidává: „Vstupte do Jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří Jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte Mu chválu, dobrořečte Jeho jménu.“ (v. 4) Tedy další výzvy k vděčnosti, k chvále Bohu, k dobrořečení. A pak je tady pátý verš, který je ještě konkrétnější: „neboť Hospodin je dobrý, Jeho milosrdenství je věčné, Jeho věrnost do všech pokolení!“ On vyznává, že Pán Bůh je dobrý. On není jen velkou autoritou, On je ke mně a k tobě dobrý, jako ten, kdo nás má rád.

Sestry a bratři, Bůh je k nám velmi dobrý. Dnes smíme začít nový kalendářní rok společně. Možná pro mnohé je to jen čas odkládání starých záležitostí našich životů a začínání nových věcí. Pro další pak čas velkých očekávání, co nový čas přinese, a také vlastních předsevzetí. Dělat v životě velká rozhodnutí však není úplně snadné. K tomu, abychom mohli cokoli v našich životech změnit, si v prvé řadě potřebujeme ujasnit, jaký výsledek očekáváme a co vlastně doopravdy chceme. V Žalmu nám spisovatel nabízel konkrétní úkoly; především vstoupit před našeho Pána s díkuvzdáním a sloužit Mu.

Společnost, ve které žijeme a která nás na vědomé i nevědomé úrovni ovlivňuje, nám nastavuje určité hodnoty, které na první pohled vypadají velmi vznešeně a honosně. Jako například píle, vytrvalost a disciplína, které vedou ke společenskému úspěchu a možná i slávě. Jenže ne vždy je vše nakonec pro člověka snadné prožít a často nám pak chybí právě radost.

Z evangelia čteme o zprávě, která měla přinést radost. Marie dostala mimořádnou zvěst od andělů, která ji určitě nenechala v klidu.   Čteme: Maria vše v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.  Uvědomovala si, že ne vše, co na první pohled vypadá jako skvělý předpoklad ke společenskému úspěchu, může přínest člověku radost.

Ale to podstatné pak je ten akt, že  Bůh se k nám sklonil. Syn Boží se narodil a byl obřezán a pojmenován. Bylo nad slunce  jasnější, že se stane velmi významným člověkem pro lidstvo. Ano, významný byl, je a pořád bude, protože v Jeho jménu je moc, sláva a čest. Maria však viděla společenský věhlas a slávu právě i z té strany, která byla pro ni, jako pro matku, také bolestná a trpká. Viděla zodpovědnost, která padla na bedra jejího milovaného syna.

Pro nás je důležité umět se poučit z Mariiny moudrosti. Marie si dobře uvědomovala, že pravý význam radosti z Ježíšova narození spočívá ve slávě Boží a ne té lidské. Úspěch v lidském světě je dramaticky odlišný od toho, co může být ve světě duchovním. My lidé tak moc rádi hodnotíme. Neustále se potácíme v tom, co v jednu chvíli považujeme za správné a odsuzujeme vše, co se nám zdá špatné, a necháváme se  pohltit tím, co si  myslí ostatní.

V druhém čtení jsme slyšeli slova, která nám dobře radí, co je pro naše hodnocení důležité vědět. Máme být pokorní ve všem, co děláme, protože jsme jen lidé. A ať se snažíme sebevíce, vždy se můžeme dopouštět chyb. A jestliže považujeme Krista za toho opravdu dokonalého člověka, a ani ten se nepovýšil nad nikoho, pak nám nezbývá nic jiného než přijmout skutečnost, že k našemu lidskému údělu pokora neodmyslitelně patří. Proto bychom naše předsevzetí a odhodlání začít nový kalendářní rok měli hodně zvážit. Pro koho změnu vlastně chceme uskutečnit a v očích koho chceme uspět. Zamysleme se, co by po nás chtěl Ježíš a co pro nás znamenají dnešní slova žalmu. Přemýšlejme, jak se změnit a radovat se v tomto novém roce, do kterého jsme díky Pánu mohli vstoupit. A usilujme především o to, abychom byli dobrými následovníky v pokoře a radosti.

Mám na závěr ještě jednu dobrou zprávu pro každého z nás. Pokud tu radost nemáme, ještě se to může změnit. Král David nám ukazuje cestu k radosti. Je to cesta modlitby pokání: Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti. (Žalm 51, 12–13)

Když Pán Bůh stvoří čisté srdce, když Pán Bůh daruje svého svatého Ducha, pak přichází radost z Boha jako zachránce a ta radost je doprovázená naším věrným následováním. A my si pak     vděčně připomínáme ty důležité pravdy a ony nás znovu a znovu vracejí k radosti. A k těm vyznávaným pravdám tohoto žalmu přidáváme ještě další důležitá vyznání, o kterých ten autor ještě nevěděl a která jsou ještě silnějším důvodem k radosti. Můžeme totiž vyznávat, že nás Pán Bůh tak miloval, že na tento svět poslal Pána Ježíše Krista. A že si nás Pán Ježíš tak moc zamiloval, že za nás zemřel. Můžeme vyznávat, že On je tak mocný, že zvítězil nad smrtí. Můžeme vyznávat, že odešel, abychom i my jednou na věky mohli být s Ním. A toto vyznání  ať nám přínáší velikou radost nejen dnes a po celý nový rok, ale i po celý život. Bůh nám žehnej. Amen.


Phanuel Osweto 1. ledna 2023

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..