První čtení z Písma: Jeremiáš 20, 7-9 Přemlouval´s mě, Hospodine, a dal jsem se přemluvit. Zdolal jsi mě a přemohl. Po celé dny jsem jen pro smích, každý se mi vysmívá. Sotvaže promluvím, úpím, přivolávám násilí a zhoubu, neboť Hospodinovo slovo mi přináší jen potupu a pošklebky po celé dny. Řekl jsem: „Nebudu je připomínat, už nebudu v jeho jménu mluvit,“ avšak je v mém srdci jak hořící oheň, je uzavřeno v mých kostech, jsem vyčerpán tím, co musím snášet, dál už nemohu.
Druhé čtení z Písma: Římanům 12, 1–2 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.
Evangelium: Matouš 16, 21–24 Ježíš začal ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.
Sestry a bratři,
v našem životě často plánujeme dopředu, co máme dělat. Jenže jak říká jedno přísloví: Člověk míní, Pán Bůh mění. To je přesně moje zkušenost tohoto týdne. Těšil jsem se na setkání ve společenství sester a bratrů po dvou týdnech dovolené, jenže pak jsem přijal nečekanou zprávu, že musím zůstat doma na několik dnů v karanténě. Taková zkušenost nám ukazuje, že si nikdy nejsme jistí, co nás čeká a co se může dít kolem nás.
Snad vzhledem k realitě, které často i čelíme, obecný pocit z církve může být, že je to jen parta zoufalců, kteří v něco věří a snaží se zalíbit Bohu. A když věřící člověk sám prochází zkouškami a těžkostmi, pak se zdá, že o něho ze strany Boha není jakýkoliv zájem. Realita je však poněkud jiná. Příběhy, které známe z Bible, právě dokazují, jak veliký je Boží zájem o člověka. Jak velké jsou pro nás Boží plány.
Podívejme se třeba na příběhy, které jsme dnes z Písma slyšeli. Ve Starém zákoně Hospodin proroka Jeremiáše přesvědčil v okamžiku, když prožíval těžkou tíhu své služby. Není divu tedy, že se Jeremiáš vzpíral svému povolání: měl těžký úkol, hlásat násilí a zpustošení, které způsobí Babyloňané. Samozřejmě taková zvěst byla pro jeho současníky nepohodlná – a potažmo i pro samotného proroka. Avšak tak jako při jeho povolání, i teď se Hospodin ukazuje jako ten silnější, který přesvědčí Jeremiáše, aby přednesl svěřené poslání. Slyšíme, že Jeremiáš je přemožen Hospodinem. Hospodin jej přemohl, avšak ne jako nepřítel, nýbrž jako mocný ochránce a pomocník. On je jeho mocný bojovník, který jej ochrání před všemi nepřáteli.
Tento příběh je ohromující a ukazuje nám, že Bůh má o lidi veliký zájem. Především o ty, kteří Ho už znají. Bůh se chová velmi láskyplně a neustále překvapuje. Je tím, kdo se nás zastává a neustále nám dokazuje, že jsme pro Něj důležití. Bůh je tím, kdo za nás bojuje. Ale potřebuje, abychom Mu důvěřovali a nechali Ho bojovat za nás, namísto toho, abychom se někde vyčerpávali bez Boha a bez výsledku.
V tomto duchu vybízí apoštol Pavel k tomu, aby ten, který je křesťanem, přinášel sám sebe jako oběť živou. V řeckém textu se doslovně říká „přinášejte své tělo” – tělo označuje celého člověka v jeho tělesnosti, tj. člověka s jeho konkrétními vztahy ke světu. Právě díky tělu je člověk schopný vnímat smyslově uchopitelný svět a zároveň být jeho součástí. Náš život probíhá uprostřed světa a ve světě, kde někdy prožíváme nečekané nepříjemnosti. A tento náš život se vším, co obnáší, máme Bohu nabídnout. Boží vůle je taková, abychom Ho poznali a měli jistotu, že právě On při nás stojí.
Toho si byl Pán Ježíš vědom, když předpovídal své utrpení. Nejprve se uvádí, že musí jít do Jeruzaléma. Sloveso „muset” je v evangeliu často synonymem pro Boží vůli – Ježíš musí, protože tak Otec ustanovil. A k naplnění tohoto plánu Bůh používá konkrétní lidi. Ježíš podstoupí utrpení a smrt, ale třetího dne vstane z mrtvých, protože Bůh s Ním stojí.
Ježíšova cesta „kříže” má být také cestou učedníků – proto nyní následují slova o učednících. Jsou to slova týkající se všech učedníků (nejen apoštolů) – týkají se i nás. Jsme opět vyzýváni, jako v dnešním druhém textu, tentokrát však, abychom zapřeli sami sebe a vzali svůj kříž. Slovo „kříž“ můžeme pochopit jako obraz všech možných životních starostí a problémů, ale přijmout kříž znamená především darovat svůj život a přijmout samotný Kristův úděl.
Můžeme tedy shrnout, že v zásadě slova „vzít na sebe kříž” a „následovat” Krista jsou významově prakticky totožná. A protože se jedná o náročnou cestu a nikdy nevíme, co je před námi, je třeba „zapřít sám sebe” a spolehnout se na Boží vedení. O tom je víra – spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. (Židům 11,1) O tom je i dnešní kázání – nechat se vždy vést Bohem a věřit, že s Jeho pomocí zdoláme výzvy života.
Bratři a sestry, možná si neumíme pamatovat všechno, co zrovna slyšíme, ale i tak můžeme Boží slovo mocně používat. V první řadě jím sami žijme. V druhé řadě jej používejme ve všech oblastech našeho života. V něm hledejme odpovědi na všechny naše otázky. Máme úžasného vůdce, Ježíše Krista, který nás vede, který se za nás obětoval a který nám dal tu nejlepší výzbroj. Důvěřujme Mu, nechme se Jím vést a oslavíme tím Boha, pomůžeme těm kolem nás a sami obdržíme mnohé požehnání. Amen.
S vámi v Duchu
Váš služebník Phanuel Osweto
Kázání čtené při bohoslužbě 30. srpna 2020