První čtení: Abakuk 1, 1-4; 2, 1-4
Výnos, který přijal ve vidění prorok Abakuk. Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ. Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry. Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno. Postavím se na své strážné stanoviště, budu stát na hlásce a vyhlížet, abych seznal, co ke mně promluví a jakou odpověď dostanu na svoji stížnost. Hospodin mi odpověděl, řekl: „Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst. Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li, vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá.“ Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá. Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.
Druhé čtení: Žd 4, 12–16
Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat. Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
Evangelium: Lukáš 17, 5-10
Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!“ Pán jim řekl: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ›Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře‹, a ona by vás poslechla. Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: ›Pojď si hned sednout ke stolu?‹ Neřekne mu spíše: ›Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!‹? Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ›Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.‹“
Bratři a sestry, pokoj vám.
Dnešní neděle je první v říjnu a je výjimečná tím, že se podle židovského kalendáře nachází na začátku nového roku. Tuto neděli se modlí křesťané na celém světě i v naší zemi za pokoj Jeruzaléma, za pokoj v Izraeli. Při modlitbách jsme četli žalm 122, připomeňme si verše 6–9:
Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují! Kéž je na tvých valech pokoj, kéž se tvé paláce těší klidu! Pro své bratry, pro své druhy vyhlašuji: „Budiž v tobě pokoj!“ Pro dům Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro.
Pokoj lidem všude na světě, nejen v Izraeli, je přání podle Boží vůle, jenže ve světě ještě pokoj zdaleka není. Víme z bolestné zkušenosti, že co se děje v Izraeli, postupně ovlivní celý svět. A tak můžeme spolu s prorokem Abakukem naříkat nad násilnostmi, nad trápením, zhoubou, spory a sváry, můžeme spolu s ním lkát, že zákon je ochromen, právo se neprosadí. Ano, svět leží ve zlém. Vidíme to i v naší zemi, kolem nás. Ale také se můžeme spolu s prorokem opřít o Boží slovo, o vidění Boží slávy. O to, že se Boží vůle naplní, že Boží zaslíbení platí, co bylo předpovězeno, přijde jistě, jen vyčkejme, bojujme dobrý boj víry, vytrvejme v duchovním zápase se silami hříchu a zla. Držme se toho, co vyznáváme. Před Boží tváří se nikdo nemůže skrýt, Jemu se budeme ze svého života odpovídat, zda jsme žili život víry.
V dnešních textech podle kazatelského plánu jsme slyšeli zvláštní výroky o víře. Prorok Abakuk píše: Spravedlivý bude žít pro svou věrnost. Ve variantě: Spravedlivý z víry bude živ. (Ab 2, 4) Na tento výrok se odvolává i apoštol Pavel v dopise Římanům Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´ (Ř 1, 16–17) a v dopise Galatským: Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: `Spravedlivý bude živ z víry.´ (Ga 3, 11)
Tak jsme i my mohli přijmout záchranu skrze víru. Víra je ve své podstatě očekáváním toho, co se nám zdá nemožné, co lidským věděním nelze obsáhnout a čeho nelze lidskými silami dosáhnout. Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. (Žd 11, 1) Jestliže věříme v něco pravděpodobného, není to ještě ta pravá víra. A na druhé straně – jak často se nám stává, že se za něco modlíme, ale vlastně ani sami nevěříme tomu, že se to stane, že se to vyplní? Víra je dar, není to samozřejmost. Nemáme ji všichni stejnou. Však i apoštol Pavel o tom píše v dopise Římanům: smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. (Ř 12, 3b) Někdo má víru větší, někdo menší, někdo má zvláštní dar silné víry, aby mohl vykonat velké dílo, každý podle toho, jaké skutky pro něj Bůh připravil, jaký má plán pro jeho život.
Slyšeli jsme, že učedníci měli pocit, že mají malou víru, a tak prosili Pána Ježíše: Dej nám více víry! Četla jsem o této situaci několik kázání. Zaujal mě jeden postřeh, o který se s vámi chci podělit: rozdíl mezi malou vírou a malověrností.
Učedníci přicházejí s malou vírou, vidí to jako problém a prosí o více víry. Pán Ježíš ale ukazuje, že malá víra není problém, víra může být ještě menší, jako zrnko hořčičné, a dokáže zázraky. Problém je, když člověk svou víru, ať je jakkoli malá nebo velká, přestane používat. Stalo se přece, že Pán Ježíš učedníky několikrát káral za malověrnost, např. když se strachovali při bouři na moři (Mt 8, 26), nebo když nebyl chleba pro všechny (Mt 16, 8) Bylo to však ne proto, že by víru neměli, ale že ji nepoužili. Čili nezáleží ani tak na množství víry, ale na ochotě s tou mírou víry, kterou máme, sloužit Pánu tam, kam nás postavil.
Myslím, že každý z nás ví, že naše víra má mnoho nedostatků. Ale používejme tu víru, kterou právě máme, kterou jsme od Pána dostali. Udělejme v důvěře krok k němu a On se přiblíží k nám. Jak říká apoštol Jakub: Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. (Jk 4, 7 b)
Víra je vlastně neustálý zápas o to, abychom se vzdali své pýchy, svých nároků, abychom dali prostor Božímu vedení. Pán Bůh nechce žádné superhvězdy víry, ale chce ty, kdo ho budou poslouchat. Bůh je láska, chce, abychom ho milovali, aby se naše láska projevila vírou a víra se projevila skutky. Snad právě proto po příkladu víry jako zrnko hořčice následuje příklad služebníka, který se vrací z práce, a hned dostává další úkoly, aniž by se mu dostalo nějakého zvláštního poděkování. Je to vlastně běžná situace. Také v továrně nechodí mistr za dělníky poděkovat jim, že si udělali čas a přišli do práce. A bylo by divné, kdyby si na to dělali nárok. Zrovna tak i my nemáme požadovat od Pána zvláštní uznání, jací jsme křesťané, když se nám něco povede a prokážeme svou víru. Ne. Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.
Ano, ve světe je trápení, svět leží v temnotě. Do té tmy ale září světlo, a tím světlem máme být my. Tma nás nemůže pohltit, jsme to my, kdo věříme, kdo důvěřujeme Bohu a spoléháme se na něj, na Jeho vedení. Stačí malá víra, a dokáže zázraky. Stačí spolehnout se na Boží slovo a Jeho zaslíbení, a nemusíme se ničeho bát. Člověk bez víry se potácí jak mátoha, nemá smysl života, ale ten, kdo věří Bohu, ten má cíl, ví, kam jde a s kým jde. Spolu s Abakukem víme: Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li, vyčkejme, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá. Ano, Slovo Boží je živé, mocné, vykoná, co má.
Pán Ježíš říká: Hledejte Boží království a ostatní vám bude přidáno. Nebojte se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. Víra a důvěra jsou dar, dávám ho tomu, kdo o to stojí, dávám ho rád a potvrzuji ho. Okuste a uzříte, že jsem dobrý, blaze tomu, kdo se utíká ke mně. Přiznejte se ke mně, a já se přiznám k vám.
A tak žijme vírou, posilujme se v ní navzájem, ať naše víra roste. Víra je ze slyšení, proto naslouchejme Božímu slovu, choďme do shromáždění, naslouchejme tomu, co má pro nás Pán připravené. Jak říká apoštol Jakub: V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. (1 J 5, 3–4) Amen.
Kázání 6. října 2019 Jarmila Chytilová