Naše církev oficiálně vznikla dne 8. ledna 1920, kdy byl její vznik odhlasován na schůzi Reformního klubu duchovenstva. Tomu předcházelo v mnoha kostelích spontánní sloužení mší v českém jazyce o Vánocích 1919.
11. ledna 1920 pak z kazatelny Sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí přečetl kněz-modernista Emil Dlouhý-Pokorný „Prohlášení národu československému“.
Církev měla původní název Církev Československá (CČS), od roku 1971 pak nese název Církev Československá husitská.
Jde původně o českou národní církev, jejíž působení je omezeno prakticky jen na dnešní Českou a Slovenskou republiku, i když některé aktivity máme i v jiných zemích.
Jako hlavní cíl svého působení má naše církev dovršení české reformace.
Příčiny vzniku
Naše církev je výsledkem dlouholetého zápasu na poli náboženském, započatém v roce 1848. Postupující proces národního uvědomování s historizujícím pohledem Palackého na smysl českých dějin, připravoval půdu pro následné masarykovské vnímání světa, ve kterém „jest česká otázka otázkou náboženskou“. V tomto směru byly kladně vnímány tradice husitství, jak jeho myšlenky, tak i schopnost ubránit se i vojensky zahraniční agresi.
V tomto ovzduší po Velké válce ( dnes říkáme I. světové válka) vznikla ČSR. Její myšlenkový základ je nesen ideály demokracie a humanismu, výrazně se však uplatňuje i modernismus. Toto celospolečenské hnutí z doby na přelomu 19. a 20. století mělo v katolické církvi. Naše církev vzešla z katolické církve a z modernismu.Základní rysy
- Úcta k vědecké pravdě a otevřenost vůči světu: Poznávání konečné a jediné Pravdy je částečné. Chápeme ji nejen jako princip poznání, ale jako vztah k Bohu i k člověku. Co je pravdivé, je i dobré (charakter etický) a krásné (charakter estetický). S tím souvisí kladný vztah ke světu vůbec.
- Apostolicita a reformační charakter: Obojí chápeme duchovně. Apoštolskost církve je určena uchováváním a předáváním ryzí biblické zvěsti a její aktualizaci oživující mocí Ducha svatého. Reformační charakter spočívá v neustálém pročišťování církevní tradice na základě biblické zvěsti.
- Zpřítomnění jako liturgický princip: Živý Kristus se z Otcova příkazu v moci Ducha svatého spásně zpřítomňuje při svátostném jednání církve, činí si z ní své tělo na této Zemi.
- Presbyterní zřízení s episkopálními prvky:
Presbyterní znamená, že vedení církve, duchovní dohled nad řádem a učením jsou svěřeny voleným starším neboli presbyterům.
Episkopální znamená, že jejím nejvyšším služebníkem je biskup (episkopos ), nástupce apoštolů. Ten zodpovídá a rozhoduje v záležitostech církve v součinnosti s dalšími biskupy. V čele církve stojí patriarcha, který je stejně jako biskupové volen.
Nejdůležitější události v historii CČSH
1920-24 probíhal proces ideové orientace církve, na jeho konci byli zvoleni první tři biskupové a první patriarcha, Dr. Karel Farský. Už při sčítání lidu v r. 1921 se k naší církvi hlásilo 525 tisíc občanů ČSR.
Léta 1925-1939 byla dobou budování církve, na jejím konci bylo 157 sborů, z toho přes 100 nových. Tato doba byla i dobou konfrontace s vedením ŘKC, zejména v souvislosti s osobou Mistra Jana Husa. V roce 1930 se k církvi hlásilo 800 tisíc občanů.
V letech 1939-1945 po vzniku Slovenského státu a Protektorátu Čechy a Morava byla potlačena duchovní správa na Slovensku a Podkarpatské Rusi, a tak náhle zanikla téměř jedna šestina z celkového počtu náboženských obcí. Pod tlakem okupačních a protektorátních úřadů byla Československá církev donucena ke změně názvu. Po dobu okupace přijala jméno Církev českomoravská.
Leta 1945-1971 přinesla zásadní změny postavení církví v naší společnosti. Základní právní normou, upravující vztah státu a církví se stal zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. Tímto zákonem byl také zaveden státní souhlas k výkonu duchovenské služby.
V roce 1971 proběhly oslavy 50-tého výročí církve a sněm. Na něm byly schváleny dokumenty, které se týkaly věroučné problematiky, úzce spojené s identitou církve. Došlo i k doplnění názvu církve charakteristikou – husitská – a o přijetí zásadního věroučného dokumentu „Základy víry“. CČSH zde zdůraznila trojiční charakter své teologie a svoji christologii a zdůraznila, že vychází z tradice české reformace.
Po roce 1989 se otevřely církvi netušené možnosti. Husova československá bohoslovecká fakulta byla v roce 1990 inkorporována do svazku fakult Karlovy univerzity v Praze jako Husitská teologická fakulta. Zánikem nutnosti státního souhlasu se církev vrátila k obsazování funkcí demokratickým způsobem, v případě biskupů a patriarchy volbou. Pokles počtu členů není jen naším problémem, dochází k němu u všech církví v celé Evropě a je těžké hledat jednu příčinu.
Církev československá husitská uplatňuje ve své činnosti transparentní a demokratické postupy, které přiznávají rozhodovací pravomoc reprezentantům laických věřících spolu s duchovními – od náboženských obcí počínaje a diecézemi i ústředními orgány církve konče. Netají se nejen svými klady, ale i nedostatky. Tato otevřenost by neměla být zdrojem povrchních soudů. Její udržování není možné bez odvážné opravdovosti a vyžaduje trvalé úsilí!