Izajáš 9, 1–2 ; Skutky 13, 42–48;
Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Matouš 5, 13–17
Pokoj vám, milí přátelé!
Dnešní text z evangelia je pokračování velkého kázání Pána Ježíše, které už jsme částečně vyslechli minulý týden. Víra v Boha není nikdy jen jednorázová akce, a proto ani učení našeho Pána Ježíše neskončilo jen u blahoslavenství. Pán pokračuje dál a ukazuje opět na další související aspekty našeho života, které můžeme zlepšit.
V dnešním textu chce Pán Ježíš ukázat, že pokud Ho chceme následovat a chceme být Jeho učedníky, musíme být výrazní. Ježíš tu navazuje na svůj předešlý výrok, že blahoslavení jsou ti, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, protože jejich je království nebeské. Jestliže je někdo pronásledován, patrně se stal nepohodlným, něčím provokoval, nebyl loajální, něčím se odlišoval. Být pronásledován nebo alespoň pomlouván jakoby přirozeně patřilo k údělu Kristova následovníka. Stejný úděl postihoval už starozákonní proroky, kteří byli před Kristem.
Nyní tedy Ježíš říká: Vy jste sůl země. Co to znamená? K čemu je sůl dobrá? Sůl přidává chuť. Je to přísada do pokrmu. Je něčím jiným, než samotný pokrm. Kdyby se neodlišovala od pokrmu – kdyby ztratila svou slanost – nebyla by pokrmu nijak prospěšná, ztratila by smysl. Sůl má svůj význam právě proto, že ji v jídle cítíme. A poznáme, když chybí. Jako lampa, která si nesvítí jen tak pro sebe někde pod kbelíkem, ale svítí všem v domě. Sůl dodává pokrmu chuť. Když je jídlo nemastné neslané, je nechutné. Být solí země je tedy výstižný obraz. Být solí země znamená, že my jako křesťané poznáme, že máme svou osobitou chuť, a tou měníme poměry kolem sebe. Ježíš tu má především na mysli své učedníky. Ale je docela klidně možné, že se výrok o soli země týká všech těch blahoslavených, o kterých byla řeč minulou neděli. Kdyby kupříkladu na zemi chyběli všichni ti lidé milosrdní, tiší, působící pokoj, lidé čistého srdce, jak by to vypadalo? A tak Ježíš nám říká: Vy, kdo trpíte pro spravedlnost, kdo pláčete, kdo jste chudí duchem, vy nejenže jste blahoslavení, ale vy jste zároveň velmi potřební pro tuto zemi.
Někdy máme pocit, že náš svět, náš sbor, naše rodiny, naše země potřebuje jen lidi silné, vzorové, odvážné a statečné hrdiny. Ale společnosti jsou ku prospěchu i lidé slabí, jednoduší, tiší, plačící, tedy jedním slovem: lidé potřební. Nejen proto, že něco potřebují, ale že mají něco, čím jsou potřební pro ty silné a pro ty po všech stránkách bohaté. Ti blahoslavení na první pohled nevypadají nijak lákavě. Nejsou připodobněni ke zlatu nebo stříbru. Jsou jako sůl. Něco zdánlivě obyčejného a samozřejmého. Cenným se to ukáže, až když to chybí. A nejde to ničím nahradit. Možná, že někteří z nás cítíme, že v tomto sboru ani nejsme tak důležití. Mám pro vás dobrou zprávu, že každý z nás, ať jsme slabí nebo silní, máme své místo v tomto sboru.
Samotná sůl moc nechutná. Sůl má jen ochutit pokrm. Takže člověku pak víc chutná samotný pokrm. Přeloženo: víc člověku chutná život. Církev, když to někdy přesolí, tak lidem život spíše znepříjemňuje, zatímco bychom měli působit tak, aby si lidé život skutečně vychutnávali, aby věděli, jak chutná pravý, opravdový život, život ve svobodě, život podle Písma, život podle Božího učení.
Někdy to ve své horlivé snaze tak přesolíme, že pak působíme naprosto nechutně. Pak je naše svědectví víry pro lidi nestravitelné. To se stane tenkrát, když jednáme bez pokory nebo bez Božího ducha. Soli má být tak akorát. Ale abych to zase nepřesolil, ještě je tam výrok o světle.
Vy jste světlo světa, říká Ježíš. To je třeba správně pochopit. Ježíš toto přirovnání používá ne proto, abychom si o sobě mysleli, že my jsme představiteli světla a dobra, zatímco svět je ve tmě a ve zlu – to by nám hrozilo zákonictví. Smysl toho příměru objasňuje následující věta. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. To znamená, že naše křesťanství není jen soukromá záležitost, ale veřejná, jako veřejné osvětlení. Jsme lidem na očích. Jsme jako světlo patrní.
Všimněme si, že Ježíš tu nemoralizuje – neříká, měli byste být světlem, měli byste být městem. Je to konstatování: Jsme městem na hoře a nemůžeme se nijak skrýt. Jsme-li křesťany, nemůžeme se tvářit, jakože jimi nejsme. Apoštol Pavel napsal: Sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět. (Fp 2, 15). Ve druhém dnešním čtení Pavel obhajuje své apoštolské poslání slovy: Vždyť Pán nám přikázal: `Ustanovil jsem tě, abys byl světlem pohanům a nesl spásu až na sám konec země´ (Sk 13, 47).
Co říct na závěr? Jen ten, kdo má světlo, může svítit, jen ten, kdo má sůl, může solit, Proto je Ježíšovo slovo především pozváním pro nás, abychom stále čerpali z Jeho darů evangelia. Kristus je tou stále novou chutí a tím novým světlem, které my i svět potřebujeme. A pokud jsme Kristu správně porozuměli a přijali Ho, pak náš pohled bude vždy mířit také do země a světa kolem nás. Nejsme solí a světlem sami sobě, ale této zemi a tomuto světu. Potřebujeme obrátit se ke Kristu a sami nabrat Jeho sůl a světlo pro sebe. Ale pak také potřebujeme obrátit se ke světu, do kterého nás Kristus posílá a sdílet v něm dary evangelia, které jsme přijali. Prosme za to a dávejme se Pánu Bohu nově k dispozici. Amen.
Kázání v neděli 5. února 2017 Phanuel Osweto