Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm. 1 K 3, 10–15;
A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“ Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením. Matouš 7, 24–28
Milí přátelé v Kristu,
opět se scházíme v našem sboru, abychom naslouchali Božímu slovu. Dnes se chceme zaměřit na text, který poslal apoštol Pavel křesťanské obci v Korintu. Pavel píše Korinťanům, kteří uvěřili Ježíši Kristu a stali se Jeho následovníky. Říká, že v jejich životě byl položen základ, kterým je Ježíš Kristus, a připomíná, že pro věřícího člověka jiný základ neexistuje. Když se budeme nad tímto textem zamýšlet, pak pochopíme, že základem každého věřícího musí být Ježíš Kristus. Všechno musí vycházet z Něj, všechno musíme činit pro Něj.
A potom apoštol Pavel hovoří o tom, že na tomto základu je třeba stavět. Pavel tady mluví do konkrétní situace korintského sboru. Ale jak si za chvíli vysvětlíme, mluví přitom o službě jednotlivců, kteří náleží do Božího domu. A proto se společně s apoštolem Pavlem chceme podívat konkrétně i na náš kladenský sbor, ale také každý na sebe sama. Chceme se zamyslet nad třemi skutečnostmi, týkajícími se tohoto textu.
Bůh prozkouší naši stavbu
Samozřejmě, že Bůh nebude zkoušet stavbu, ve které se zrovna scházíme. Přezkouší tu duchovní stavbu, náš sbor, náš život. Pavel zapsal: „Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka.“ (v. 12–13)
Jednou přijde soudný den, konec tohoto světa, jak jej známe, a čteme, že oheň, tzn. Boží spravedlnost, vyzkouší, jaké je dílo kladenského sboru a dílo každého z nás. A co to bude Pán Bůh vlastně zkoušet? O co Mu půjde? První, co si musíme uvědomit, je to, že nepůjde o kvantitu, ale o kvalitu sboru, kvalitu osoby. Přečtené verše nemluví o výšce stavby, o rozsahu stavby, o počtu pokojů. Tyto charakteristiky jsou závislé na velikosti základu, můžeme postavit jen tak velkou a vysokou stavbu, jak to dovoluje základ. Ježíš Kristus rozhoduje ze své milosti o velikosti stavby – On dává milost, že někdo uvěří, On dává milost, že sbor roste. Takže tady není řeč o tom, že oheň prozkouší, kolik lidí uvěřilo, kolik jich bylo na bohoslužbách. Jistě nám záleží na tom, aby náš sbor rostl, aby přibývalo lidí do Božího království atd. Ale jako sbor jsme povoláni ke kvalitě, a Bůh potom může naši kvalitu použít a darovat nám i tu kvantitu.
Co je tedy kvalita? Kvalitní a trvalé v den soudu bude to, co nebylo levné, lehce nabyté. Kvalitní a trvalé je to, co vede k lásce k Bohu, k lásce ke všem bratrům a sestrám ve sboru, k lásce k bližnímu. A jak toho můžeme docílit? Apoštol Pavel na to odpovídá v dopise Timoteovi: „Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně zvěstuje slovo pravdy.“ (2 Tim. 2, 15). Správné zvěstování a chápání Božího slova je základ. Abychom mohli zvěstovat, musíme ho znát, musíme ho nejen přečíst, ale dovolit, aby nás obvinilo. Musím dovolit Božímu slovu, aby mne obvinilo, že jsem udělal něco špatně. Musím dovolit Božímu slovu, aby mne obvinilo z toho, že k němu přistupuji pasivně.
Trvalá stavba bude odměněna
Přesně toto říká verš 14. Čteme zde: „Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu.“ Podle toho z jakého materiálu tady stavíme, takovou dostaneme odměnu. O té stejné odměně mluví Pavel už ve verši 8: „Každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu.“ Pavel tady vůbec nemluví o tom, jaká odměna to bude, ale je jasné, že tu odměnu dostaneme na věčnosti.
Co bude odměnou pro ty, kdo stavějí z toho, co nepomíjí? Je důležité, abychom si znovu připomněli, že tou odměnou nebude věčný život. Věčný život není za naše zásluhy. Je to dar, který Pán Bůh dává člověku pro zásluhy Ježíše Krista. Bible ale mluví i o tom, že ti, kdo budou v nebi, dostanou i nějaké odměny. A my o tyto odměny máme usilovat. Někdy máme pocit, že v nebi už odměnu nebudeme potřebovat, v nebi je všechno dokonalé. Nebo máme pocit, že je to moc egoistické, když usilujeme o nějaké odměny. Někdo by možná řekl: „Přece se tam v nebi nebudu chlubit.“
Musíme si však uvědomit, že tady nejde o nás, ale o Boha. Protože fakt, že dostáváme odměnu, opět ukazuje na Boží milosrdenství a Jeho velikost. Tato odměna ukazuje totiž na to, že On, dokonalý a svatý Bůh, se rozhodl použít a uschopnit hříšníka k vykonání velkých věcí.
Dovolte jednoduchou ilustraci, i když zdaleka ne dokonalou. Kdyby se dnes měli tady v našem kostele shromáždit všichni držitelé slavné Nobelovy ceny, byl by tento kostel docela naplněn. Bylo by tady téměř 700 osob. O kom myslíte, že by se nejvíce mluvilo. O Heyrovském? O Seifertovi? O Mandelovi? Já myslím, že o Alfrédu Nobelovi. Ne o jednotlivých držitelích ceny, ale o tom, jehož odkazu se cena týká. Když jednoho dne budou v nebi milióny oceněných, tak se bude vzdávat hold tomu, kdo oceňuje – Ježíši Kristu. A právě proto usilujme o to, aby ta naše stavba (jak sboru, tak života) byla kvalitní, aby byla Bohem oceněna. Protože to oslaví Ježíše Krista. Chcete Jej oslavit? Chcete, aby obdržel největší poctu? Pokud Mu patříte, tak určitě ano. Tak budujme své životy, budujme svůj sbor z materiálů, které vydrží.
Spálené stavbě zbude jen základ
Podívejme se opět na slova apoštola Pavla, který hovoří o těch, kteří stavěli z pomíjitelných materiálů. Řekl: „Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.“(v. 15)
Boží slovo tady říká, že pokud stavíme z nedobrých materiálů, pak utrpíme škodu. Co je asi tou škodou? Co myslíte? Škodou je to, že nedostaneme odměnu. To je škoda pro nás, ale i pro někoho jiného. Pro koho? Pro Ježíše Krista, protože On není oslaven naší odměnou, protože žádnou nemáme. Ono totiž platí, že naše ztráta je Kristova ztráta. Ale ta škoda se projeví i v tom, že tady na tomto světě budeme prožívat jen trápení a nebudeme zažívat pokoj s Bohem. A opravdu, pokud zažíváme nepokoj, pokud v Ježíši Kristu nenalézáme štěstí a radost, tak pravděpodobně stavíme z nehodnotných materiálů. A pozor, nemluvím tady o bezproblémovém životě. Mluvím tady o štěstí a radosti uprostřed těžkostí. Nestavějme z nekvalitních materiálů. Stavějme z kvalitních, získejme odměnu a oslavme Krista.
Na závěr dovolte krátké shrnuti. Když stavíme z nekvalitních materiálů, hrozí nám, že se dostaneme mimo základ. Když stavíme z dobrých materiálů, tak budeme odměněni, a tím oslavíme Krista. Na soudný den jsme připraveni tehdy, a z dobrých materiálů stavíme tehdy, když se necháváme oslovit Božím slovem, když se po slyšení nebo čtení Božího slova ptáme: Co mám ve svém životě změnit? Ptejme se tuhle otázku, ptejme se ji i dnes, a Ježíš způsobí, že mnoho slámy bude proměněno ve zlato. Amen.
Kázání v neděli 19. února 2017 Phanuel Osweto