Jak je tvůj příbytek milý, Hospodine zástupů! Má duše zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu!… Ty jsi štít náš, Bože, pohleď, na tvář svého pomazaného rač shlédnout. Den v tvých nádvořích je lepší než tisíce jinde; raději chci stát před prahem domu svého Boha, než prodlévat v stanech svévolnosti, Ž 84, 2–3.10–11
Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem. Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím. Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. Gal 5, 16–24
Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku. Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Mt 6, 24–33
Sestry a bratři, pokoj Vám!
Dnešní evangelní čtení patří mezi ty řádky Bible, které mnohé naše současníky přímo provokují k výsměchu a k jízlivým slovům na adresu náboženství. Žijeme přece ve společnosti, která zdůrazňuje vysokou životní úroveň, založenou na hmotných statcích, a otevírá řadu možností, jak jich v co největší míře dosáhnout. A tak si položme otázku: Hovoří Ježíšova slova a jeho výzva: „Hledejte především Boží království a spravedlnost“ proti tomu, oč naše společnost usiluje?
Poctivá odpověď zní: Ano – ale pouze v tom případě, když člověku nejde o nic víc než o hmotné zajištění a násobení majetku. Ten, kdo to dělá, minul se svým lidským posláním, ztrácí lidskou tvář. (Karel Čapek takové lidi ve své hře Ze života hmyzu zobrazil jako chrobáky, kteří si před sebou valí svou kuličku a jediným smyslem jejich existence je, aby o ni nepřišli, a aby se jim stále zvětšovala.)
Abychom dnešní evangelní vzkaz lépe pochopili, připomeňme si, že už staří filozofové – egyptští, babylonští, řečtí i římští – učili, že v tomto světě se odehrává neustálý boj a svár mezi dvěma protivami: ohněm a vodou, světlu a tmou, dobrem a zlem. A že tomuto sváru se nemůže vyhnout ani člověk, protože v něm stojí proti sobě tělo a duše. V jistém smyslu s tímto rozpoznáním souvisí i to, co jsme dnes četli z dopisu apoštola Pavla Galatským křesťanům. Pavel totiž poukazuje na to, že v nitru člověka existuje určité napětí: „tělo touží po něčem jiném než duch a duch zas naopak po něčem jiném než tělo.“ S těmito vnitřními konflikty se musíme neustále vyrovnávat a často se nám to nedaří. Člověk třeba ví, co je správné a jak by se měl v určité situaci zachovat, ale málokdy se mu to podaří důsledně provést, ať už z pohodlnosti, strachu nebo pouhého sobectví, které dbá jen o vlastní existenci.
A když bychom tyto situace rozhodování podrobili důkladné analýze, zjistili bychom, že náš vnitřní svár se odehrává mez hmotnými věcmi a skutečnostmi, a mezi hodnotami, které označujeme jako duchovní. Duchovní hodnoty bohužel v tomto zápase často prohrávají, protože dát přednost těm hmotným je vždycky snadnější. Přitom však dobře víme – a i lidé mimo církev to alespoň podvědomě tuší – že právě bez těchto duchovní hodnot lidská společnost ani na té nejvyšší hmotné úrovni nemůže být skutečně šťastná a nemůže plně realizovat své poslání. I ve světě kolem nás se mnoho hovoří o nedostatcích v lidských vztazích, které vznikají jako řetězová reakce z nedostatků v jednotlivých lidských srdcích. Volá se po odstranění sobeckosti a lhostejnosti, po výchově k porozumění pro osudy druhých lidí a ke schopnosti pomáhat tam, kde je to třeba. Volá se po mnohých hodnotách, které apoštol Pavel označuje za ovoce Ducha – po lásce, radosti, pokoji, laskavosti, dobrotě, věrnosti. A pranýřují se – abychom opět užili Pavlovy terminologie – skutky tělesnosti: nepřátelství, žárlivost, hněv, závisti, roztržky, osobní zaujatost, opilství.
Člověk nemusí být ani tak velkým myslitelem, aby pochopil, že auto nebo dům nemohou nahradit lásku druhého, kterou ztratil, že balík peněz je někdy postradatelnější než dobré slovo, laskavý úsměv či přátelský stisk ruky v pravý čas, že krásná a drahá hračka je jen špatnou náhražkou za mámino pohlazení po vlasech a za její bezpečnou náruč, kde se každá dětská bolístka utiší.
Jak to však zařídit, aby láska, radost, dobrota a pokoj nikdy mezi lidmi nechyběly? Dokážeme to zvládnout sami, ze svých sil? Naše každodenní praxe i situace ve světě nám ukazují, že toho nejsme schopni. Ani biblické svědectví si nedělá žádné iluze o přirozených schopnostech člověka žít tak, aby tělesná stránka nepřevyšovala na úkor duchovní.
Pán Ježíš nám na mnoha místech říká, že skutečně lidsky může člověk žít jen tenkrát, když svůj život s plnou důvěrou opře o svého Stvořitele. On je Dárcem našich životů, a proto ví nejlépe, jak máme žít, a může nám také dát vnitřní sílu k tomu, abychom to opravdu dokázali.
„Vždy, když jsme v dějinách vítězili, bylo to velikostí ducha…“, napsal František Palacký. Kdykoliv jsme prohrávali – mohli bychom k tomu dodat – bylo to proto, že čistě hmotné zájmy převýšily hodnoty duchovní. A stejně tak je to i s osobní životem každého z nás. Když v něm nezápasíme o ovoce Ducha, upadneme do zajetí čistě hmotných starostí a prohrajeme – ne svůj majetek, ale své lidství. A to se nedá koupit za žádné peníze. Těch, kteří vsadili jen na majetek a hmotný prospěch, má dnešní svět dost, a jejich řady by se už v zájmu dobré budoucnosti lidstva této planety neměly rozmnožovat. Poslechněme tedy dobrou radu našeho Pána a hledejme ve svém životě především Boží království a hodnoty, které k němu patří. Určitě budeme bohatší, než jsme dnes. Amen.
Kázání v neděli 30. července 2017 Debora Chytilová