Izajáš 55, 1–3
Římanům 9, 1–5
Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné. Když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a je už pozdní hodina. Propusť zástupy, ať jdou do vesnic koupit si jídlo.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nemusejí odcházet, dejte vy jim jíst!“ Oni odpověděli: „Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby.“ On však řekl: „Přineste je sem!“ Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům. I jedli všichni a nasytili se; a sebrali nalámaných chlebů, které zbyly, dvanáct plných košů. A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí. Matouš 14, 13–21
Milé sestry a bratři,
v dnešním evangelijním čtení si připomínáme jeden z nejvýznamnějších zázraků našeho Pána Ježíše Krista. Tento zázrak je tak významný, že se dokonce objevuje jako jediný ve všech čtyřech evangeliích.
Textu o nasycení pěti tisíců předchází pasáž o smrti Jana Křtitele a o tom, jak to jeho učedníci šli oznámit Ježíšovi. Ježíš byl tou zprávou tak pohnut, že když to uslyšel, nastoupil na loď a odplul na pusté místo, aby se mohl o samotě modlit. Zástupům, které putovaly za Ježíšem, to neuniklo, a když o tom uslyšely, vydaly se pěšky z měst za ním. Když Ježíš vystoupil z lodi a uviděl je, nedokázal odejít a soucitně se jich ujal…začal uzdravovat jejich nemocné. Zkusme si to představit – pětitisícový zástup mužů, k tomu nesčetně mnoho žen a dětí. Jistě už byli unavení z cesty, nevíme, jak šli dlouho, víme jen, že se vydali pěšky z měst za ním. Mohlo být horko a bylo tam mnoho nemocných, kteří potřebovali pomoc a podporu, možná dokonce museli být neseni svými blízkými. Takové obrovské množství lidí! Při chůzi jistě řeší, jak to všechno dopadne. Bude zase ten „prorok“ konat zázraky? Uzdraví jejich maminku? Bude učit o těch zvláštních a neuvěřitelných věcech?
Ježíš upozaďuje své potřeby a začíná znovu pracovat. A není to jen uzdravování, z ostatních evangelií se dovídáme, že je začal vyučovat mnohým věcem a mluvit o Božím království.
Celý den se věnuje potřebným a večer k němu přistoupí učedníci a promlouvají k němu: „Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit jídlo.“
Jak jsem se dočetla, v okolí této události byly vesnice čítající kolem dvou až tří tisíc obyvatel. Těžko by se tam našlo tolik potravin, aby to nasytilo tak obrovský zástup, a Ježíš si toho byl vědom. Navíc chce vtáhnout učedníky do děje, povzbudit je k aktivitě, říká jim: „Nemusejí odcházet, dejte vy jim jíst!“
To ovšem musel být pro učedníky šok! Jak to jen náš Pán myslí? Vždyť tady máme pět chlebů a dvě ryby a před sebou tisícihlavý zástup! Museli mít obavy, jistě váhali a možná si i mezi sebou říkali, že tohle nemůže dobře dopadnout. To všechno ale Ježíš ví, zná dobře svoje učedníky, ví, že potřebují ještě jeho podporu a pomoc. Proto je žádá, aby zmiňované jídlo donesli.
Pak poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě, Lukáš a Marek dokonce uvádějí, že je učedníci měli rozsadit do skupin po padesáti. Již to tedy není anonymní zástup, Marek používá přímo slovo sympozium – což znamená hostina, tedy lidé, kteří spolu stolují, hledí si z očí do očí, mohou spolu komunikovat. Je dán důraz na společné stolování, na sdílení společného jídla, a to je v biblické době známkou důvěry a blízkosti. Potom Ježíš vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal je a dával učedníkům, a ti pak dávali dále. Ne náhodou nám připomíná toto konání ustanovení večeře Páně.
Když se všichni nasytili, sebrali ještě 12 košů nalámaných chlebů. Tedy žádné zbytky! To nebyly drobky, ale nalámané chleby, tedy porce… Učedníci jakoby měli sami fyzicky získat zkušenost, že Bůh netroškaří a může dát a učinit neskonale víc, než zač prosíme nebo si dovedeme představit.
Co bychom si z dnešního příběhu mohli odnést my?
Že církev není jen o slovech. Ano, samozřejmě platí, že nejen chlebem bude člověk živ…ale nasycením tisíců dává Ježíš jasně najevo, že jen mluvit a vyučovat nestačí.
Když jsme dostali, měli bychom také dávat. Ježíš mohl udělat zázrak z ničeho, vždyť pět chlebů a dvě ryby byly stejně nedostatečný kapitál, ale on chtěl vtáhnout učedníky do dění. Chce vtáhnout do dění i nás.
Bůh požaduje všechno, co máme, a teprve potom může, chce-li, udělat zázrak. „Všechno“ – to znamená pro každého z nás něco jiného. Pro chudou vdovu to byly dvě drobné mince…
Troufám si říct, že téměř nikdo z nás nedáváme všechno, nedaří se nám to beze zbytku, ale můžeme se o to alespoň snažit. A rozhodně nejde jen o peníze. Měli bychom dávat sami sebe, dávat pozornost a prostor druhým, dávat za pravdu, když ji měl někdo jiný než my, dávat ze svého pohodlí…dávat sebe v oběť Bohu milou.
A ještě jedna myšlenka na závěr. Text o nasycení pěti tisíců potvrzuje slova z Ježíšova Kázání na hoře, která jsme slyšeli minulou neděli: „Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe.“ V podstatě nám dnešním podobenstvím Ježíš říká: „Vidíte, pečuji a starám se o vás.“ A vzápětí ukazuje to správné pořadí – nejdříve zástup vyučuje mnohým věcem a káže o Božím království, a pak zástup nasytí. Přesně tak, jak je psáno: „Nejprve hledejte Boží království, a vše ostatní vám bude přidáno.“ Možná jinak, než čekáme, možná bychom si raději než chleba a ryby dali hovězí s bramborem nebo sladkou kaši – ale ta ryba a chléb budou z Boží ruky. A to je to hlavní. Amen.
Kázání v neděli 6. srpna 2017 Dana Klozbergová