Iz 45, 1–6;
Pavel, Silvanus a Timoteus tesalonické církvi v Bohu Otci a v Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj. Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách; před Bohem a Otcem naším si připomínáme vaši činnou víru, usilovnou lásku a vytrvalou naději v našeho Pána Ježíše Krista. Víme přece, bratří Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným, neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti. Víte, jak jsme si kvůli vám počínali, když jsme byli u vás. A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého. Tak jste se stali příkladem všem věřícím v Makedonii a v Acháji. Od vás pak se slovo Páně rozeznělo nejen po Makedonii a Acháji, ale o vaší víře v Boha se ví všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili. Lidé sami vypravují, jak jste nás přijali a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a skutečnému a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu. 1 Te 1, 1–10
I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a on je uzdravil. Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se a řekli mu: „Slyšíš, co to říkají?“ Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: `Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu´?“ Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval. Když se ráno vracel do města, dostal hlad. Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu; ale nic na něm nenalezl, jen listí. I řekl mu: „Ať se na tobě na věky neurodí ovoce!“ A ten fíkovník najednou uschl. Když to učedníci viděli, podivili se: „Jak najednou ten fíkovník uschl!“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: `Zdvihni se a vrhni se do moře´ – stane se to. A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“ Mt 21, 14–22
Bratři a sestry, máme před očima rakev. To proto, že bratr Antonín Hamouz si přál být alespoň takto ještě jednou s námi na bohoslužbách. Vždyť zde sedával každou neděli, modlíval se zde v úctě před Bohem, hrával zde na housle a řídil jednání výročního shromáždění jako předseda rady starších.
Velmi si přál, aby církev husitská v Kladně neupadala, ale žila a směřovala do budoucnosti. Můžeme dnes říci, že se mu toto přání plní. V tomto sboru žije pěkná skupinka dětí, které křesťansky dobře vedou sestry tohoto vyspělého společenství. Četli jsme v evangeliu, jak děti oslavovaly Pána Ježíše. I v tomto sboru se tak děje. A duchovní vyspělost a znalost Božího slova osvědčila sestra Eva Bodláková, když bratr Antonín umíral. Byly u něho jeho dvě dcery, jeho družka Věna a sestra Eva Bodláková. V těch chvílích jsem byl na jednání diecézního poradního výboru v Praze. Telefonicky jsem byl požádán, abych přijel umírajícího bratra svátostně zaopatřit. Omluvil jsem se z jednání a rychle se vydal na cestu. Ale bratr Antonín zemřel dříve, než jsem za ním přijel. Poslední pomazání mu stačila poskytnout členka rady starších sestra Eva Bodláková podle návodu Bible. Může být přesvědčivějšího důkazu o formování této církve Božím slovem a směřování k tak řečenému obecném kněžství v kladenském sboru naší církve?
Na tento sbor podobenství o neplodném fíku nepasuje. Ale chvála z 1. listu Tesalonickým (Soluňským) se na něj vztahuje. Amen.
Kázání v neděli 22. října 2017 Stanislav Jurek