Malachiáš3, 1–3; Efezským 3, 1–6, 14–19;
Když vyšel ze synagógy, vstoupil s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil k ní, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Horečka ji opustila a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných rozličnými neduhy a mnoho zlých duchů vyhnal. A nedovoloval zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil. Šimon a jeho druhové se pustili za ním. Když ho nalezli, řekli: „Všichni tě hledají.“ Řekne jim: „Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, nebo proto jsem vyšel.“ A tak šel, kázal v jejich synagógách po celé Galileji a vyháněl zlé duchy. Marek 1, 29–39
Pokoj vám, sestry a bratři!
Minulou neděli jsme se dívali na Ježíšovu činnost v Kafarnaum. Viděli jsme, jak Jeho přítomnost změnila život člověka, který byl dlouho považován za posedlého a plného zlých duchů. Jak moc nás mění přítomnost Ježíše Krista v našem životě? Jak moc jsme dnes připravení, aby Jeho slovo proměnilo naše srdce?
Tehdy, když Ježíš byl v Kafarnaum, měl toho hodně. Kázal a učil v synagoze, uzdravoval, sloužil a lidé toužili slyšet to, co On říkal. Jeho učení bylo jiné. A tak se informace o Něm šířila krajinou velmi rychle. Proč po tom toužili? Cítili novou moc a cítili svobodu. Někdo nový vstoupil do jejich blízkosti. A na Něm se uchytily jejich očekávání a naděje. To známe. Máme své starosti. Své problémy. Otázky, úzkosti. Pomalu se do některých z nich vkládá rezignace. „Už to tak je“, přiznáváme neradi. S některými věcmi nedokážeme pohnout. Ty věci nám vadí, nechceme je, ale ony jsou. A my jsme buď vše zkusili, nebo se trochu bojíme to zkusit, nebo si nevěříme.
A najednou se v naší blízkosti objeví síla, která má úplně jinou moc, než jsme zvyklí. Ta by přece mohla pomoci. Vyhnat zlé věci, které okupují nitro člověka a ničí život. Uzdravit nemoc, s níž si nikdo neví rady. Vrátit zpět to, co se porouchalo. Ať už jsou to končetiny, klouby nebo srdce, duše, vztahy. A teď se objeví někdo, kdo to dokáže. Pohnout tím, co bylo zarezlé nebo zkřivené. To je dobrá zpráva. V naší blízkosti je někdo, kdo má moc, kterou nikdo jiný nemá. A užívá tu moc ve prospěch života, ne ve prospěch smrti. A nabízí, že tou mocí pomůže člověku. Jednou, když utišil bouři na moři, Jeho učedníci se ptali: „kdo to jen je, že rozkazuje i větru a vodám, a poslouchají ho?“ Lk 7, 25b Je tady s námi, Pán, kterého hledáme, posel smlouvy, po němž toužíme. Kvůli nám přišel do tohoto světa, ještě žije mezi námi a chce naše životy změnit. On je odstín Boží lásky – důvodem našich setkávání. Jako jediný spojuje nebe a zemi a nám dává okusit něco, co nemůžeme jinak dostat. Tenkrát k Němu spěchali. I dnes k Němu smíme spěchat.
Ještě než slunce zapadlo, vstoupil Ježíš s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova. Šimonova – Petrova – tchyně ležela v horečkách. Horečka – tu známe, a to zrovna nyní, když máme epidemii chřipky. Nás zarazí spíš to, že Petr měl tchyni. Tak to byl asi ženatý, jinak se tchyně v životě nemůže objevit. No, asi byl, my to nemusíme řešit, můžeme mu to přát. I to, že lidé v domě pověděli Ježíšovi o Petrově tchyni. Že pro ně byla důležitá. Že s ní měli dobré vztahy. Že měli starost a soucit. Že jim tehdy ještě záleželo jeden na druhém. Ležela v horečce. Její uzdravení je scénář, jak se to děje mezi Bohem a člověkem. Pověděli Mu o ní. Někdo musí vydat slovo a dobrou informaci povědět dál.
My v modlitbách smíme povědět Ježíšovi o těch, kdo Jej potřebují. Při Jeho velkorysosti jistě nezáleží na tom, zda jsou věřící nebo ne, On přišel pro všechny, ať to oni vědí nebo nevědí. O někom víme, že je na tom zle. Někoho známe z doslechu. Někoho vídáme. O nějaké skupině to tušíme. Smíme o nich Bohu povědět. Povědět Bohu v modlitbách o těch, kdo Jeho pomoc potřebují.
A On k ní přistoupil. Bůh v Kristu není nehybný vládce, který na trůnu trochu jen čeká, až ta ceremonie s těmi poddanými skončí. Má zájem o člověka. Přistupuje k ní. Bere ji za ruku. Jak jednoduché, jak mocné. Kolik informací proudí od člověka k člověku, když se drží za ruku. Je to jasné. Slova nejsou potřebí. Ruka v ruce patří k sobě. Pozvedl ji. Ježíš pozvedává. Uzdravuje, napřimuje, vrací k životu. A ona je obsluhovala. Je v tom vznešenost. Obsluhovala – z lásky, protože to uměla, protože to v době, ve které žila, byl její úkol. On ji vrátil k jejímu určení. A slunce už zapadlo, už nastal konečně podle židovského způsobu večer. Co ještě všechno může dělat pro nás ten muž z Nazareta?
My však čteme dál. Přinášeli k Němu všechny nemocné a posedlé. Přinášeli. Pozornost zaslouží obojí. Ti kdo přinášeli, i ti, kdo se nechali přinést. 1) Ti, kdo přinášeli, sloužili životu. 2) A ti nemocní se nechali přinést. Jednoduché, oni chtěli! První i druzí. Když chceme, tak se dějí divy. Když nechceme, tak nás nikdo nepřesvědčí, nic se nám nelíbí, ničemu nevěříme, Když se rozhodneme, že nic nejde, tak nic nejde.
Ale když chceme, když sice vidíme nedostatky, ale touha po té věci je tak mocná, že nedostatky přejdeme, pak se žije a něco se děje. Celé město se shromáždilo u dveří Petrova domu. To muselo být něco! A Ježíš uzdravoval mnoho. Mnoho nemocných rozličnými neduhy, zlé duchy vyháněl. Pomáhal bez podmínek. Kartičku zdravotní pojišťovny nikdo nepotřeboval. Těm zlým, vyhnaným duchům nedovoloval mluvit, protože věděli, kdo je. Zvláštní informace.
Člověk ještě neví, kdo je Ježíš, ještě bude dlouho trvat, než Petr vyzná, „Ty jsi Kristus“. Ale kdejaký prevít zlý duch už to ví. Už jim je to jasné. Zlé věci mají moc nad člověkem, ale nemají moc nad Kristem. A protože mají moc nad člověkem, mají jakýsi náskok a už vědí to, co my nevíme. I to, kdo je ten Ježíš Nazaretský. Boží syn. Vědí, že je Spasitel všech. Že to, co lidé okusili z okolí Kafarnaum, okusí i v Kladně. Že přijde nové ráno po dni sobotním a otevře cestu pro všechny. Ta cesta je i dnes otevřena pro každého z nás. I my máme naše neduhy, nemoci, máme naše horečky a starosti. Kristus je tady s námi, přišel, aby nás chytil za ruku a pozvedal nás.
A Ježíš se nezdržel pouze v blízkosti Kafarnaum, šel dál po celé Galileji, kázal, vyháněl zlé duchy. Až na kříž došel. A dal všem v plnosti – i nám všem – to, co po malých dávkách okoušeli tenkrát lidé v Kafarnaum i po celé Galileji.
Milý Pane Ježíši, toužíme po Tvých mocných činech. Toužíme po uzdravení. Toužíme po Tvém slovu. Přicházíme za Tebou. Prosíme, dávej nám je v hojnosti. A čiň nás schopnými a dychtivými je přijímat. Amen.
Kázání v neděli 4. února 2018 Phanuel Osweto