Jer 23, 1–6; Ef 2, 13–18;
Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili. Řekl jim: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!“ Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst. Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami. Mnozí spatřili, jak odjíždějí a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi. Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem. Mk 6, 30–34
Milí bratři a sestry, dnešní kázání nás prostřednictvím biblických textů zve k tomu, abychom uvažovali o postavě pastýře, respektive, abychom si uvědomovali, že v Ježíši Kristu se Bůh ujímá svého lidu. V evangeliu jsme slyšeli o tom, jak se Ježíš, který s učedníky odjel na opuštěné místo, ujímá lidí, kteří připutovali a kterých Mu je líto. O pastýři, respektive o tom, jak se Bůh ujme svého lidu, slyšíme také v prvním čtení z knihy proroka Jeremiáše. To vše je pak rozvinuto v žalmovém úryvku, který jsme slyšeli na úvod bohoslužby jako vstupní text, Žalm 23 – Hospodin je můj pastýř.
Ano, hlavním tématem dnešní neděle je to, že se Bůh ujímá svého lidu a že se o něj stará jako pastýř. Přesto by však byla škoda nevnímat i další rozměry dnešních textů, zvláště pak to, co je vyprávěno v evangelijní zprávě. Neopomeneme také pokračování Pavlova listu k Efezským, které nám předkládá verše 2. kapitoly, verše o spojení, kterého se nám dostává v Kristu.
Zaměřme dnes svou pozornost znovu na evangelijní text. Úryvek, který jsme slyšeli, zdánlivě nevypráví o ničem podstatném. Apoštolové se vrátili ze své mise, ze svého úkolu a Ježíš říká: „Pojďte, abychom byli sami“ a přeplaví se z jedné strany Genezaretského jezera na druhou. Ale v tomto úryvku také cítíme, že vlastně ti apoštolové se nějak pořád hýbou. Začíná to tím, že jsou u Ježíše, potom je Ježíš pošle, oni se vrací. Ježíš je vybídne, jdou někam a za nimi jdou další lidé a Ježíš se zase vrací k těmto lidem.
Je tam velký rozdíl mezi lidmi, kteří neustále přicházejí a odcházejí. Jsou to lidé, kteří přicházejí ze zvědavosti. „Nový učitel, toho jsme ještě neslyšeli. Říká věci, které nikdo neříkal. Pojďme si Ho poslechnout.“ Ale za nějakou dobu si zvyknou a řeknou si: „To už známe. To už známe, tak jsme tady byli, tak jdeme zase domů.“ V protikladu k těmto lidem, kteří přicházejí a odcházejí, jsou Ježíšovi učedníci, kteří jsou s Ním. Oni tvoří to, čemu se říká společenství, shromáždění. Hebrejsky je to synagoga. A my jsme v bývalé synagoze. Jsme společenství lidí, kteří slaví. A Ježíš si přeje a chce, aby z lidí, kteří přicházejí, nebyli lidé, kteří odejdou, ale byli lidé, kteří zůstanou. Aby se z nás stali učedníci.
To není samozřejmé. My k tomu musíme jakýmsi způsobem svolit. Na nás totiž je, jestli budeme těmi, kteří přijdou a odejdou, anebo těmi, kteří s Ježíšem zůstanou. To není ani tak záležitost místa, ale je to záležitost našeho rozhodnutí, našeho postoje, jak my se k tomu postavíme.
„Pojďte i vy někam na opuštěné místo, abyste si mohli odpočinout.“ Nemohli si odpočinout a nemohli se najíst. Odpočinout si a najíst znamená obnovit svoje životní síly. Jestliže se člověk nemůže najíst, tak vlastně se dostává do stavu, který ohrožuje jeho život. Ježíš je ten, který přichází, aby obnovil náš život, upevnil náš život. A k tomu se potřebujeme najíst a potřebujeme si odpočinout.
A Ježíš říká: „Na opuštěné místo.“ Co to je to opuštěné místo? Tady je další pojem ze Starého zákona, který je tam schovaný, a to je exodus. To je to, kdy Izraelité šli po poušti, a tam se upevňoval jejich vztah k Bohu.
Prožíváme dobu dovolených, dobu prázdnin a snažíme se odpočnout si. Ale co musí člověk udělat, aby si odpočnul? Musí se dostat do určité harmonie, do určitého klidu. Když člověk se vypraví na nějaký třeba zápas hokejový, fotbalový, tak jak se říká, přijde na jiné myšlenky, odreaguje se, zažije něco, ale zpravidla si neodpočne. Je tam tlačenice, je tam spousta lidí, je s tím spojena nějaká námaha. Ano, člověk je spokojený, protože dělá něco jiného než normálně. Ale odpočnout si znamená nabrat síly. Kde můžeme nabrat síly, kde je to opuštěné místo, kde se můžeme setkat s Pánem? No, to je naše nedělní bohoslužba.
Je tady určitá jistota. V té bohoslužbě se určité věci opakují právě proto, aby člověk měl jakýsi ten pocit jistoty, toho: Je to tady, já se na to mohu spolehnout. A tento klid, tato jistota má vést člověka k tomu, ne že to bude automaticky brát, ale že to bude prožívat, že se do těch věcí ponoří. A k tomu nám pomáhá Ježíšovo slovo. On, když je uviděl, tak Mu jich bylo líto, protože byli jako ovce bez pastýře. Zpívali jsme to; Sám Hospodin je pastýř můj. Kdyby se nás někdo zeptal, kde to je, kde se to říká, kde je to poprvé v Písmu, že Hospodin je můj pastýř, tak asi bychom nevěděli. Když se přiznám, tak donedávna jsem to taky nevěděl. Je to ve čtvrté knize Mojžíšově 27, 15–17, kde se Mojžíš modlil. Když vyvedl Izraelity z Egypta, pochopil lidsky, že před nimi je dlouhá cesta a že je to skutečně velký úkol, na který nestačí jenom jeho lidské síly. Tak promluvil k Hospodinu takto: „Nechť Hospodin, Bůh duchů všech tvorů, ustanoví nad pospolitostí muže, který by před nimi vycházel a vcházel a který by je vyváděl a přiváděl, aby Hospodinova pospolitost nebyla jako ovce bez pastýře.“ Slyšíme tam ten důraz, že ten muž bude před nimi vycházet a vcházet. Prostě bude jim vzorem. My bychom řekli, bude ukazovat cestu, ale bude vzorem v postojích, názorech a takhle. Vyvol si člověka, aby před tímto lidem vycházel a vcházel, aby tvůj lid nebyl jako ovce bez pastýře. Aby nebyl v chaosu. Bůh vyvolil na žádost Jozua, pro nás Bůh posílá svého Syna, aby nás On zachránil.
Bratři a sestry, abych to celé nějak zakončil. Každá nedělní bohoslužba pro nás může a má být takovým setkáním s Ježíšem na opuštěném místě, kde nás nic nebude rušit, kde nechceme být jenom lidmi, kteří přijdou a odejdou, ale máme možnost stát se učedníky, kteří budou s Ježíšem, učedníky, kteří budou Ježíšovi vypravovat, co všechno dělali, co všechno zažili. Máme možnost být učedníky, kteří se budou sytit Ježíšovým slovem, které nám dává odvahu, které nás vede, které nám ukazuje, jak dál. Ať tedy využíváme tuto možnost, kterou nám Ježíš dává, protože všechno, co Ježíš nabízí, je pro nás prospěšné a dobré. Přijměme tuto Ježíšovu nabídku. Amen.
Kázání 22. července 2018 Phanuel Osweto