Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem. Přísloví 3, 5–8;
Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. 1 Korintským 12, 4–11;
Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení. Matouš 6, 31–34
Milí školáci, studenti a pedagogové, milé sestry a drazí bratři, dnešní kázání bude o tom, že máme důvěřovat Bohu a nespoléhat pouze sami na sebe. Je to aktuální vždy, ale zvlášť pak ve složitých situacích. Často když čteme Písmo, tak zjistíme, že Bůh ví o naší situaci, vidí ji a dá nám důvěru, působí, abychom Mu mohli neustále věřit. Jak často se ale Boží slovo liší od našich představ a jak to udělat, když pokoj, bezpečí, bydlení, zdraví a další dobra jsou stále více vzácnými statky, tedy se vyskytují ve stále omezenější míře?
Bůh má na to následující odpověď, kterou jsme slyšeli v našem prvním dnešním čtení: „Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej“ (Př 3, 5). Máme Bohu důvěřovat, tedy Mu věřit, spoléhat na Něj, doufat v Něj. On je přece moudřejší a mocnější než my sami. On si se vším poradí, protože u Něho „není nic nemožného“. Je to dobrá věc, že nemusíme spoléhat jen na sebe, jen na vlastní moudrost a jen na vlastní síly. Zvlášť pro vás, kteří zahájíte zítra nový školní rok. Někdo se na školu těší víc, někdo méně. Ale aby i ten čas, který budete trávit ve škole, měl pro vás smysl, smíte pochopit, že radost budete mít, když ve všem, co na vás čeká, budete se spoléhat na Hospodina.
Často zapomínáme tuto dobrou věc, že smíme ve všem důvěřovat a spoléhat se na Hospodina. Proto v dnešním čtení ke kázání slyšíme také varování, že nemáme spoléhat na svoji rozumnost a – jak se píše dále – nemáme být moudří sami u sebe (Př 3, 7). Moudrost či rozumnost je zde třeba chápat jako praktickou schopnost jednat správně, účelně a úspěšně. Zdrojem pravé moudrosti je samozřejmě jen Bůh (Ž 147, 5 či Př 8, 14). Proto moudrost bychom neměli hledat na zemi či dokonce pod zemí, nýbrž nahoře u Boha.
Začátkem správné moudrosti je přitom bázeň před Bohem, jak stojí v knize Přísloví: „Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.“ (Př 9, 10). Pokud nám moudrost bude chybět, můžeme o ni prosit, jak nás nabádá Bible. Jakub: „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.“ (Jk 1, 5). Apoštol Pavel dokonce mezi duchovními dary uvádí slovo moudrosti a slovo poznání (1 K 12, 8). Často se hovoří spíše o daru moudrosti a daru poznání, přičemž se moudrost a poznání rozlišují. Jde nám tedy o to, že Bůh nám dá porozumět nějaké situaci a ukáže nám, jak správně jednat. Někdy nám Bůh dokonce řekne, jak máme jednat, aniž nám sdělí, proč tak máme jednat. Zde musíme pak jednat na základě víry. Ne nadarmo Písmo svaté uvádí, co je víra „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.“ A o to nám jde, že na začátku nového školního roku budeme skládat naše naděje na Hospodina, aby ten rok před námi byl úspěšný, abychom byli zdraví, abychom měli pokoj a dobře se naučili nové věci.
Velkou zkouškou víry je pak situace, když čelíme problémům, které jsou evidentně nad naše síly, a tak se musíme spolehnout výhradně na Boží pomoc, resp. záchranu. I v této situaci platí Ježíšova slova, která jsme slyšeli v našem dnešním evangelním čtení: nemějte starost, nedělejte si starosti, nebeský Otec ví, co potřebujete (Mt 6, 31–34). Podmínkou je zde však to, že musíme hledat Boží království a jeho spravedlnost. Když nám Bůh přímo řekne, co máme dělat, tak Jej máme poslechnout. Ale i v situaci, kdy můžeme jen spoléhat na Boha, nemáme být pasivní. Hledat Boží království a jeho spravedlnost totiž vyžaduje aktivitu: chodit na bohoslužby, číst Bibli, přijímat svátosti, chválit Boha či modlit se.
Bible upozorňuje, že se máme modlit i za naše potřeby: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (Fp 4, 6–7). I o potřebnou víru můžeme prosit. Mezi duchovní dary, o které máme usilovat, totiž řadí Pavel i dar víry (1 K 12, 9 a 1 K 12, 31). Nejde zde hlavně o obecnou víru, nýbrž o dar mimořádné víry v situaci, když máme vykonat něco mimořádného. Třeba… naučit se nové a těžké předměty!
Každá naše aktivita by se přitom neměla opírat jen o naše vlastní síly. Apoštol Pavel proto v Listě Římanům uvádí: „Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.“ (Ř 8, 8). Sílu máme vždy hledat u Boha. To nám všem přeji i v tomto novém školním roce, který s našimi dětmi, vnoučaty a přáteli pedagogy zítra zahájíme. Amen.
Kázání 2. září 2018 Phanuel Osweto