První čtení 1 Janova 2, 1–11: Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká: `Poznal jsem ho´, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on. Nepíšu vám, moji milí, nové přikázání, ale přikázání staré, které jste měli od počátku; staré přikázání je to slovo, které jste slyšeli. A přece vám píšu přikázání nové – vždyť se stalo skutečností v něm i ve vás, že tma ustupuje a pravé světlo již svítí. Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu. Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči.
Evangelium: Lukáš 6, 37–45: Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno. Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“ Řekl jim také podobenství: „Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy? Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říci svému bratru: `Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku´, a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra. Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce. Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny. Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká.
Pokoj vám sestry a bratři!
Dnes v evangeliu nasloucháme poslední části tak zvaného Ježíšova kázání na rovině. Náš text klade přirovnání, jež zcela zřetelně mezi sebou nesouvisejí. Jsem však přesvědčen o tom, že v daném textu lze najít jisté pojítko mezi Ježíšovými výroky. Jedná se o to, že Ježíš vyslovuje jasný požadavek, aby člověk vnímal sám sebe v pravdě, tedy jaký doopravdy je; což je nezbytná podmínka k tomu, abychom se mohli stát Jeho učedníky.
Ve dvou podobenstvích nás Kristus chce upozornit na posuzování druhých. První podobenství se týká toho, kdo je úplně slepý, a přece chce druhé vést. Druhé pak člověka, jehož schopnost vidění je omezena. A to se projevuje v jeho pohledu na druhého.
Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy? (L 6, 9) Mluví se o tom, že ten, kdo chce druhé vést, má mít především jasnou vizi. Musí vidět dál než druzí. Kdo je v čele, musí vědět, kam je vede a kudy se k cíli směřuje. Proroci, kteří tuto funkci v Izraeli plnili, byli ve Starém zákoně nazývání „vidoucími“ (1 S 9, 9). Mojžíš měl vizi zaslíbené země. Proroci měli vizi nového a svobodného Jeruzaléma.
Vést druhé nemůže každý. Musí pro to mít určité předpoklady a schopnosti. Vede ten, kdo učí a vychovává druhé, kdo zastává politickou funkci, kdo vede podnik, kdo je autoritou v církvi, v rodině a podobně. O tom, jaké vlastnosti má mít ten, kdo stoji v čele, byly už napsané knihy. Vede ten, kdo není zaslepen hněvem a nenávistí. Nenávist k druhým je opravdová slepota. V Bibli je jasně řečeno v 1. listě apoštola Jana: Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí, neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči (1 J 2, 11). Bohužel, když se díváme do světa nebo do historie světa, zjistíme, že na program nenávisti vůči druhým se mnozí nalepí. Takový člověk v čele, který je zaslepený nenávistí, přivede k pádu sebe i druhé, kteří jdou s ním.
Ve druhém podobenství ze 6. kapitoly Lukášova evangelia slyšíme: Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? (L 6, 41). Lidé tato slova rádi citují asi ve všech jazycích, když se brání kritice, aniž by je vztáhli na sebe. Je to nadsázka, ale zato velmi pravdivá. Je používán kritický pohled na druhé. Kritik vidí detail, vidí třísku, ale velké věci nevidí. Jsme neuvěřitelně horliví, když se jedná o to soudit druhé a jejich malé nedostatky, zatímco jsme zcela neschopní uznat svá vlastní provinění, která bedlivě střežíme a v jistém slova smyslu si je „hýčkáme“, když si navenek nasazujeme masku vzoru všech ctností. Avšak tohle není nic jiného než docela obyčejné pokrytectví, tedy zvrácený postoj, při němž člověk před druhými předstírá, že je něčím, čím ve skutečnosti rozhodně není. Právě proti této falešnosti míří Ježíšovo napomenutí: Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra. (L 6, 42) Ano, bratrské napomínání je povinností každého křesťana, ale požaduje se k tomu zdravá míra sebekritiky, protože jedině ten, kdo uznává svůj vlastní hřích, má také světlo k tomu, aby vnímal skutečnost, jak je, a aby podle toho také jednal.
Ježíš nakonec předkládá prosté kritérium, které předchází světlu, v němž posuzujeme: Není dobrý strom, který dává špatné ovoce, ani zase špatný strom, který dává dobré ovoce“ (L 6, 43). Je zřejmé, že se tu nejedná o ovoce ve smyslu schopnosti, jak se dělat lepší v očích toho druhého, nýbrž míní se tím konkrétní znamení pravdivosti určitého života, takže se člověk chová navenek tak, jaký je sám v sobě. Má se tu na mysli čisté srdce.
Právě proto také Kristus pokračuje: Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny. Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. (L 6, 44–45) Skutečným problémem je tudíž to, abychom byli bdělí a pracovali na poli svého vlastního srdce, což je orgán, v němž podle Bible sídlí inteligence a vůle, rozum a schopnost rozhodování, emoce a pocity, zkrátka a dobře celá naše osobnost. Obrácení srdce se projevuje nejprve v našem způsobu mluvení, což je prostředek pravdivosti nebo nepravdivosti ve vztazích s ostatními: Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce. (L 6, 45). Člověk totiž navenek projevuje to, čím je naplněno jeho nitro.
Jedině upřímné a pokorné chování může dávat opravdový smysl našemu každodennímu vztahu k Pánu, k druhým i k nám samotným. Klamat, předstírat, žít ve falši – to všechno se rovná tomu, co Ježíš definuje jako obílené hroby (Mt 23, 27), to se rovná oné slepotě, která plodí hluboký vnitřní smutek, a to vše je jen určitá předjímka a podoba smrti. Když byl Ježíš zde na zemi, ukázal nám, že jednal jinak. Díval se na člověka zrakem plným soucitu a porozumění. Dokážeme se dívat takto i my? Výzvě Nesuďte… předchází výrok Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec (L 6, 36). Budeme-li měřit druhé milosrdnější mírou, bude také tato míra použita i vůči nám. Amen.
Kázání 3. března 2019 Phanuel Osweto