První čtení: 2 Královská 5, 1–15a Naamán, velitel vojska aramejského krále, byl u svého pána ve veliké vážnosti a oblibě, protože skrze něho dal Hospodin Aramejcům vítězství. Tento muž, udatný bohatýr, byl postižen malomocenstvím. Jednou vyrazily z Aramu hordy a zajaly v izraelské zemi malé děvčátko. To sloužilo Naamánově ženě. Řeklo své paní: „Kdyby se můj pán dostal k proroku, který je v Samaří, ten by ho jistě malomocenství zbavil.“ Naamán to šel oznámit svému pánu: „Tak a tak mluvilo to děvče z izraelské země.“ Aramejský král řekl: „Vyprav se tam a já pošlu izraelskému králi dopis.“ I šel. Vzal s sebou deset talentů stříbra a šest tisíc šekelů zlata a desatery sváteční šaty. Izraelskému králi přinesl dopis: „Jakmile ti dojde tento dopis, s nímž jsem ti poslal svého služebníka Naamána, zbav ho malomocenství.“ Když izraelský král dopis přečetl, roztrhl své roucho a řekl: „Jsem snad Bůh, abych rozdával smrt nebo život, že ke mně posílá někoho, abych ho zbavil malomocenství? Jen uvažte a pohleďte, že hledá proti mně záminku!“ Když Elíša, muž Boží, uslyšel, že izraelský král roztrhl své roucho, vzkázal králi: „Proč jsi roztrhl své roucho? Jen ať přijde ke mně. Pozná, že je v Izraeli prorok.“ Naamán tedy přijel se svými koni a s vozem a zastavil u vchodu do Elíšova domu. Elíša mu po poslovi vzkázal: „Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé. Budeš čist.“ Ale Naamán se rozlítil a odešel. Řekl: „Hle, říkal jsem si: »Zajisté ke mně vyjde, postaví se a bude vzývat jméno Hospodina, svého Boha, bude mávat rukou směrem k posvátnému místu, a tak mě zbaví malomocenství.« Cožpak nejsou damašské řeky Abána a Parpar lepší než všechny vody izraelské? Cožpak jsem se nemohl omýt v nich, abych byl čist?“ Obrátil se a rozhořčeně odcházel. Ale jeho služebníci přistoupili a domlouvali mu: „Otče, ten prorok ti řekl důležitou věc. Proč bys to neudělal? Přece ti řekl: »Omyj se, a budeš čist.«“ On tedy sestoupil a ponořil se sedmkrát do Jordánu podle slova muže Božího. A jeho tělo bylo opět jako tělo malého chlapce. Byl čist. Vrátil se k muži Božímu s celým svým průvodem. Přišel a postavil se před něho a řekl: „Hle, poznal jsem, že není Boha na celé zemi, jenom v Izraeli.…“
Druhé čtení: 2 Timoteovi 2, 8–15 Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, původem z rodu Davidova; to je moje evangelium. Pro ně snáším utrpení a dokonce pouta jako zločinec. Ale Boží slovo není spoutáno. A tak všechno snáším pro vyvolené, aby i oni dosáhli spásy v Kristu Ježíši a věčné slávy. Věrohodné je to slovo: Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním i žít. Jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i vládnout. Zapřeme-li ho, i on nás zapře. Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe. Toto připomínej a před tváří Boží naléhavě domlouvej bratřím, aby se nepřeli o slova. Není to k ničemu, leda k rozvrácení posluchačů. Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně zvěstuje slovo pravdy.
Evangelium: Lukáš 17, 11–19 Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou. Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál a hlasitě volali: „Ježíš, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni. Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A byl to Samařan. Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ Řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“
Sestry a bratři,
v Lukášově evangeliu 4, 27 čteme citát Pána Ježíše, že mnoho malomocných bylo v Izraeli za dnů proroka Elíši, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Naamán. Je to v souvislosti s událostí, která se odehrála, když se Ježíš vrátil do Nazareta, kde vyrůstal. V synagoze tehdy četl z knihy proroka Izajáše a posluchači se diví jeho slovům milosti, pak ale připomíná, že prorok není vzácný ve své vlasti, a dokumentuje to vdovou ze Sarepty (za proroka Elijáše) a právě Naamánem Syrským.
Kdo byl ten Naamán, že nám ho Pán Ježíš připomíná? Byl to syrský vojevůdce, velitel vojska aramejského krále. Tento muž, udatný bohatýr, jak ho popisuje Bible, byl postižen malomocenstvím. Udatný bohatýr, oblíbenec krále, měl úctu národa i samotného krále. Byl pohan, ale i nástroj Hospodinův – Bůh skrze něho dal Aramejcům vítězství. Ale čteme o něm, že byl malomocný člověk. K čemu je sláva, úcta, hrdinství, když onemocníme na smrt. Ale Hospodin si tohoto muže oblíbil, měl pro něj připravené uzdravení, ale nejen uzdravení z malomocenství, ale i uzdravení jeho duše, spasení. K jeho záchraně si použil několika lidí. Obyčejných lidí, a díky tomu, že tento muž uměl naslouchat, uměl se pokořit, byl spasen a uzdraven.
Boží cesty jsou často zvláštní a nepochopitelné. Kolikrát si klademe otázku – třeba tu, kterou si jistě kladla i ta izraelská dívenka, která skončila v otroctví: proč zrovna já jsem musela do otroctví? A nebo Naamán? Proč jsem zrovna já musel onemocnět takovou hroznou nemocí? My známe tento příběh a dnes jsme slyšeli i jeho konec, a tak snadno odpovíme: Bůh vše připravil, Naamáne, abys mohl poznat Hospodina, abys mohl být spasen! Sami sobě ale v podobných situacích odpovědět neumíme. Když procházíme nějakou zkouškou, utrpením, těžkostmi v životě, tolik nás to zaměstná, že nevidíme a neslyšíme. Zabýváme se jen a jen sebou. Naše bolest nás ochromí. Vše, co nás obklopuje, je tma, beznaděj, strach. Na chvilku se ale zastavme a poznáme, že Bůh má připravené řešení, posílá nám do cesty lidi, své nástroje, skrze které nás chce povzbudit k víře, k rozhodnutí, k očekávání na Hospodina.
Často nám Bůh do cesty pošle člověka zcela jiného, než bychom čekali. U Naamána to byla otrokyně – mnozí by řekli: co ta mi má co radit? A ještě k tomu dítě! Kdo z nás by její rady vzal vážně? Nějaký prorok ze Samaří, ani jeho jméno nezná, Hospodinův prorok – co je to za Boha, který nedokázal Izrael ochránit před aramejským vojskem, jakou má takový Bůh moc? A i kdyby měl, copak by pomohl veliteli, který izraelský národ ponížil? Dítě! I kdyby měla pravdu, takhle to nefunguje!
Nepřipomíná vám to něco? Mě ano, vidím sám sebe! Kolikrát se mi stalo v životě od té doby, když jsem přijal Krista, že za mnou přišel někdo, někdo docela obyčejný, prostý, jednoduchý člověk, někdy i nevěřící – a já jsem si v duchu už dopředu řekl: co ten mi může poradit? Co ten ví o tom, co já prožívám a čím procházím? A pak jsem byl zahanben, protože právě skrze něj mi Bůh ukázal řešení! Učím se to stále, nedívat se na lidi, neposuzovat je, nepohrdat, dopředu je neodepsat, protože co když zrovna tohoto člověka ke mně posílá Bůh, aby mi ukázal cestu? Je to těžké, snadnější je jít pro radu a pomoc k těm, kteří něco znamenají, kteří jsou odborníci, kteří mají jméno, a není nic špatného, jestliže takovéto lidi vyhledáme, ale někdy to má jeden háček. Oni jsou odborníci, a Boha vlastně nepotřebují. Pokud Bůh chce zjevit svou moc, často si používá ty bezejmenné, obyčejné. Naše malá holka, izraelská otrokyně, ani nemá jméno… a přesto byla Božím nástrojem k záchraně Naamána!
A pak tu máme další příběh o uzdravení z Nového zákona. Představte si to takto: Žijete v době Ježíše Krista. Jednoho dne vám člen vaší rodiny řekne, že má nějaké vyrážky. Zeptáte se ho, co snědl, a pošlete ho za knězem (kněz musel každého nemocného zkontrolovat a určit, zda patří nemocný stále ještě mezi čisté, nebo se stává nečistým). Kněz vašeho příbuzného prohlédne a řekne mu, ať přijde zase za týden. Vyrážka se však den ode dne horší, svědí a mění se ve vředy, které jsou stále hlubší. Najednou je vám jasné, o co jde – malomocenství! Váš příbuzný musí odejít do izolace. Žádné léky neexistují, naděje na vyléčení je téměř nulová. Dotyčnému musíte koupit nové šaty, protože ty staré se musí spálit. Spálit se musí i přikrývky a vše, s čím přišel do styku. Musíte udělat rekonstrukci domu – strhnout starou omítku, vydezinfikovat a znovu omítnout. Pokud byl nemocný živitelem rodiny, pak je situace tragická. Nejen že není, kdo by živil rodinu. Teď se musí rodina postarat o něj – nosit mu pravidelně jídlo ven za město. Malomocní musí žít mimo město a kdykoli uvidí někoho zdravého, musí křičet: Nečistý! Nečistý! Tím ale jeho trápení nekončí. Jeho nemoc se neustále zhoršuje, začne mu rozežírat svaly, později i kosti. Celé jeho tělo bude zdeformované a zkřivené. Přitom všem musí být zahalen do pláště tak, že mu jsou vidět pouze oči – nosí stejné oblečení, jako nosili lidé, když jim zemřel někdo blízký. Chodí tak oblečen na znamení své blízké smrti. Většina ho bude považovat za hrozného hříšníka a bude jím pohrdat (za původ nemoci byl považován nějaký hrozný hřích), ba co víc, budou pohrdat i jeho rodinou, která se dostane na okraj společnosti a bude žít v bídě a ponížení. On sám bude trpět nejen fyzicky, ale i psychicky s vědomím, jak jeho nejbližší trpí. Pomalu bude umírat v obrovských bolestech, daleko od nejbližších, s výčitkami svědomí, že za neštěstí své i svých blízkých může jen on sám.
Takový byl příběh těch deseti malomocných, o kterých jsme slyšeli dnes z evangelia. Lukáš nám píše, že šli Pánu Ježíši vstříc. Nešlo o žádné náhodné setkání. Oni si to naplánovali, zjistili si nezbytné informace a šli mu vstříc. Nepřišli k Ježíši potichu a nečekali, zda si jich všimne. Verše 12 a 13 říkají, že hlasitě volali a prosili ho o milost. Proč přišli? Protože měli problém. A proč přišli zrovna za Ježíšem? Protože rozeznali Jeho moc a autoritu. Poznáme to i z toho, že ho oslovovali Mistře. Jako u Naamána, i v jejich případě byli uzdraveni a poznali tu Boží moc.
Co ještě spojuje náš příběh ze Starého zákona a uzdravení deseti malomocných? Spojují je tři pojmy: vyhledávání, poslechnutí a vděčnost. Naamán navzdory svému postavení a moci jde za Božím prorokem. Deset malomocných se muselo rozhodnout jít vyhledat také Ježíše – toho Božího syna, který přišel pro ty, kteří byli odloučeni ze společenství kvůli jejich nemocím. Napodobme tyto lidi – vyhledejme Ježíše. Vyjděme Mu vstříc, volejme o pomoc. Pán Bůh se na nás nehněvá, když se dostaneme do problémů, ale vadí Mu, když Ho nevoláme, aby nám pomohl. Za druhé je poslechnout. Naamán nakonec uposlechl, nejen svou ženu, ale také příkaz proroka Eliáše, a byl očištěn. Deset malomocných také poslechlo Ježíše, a byli očištěni.
Za třetí vděčnost. Vidíme, že Naamán a jeden malomocný se hned vrátili a velebili Boha. Milí přátelé, když Pán Bůh zasáhne do našich problémů a vyřeší je, nemáme jen pokračovat v našem třeba i zbožném rituálu. Máme přijít osobně k živému Ježíši a Jemu děkovat, Jej chválit. I dnes jsou lidé, kteří jdou do kostela. Avšak my jsme povoláni nejen, abychom chodili do kostela, nade vše jsme povoláni, abychom se vrátili za Ježíšem a děkovali Mu za Jeho oběť pro nás a za další požehnání, která denně díky Němu se k nám dostávají. Buďme Jemu vděční. Amen.
Kázání 13. října 2019 Phanuel Osweto