První čtení: Micheáš 6, 1-4.8 Slyšte nyní, co praví Hospodin: Povstaň, veď soud s horami, nechť slyší pahorky tvůj hlas! Slyšte Hospodinův spor, hory i nepohnutelné základy země! Hospodin vede spor se svým lidem, činí výtky Izraeli: Lide můj, co jsem ti udělal? Jaké potíže jsem ti působil? Odpověz mi. Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země, vykoupil jsem tě z domu otroctví, poslal jsem před tebou Mojžíše, Árona a Mirjam. Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.
Druhé čtení: 1. Korintským 1, 18–25 Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. Je psáno: `Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.´ Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.
Evangelium: Matouš 5, 1-12 Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Tu otevřel ústa a učil je: „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.
Sestry a bratři, pokoj vám!
Z dnešních tří biblických čtení opět slyšíme Boží slovo, které je neustále živé i po tolika generacích. Jednak slyšíme hlas proroka Micheáše, který mluví v sedmém století před naším letopočtem. Dále se ozývá hlas apoštola národů, který zdůrazňuje slovo o kříži, slovo, které má být významné pro každého člověka navzdory jeho národnosti. Ve třetí řadě máme kázání přímo od našeho Pána Ježíše Krista.
Co nám tito muži chtějí vyprávět? Prorok Micheáš oznamuje, co praví Hospodin. Z jeho slova máme verš, který bývá označován jako shrnutí základní prorocké zvěsti. Tento verš zní: Bylo ti oznámeno, člověče, co je dobré a co Hospodin od tebe žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil před svým Bohem. (Mi 6, 8).
Ano, je zde řečeno, co Bůh od nás lidí žádá. Zároveň bychom si měli v této chvíli položit otázku: Víme opravdu, co je dobré? Jak na tuto otázku odpovíme, ukáže zaměření našeho života. Každý z nás totiž chápe dobro po svém. Nejčastěji tak, že dobré je to, co právě vyhovuje mně, z čeho mám okamžitý prospěch. Zároveň je nám jasné, že to obecně platit nemůže. Jestliže je pro jednoho dobré to, co druhému způsobuje cokoli zlého, jde už o problém. Zloděj mě okradl, což je pro něho asi dobré, ale pro mne rozhodně ne. Takhle to nejde!
Všichni podvědomě cítíme, že dobro by mělo platit pro všechny, nemůžeme si ho užívat jen sami. Tušíme, že jsou jistá pravidla, že o dobru by měl rozhodovat někdo jiný, vyšší, a člověk by to měl respektovat. Jsme přesvědčení, že by se mělo jednat podle spravedlnosti a práva. Ale jak to udělat, aby člověk nemyslel jen na svůj vlastní prospěch a mohl mít také čisté svědomí? Prorok Micheáš vychází z toho, co Bůh, v Něhož jsme uvěřili, považuje za dobré. Vždyť jsme se dobrovolně rozhodli brát Jeho slova vážně. Stal se naší autoritou. Ale to, že jsme v Něho uvěřili, ještě neznamená, že se automaticky řídíme tím, co od nás žádá.
Bůh požaduje od nás trojí: spravedlnost, milosrdenství a pokoru. Tyto hodnoty jsou obsaženy také ve známých blahoslavenstvích Ježíše Krista, která jsme dnes slyšeli. Už v minulém kázání jsme slyšeli, že když Ježíš začal svou službu, procházel, učil, kázal a uzdravoval. Tímto naplňoval potřeby lidí a díky tomu byl populární, velké zástupy ho následovaly. Dnes slyšíme v Jeho kázání na hoře i to, co pro nás píše prorok Micheáš. Evangelista Matouš uvádí, že Ježíš vidí davy lidí, odchází na horu, sedá si. Po chvíli mlčení otvírá ústa a vyučuje. Neuzdravuje, nečiní zázraky a znamení, „jen“ učí. Kázání je dlouhé, hutné, ale každé slovo tne do živého, v Jeho slovech je moc. Ježíš káže dlouho (kap. 5, 6, 7), ale Jeho posluchači neodpadají, právě naopak.
Kristus představuje v blahoslavenstvích hodnoty, které jsou před Bohem zásadní. Ale než začne mluvit, vidí, že má před sebou dvanáct učedníků, a vidí, jak postupně přicházejí další lidé. K nim mluví. Vidí chudé a praví: Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. Je jim blaze, protože jsou chudí? Ne, je jim blaze navzdory tomu, že jsou chudí. Ať už má Ježíš na mysli materiální nouzi jako dobrovolné rozhodnutí z ducha, nebo duchovní strádání, v každém případě je to strádání. Pokud si Ježíš dovolí říct, že jim je blaze, je to jenom proto, že jdou k Němu, jdou k vlastníkovi všeho bohatství. Teď mají nouzi, ale s Ním mají zaručeno, že budou spoludědicové a spoluvlastníci Božího království. Strádají, ale už teď je jim blaze, protože přišli k Ježíši. S Ním budou vlastnit Království nebeské, se vším materiálním i duchovním bohatstvím nově stvořeného světa. Bratři a sestry, v jakékoliv duchovní i materiální nouzi pojďme k Ježíši, u Něj je nám blaze, navzdory strádání, vždyť kdo je v Kristu, je spoludědicem nového světa.
Podobně i v dalším blahoslavenství. Ježíš pohlédne, vidí, že přichází někdo se slzami v očích, a praví: Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. Je jim blaze, protože pláčou? Jak by mohlo?!! Přece pláčou, protože je něco trápí. Přesto, navzdory slzám, je jim blaze, vždyť jdou k Ježíši.
Ježíš nás potěší, jako nikdo jiný. Nikdo jiný nám tak nerozumí jako On. A jednou nám setře i tu poslední slzu z očí; v Jeho království už nebude ani žalu ani nářku ani bolesti (Zj 21, 4). Pojďme k Němu.
Ježíš káže a mezitím přicházejí další. Přicházejí tiší nenápadní; přicházejí ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, přicházejí milosrdní, lidé vnímaví k potřebám druhých; přicházejí lidé upřímní, čistého srdce; přicházejí ti, kdo působí pokoj, „peacemakers“; přicházejí psanci a disidenti nespravedlivě pronásledovaní pro spravedlnost.
Zástup učedníků, kteří vystoupili na horu, se rozrůstá a Ježíš jim vlastně říká: „To je dobře, že přicházíte. Já vím, že vám není dobře. Já vím, že každého z vás něco trápí a vím o vás, které tíží vaše svědomí. Vím o vás, kterým bylo ukřivděno a ublíženo. Vím o vás, kteří nesete břemena a bolesti druhých a trápíte se spolu s nimi. Vidím do vašeho srdce a vím, že jste upřímní, a taky vím, že se vám to občas nevyplácí. Nepřehlédl jsem ani vás, tiché a nenápadné, vím, že vámi druzí opovrhují, anebo zneužívají vaší dobroty. Vím o vás o všech. Já vím, že každému z vás z nějakého důvodu není dobře, přesto pravím, blaze vám.
Blaze nám všem, kteří přicházíme k Ježíši. U Něj najdeme odpovědi, u Něj najdeme řešení. Blaze nám, protože s Ním najdeme to, co po nás Bůh chce: spravedlnost, milosrdenství a pokoru. Blaze nám, že jsme přišli za Ježíšem, neboť jenom On z nás může sejmout naše viny, udělit nám svoji spravedlnost, prohlásit nás za spravedlivé před Bohem a uvést nás do spravedlivého světa.
Nakonec, jestli skrze proroka Micheáše je nám sděleno, že Bůh od nás žádá právo, milosrdenství a pokoru, pak právě pro ty, kteří žijí těmito hodnotami, platí Ježíšova zaslíbení vyslovená v kázání na hoře. Ti, kteří touží po spravedlnosti a právu, budou nasyceni. Ti, kteří prokazují milosrdenství, sami ho zakusí. A těm, kteří jsou pokorní, se otevírá Boží velikost a současně mohou zakoušet i Jeho blízkost. Amen.
Phanuel Osweto 2. 2. 2020