První čtení: Jeremjáš 28, 5–9 Prorok Jeremjáš odpověděl proroku Chananjášovi za přítomnosti kněží a všeho lidu, stojícího v Hospodinově domě. Prorok Jeremjáš řekl: „Amen. Kéž tak učiní Hospodin! Kéž Hospodin splní tvá slova, která jsi prorokoval, že vrátí předměty Hospodinova domu a přivede zpět z Babylóna na toto místo všechny přesídlence. Ale poslechni toto slovo, které ohlašuji tobě i všemu lidu. Proroci, kteří byli odedávna přede mnou a před tebou, prorokovali o četných zemí a proti velkým královstvím o válce a zlu a moru. Prorok, který prorokoval o pokoji, byl uznán za proroka, kterého opravdu poslal Hospodin, až když došlo na slovo toho proroka.“
Druhé čtení: Římanům 6, 12–23 Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí. Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne! Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte – buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti. Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno. A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti. Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení. Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti; jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt. Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný. Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Evangelium: Matouš 10, 40–42 Kdo vás přijímá, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal. Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého. A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“
Pokoj vám, sestry a bratří!
Evangelista Matouš se dnes neobrací jen k dvanácti učedníkům, ale ke všem, k celé Církvi všech dob i k nám, kteří jsme slyšeli jeho slova. Ukazuje, že Kristus přemosťuje vzdálenost mezi Bohem a člověkem, a tak přijetí učedníků Kristových symbolizuje přijetí samotného Boha.
Stačilo by nám v dnešní době k tomu, abychom se rozhodli, zda poskytnout někomu základní potřeby, že daný člověk je aktivní křesťan? Je pro nás v této době apel našeho Pána těžší nebo stejně náročný, jako byl pro tehdejšího posluchače? Co všechno může znamenat přijetí?
Ježíš zde zmiňuje tři skupiny členů společenství. Ukazuje nám, že křesťanskému společenství by měli být obzvlášť drazí a měli by být chráněni s bdělou starostlivostí.
Odměna je v prvních dvou případech odměřena. Je zároveň obtížné říci, co se má chápat pod odměnou proroka a odměnou spravedlivého. Je možné říci: „Poslaný je jako posílající“. Zde to znamená: Kdo pohostí putujícího proroka ve svém domě, bude tím sám postaven na roveň prorokovi a obdrží odměnu proroka, která připadá prorokovi. Totéž platí u spravedlivého. Zvláštní, vysokou úctu vůči „nepatrným“ můžeme pochopit tak, že ani sebemenší čin, který vykonáváme v jejich prospěch, se neztratí.
V těchto slovech vidíme, jak vysoce ceněna je pohostinnost v církvi. Přichází-li do domu křesťan, nepřijímejme ho pouze ze zdvořilosti, nýbrž s vírou jako samotného Ježíše. Tohle všechno v nás vzbudí otázku přijetí. Přijímat Ježíšova učedníka, přijímat pravého proroka, přijímat spravedlivého člověka, podat pomocnou rukou těm nepatrným.
Jedna věc je umět se postavit za myšlenku, umět posloužit, druhá věc, pro mnohé těžší, je umět přijímat, když chce někdo posloužit nám. Prorok Jeremjáš upozorňuje na tradici proroků, kteří předpovídali soud a nemýlili se. V naší pasáži říká Jeremjáš, že by byl rád, kdyby Chenanjášovo proroctví bylo pravé, i když se tolik lišilo od jeho. Jeden z nich ale evidentně pravdu nemá. Jeremjáš ovšem předpovídal věci, které se vskutku stanou. V tom se dotýkáme otázky přijetí, kterou vzbuzuje evangelium.
Stejně tak i Pavel v listu Římanům rozvíjí představu dvou možných pánů nad člověkem – hříchu nebo Boha. Hřích oplácí smrtí, Bůh obdarovává životem věčným – životem ve společenství s milujícím Otcem. Člověk sám volí, ke kterému pánu se přikloní.
Jak můžeme v současné době aktualizovat tato Kristova slova, která dnes slyšíme? I v dnešní době se tato slova o přijetí vztahují na nás. V evangeliu je výrok o přijetí rozšířen i na ty, které Ježíš posílá: kdo přijímá je, přijímá Krista, a tak přijímá Boha, který Ho poslal. Vysílání učedníků tak umožňuje rozšíření Boží spásy na všechny.
V naší době v mnoha oblastech osobního i společenského života zakoušíme, jak obtížné je přijímat druhé: cizince i souseda, starší rodiče nebo počaté dítě, chronicky nemocného nebo umírajícího, lidi, kteří uznávají jiné hodnoty. Pozorujeme, že přijmout znamená riskovat, vzdát se kvůli druhému něčeho svého. A to nás děsí. Avšak podstoupit riziko může pro věřícího člověka znamenat objev, odhalení lásky, která vzrůstá. V tom je ta naše odměna, pokud dokážeme riskovat a přijmout to, co Bůh dá do našich cest. Můžeme mít ujištění, že se dočkáme odměny, když splníme Ježíšova slova.
Ano, Ježíšovo poslání jde od apoštolů přes nás ke všem kolem nás. Je to stále Pán, který posílá. Neustále platí Jeho slova, jak čteme jinde: „Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal.“ (Lk 10, 16). Kéž nám Kristus dává srdce rozumné, abychom dokázali nejen přijmout, ale především poznat, že to, co je před námi, je vůle Boží. Amen.
Phanuel Osweto 28. června 2020