První čtení Gn 1, 1–5 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.
Druhé čtení Sk 19, 1–7 Zatímco byl Apollos v Korintě, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přišel do Efezu; tam se setkal s nějakými učedníky. Zeptal se jich: „Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého?“ Odpověděli mu: „Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý.“ Pavel řekl: „Jakým křtem jste tedy byli pokřtěni?“ Oni řekli: „Křtem Janovým.“ Tu jim Pavel prohlásil: „Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm – v Ježíše.“ Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení. Těch mužů bylo asi dvanáct.
Evangelium Mk 1, 4–11 To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.“ Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu. Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. A kázal: „Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým. V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. V tom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“
Zkusila jsem obsah (poselství) dnešních čtení popsat vždy jedním slovem. A vyšla mi: naděje, víra, láska. V 1 Te 5, 8 mluví apoštol Pavel o této trojici takto: My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblečme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přilbu.
Trojice slov: víra, naděje, láska křesťany odkazuje ke Trojici s velkým „T“. Bůh Otec, Ježíš Kristus – Boží Syn, Duch svatý. Ať už je to trojice s malým „t“ nebo s velkým „T“, je hybnou silou i pevnou kotvou našeho života. Víra, láska a naděje je náš ochranný oděv (pancíř), který nám pomůže přežít nejen tuto dobu, ale jakoukoli situaci, která přijde. Rouška, respirátor nebo ochranné obleky lékařů a záchranářů nestačí. Potřebujeme ještě něco navíc.
K jaké naději nás zve starozákonní čtení? Bůh je Stvořitel nebe i země, našeho domova. V tomto Božím domově (nebe i země) se neděje nic (dobrého i zlého) bez jeho vědomí. Nic, na co by nestačil, nedosáhl, nevyřešil. Svou přítomností, mocným slovem vnáší světlo a řád do všeho, co tvoří. Největší světlo přišlo na svět v Ježíši Kristu, který říká (J 8, 12): „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ Ježíš prozařuje náš život, rozjasňuje naše temnoty. Jak vyznává žalmista (Ž 18, 29): Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot. Je tu s námi stále a působí něco dobrého, z čeho se můžeme radovat, co nám dává naději i ve dnech zlých. Den začíná večerem, ale ústí do světla. Náš život díky světlu Ježíše Krista nekončí ve tmě a smrti. Má budoucnost. Této naději věříme.
Čtení ze Skutků mluví o víře. Apoštol Pavel probírá s efezskými učedníky jejich víru. Co (kdo) je jejím základem? Na čem (na kom) je postavena? Na začátku rozhovoru jsou tu „nějací“ učedníci, na jeho konci tu stojí plnoprávní učedníci Kristovi, plní Ducha svatého. Ježíš říká farizeji Nikodémovi (J 3, 5): „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.“ Vidíme, že je podstatné a důležité, z jakých pramenů se rodí naše víra. A jestli roste a vyvíjí se správným směrem. To, čemu (komu) věříme, utváří naše jednání, dává smysl našemu životu. Jako křesťané věříme, že bez Ježíše a jeho oběti by náš život neměl správný směr, smysl, ani správné vyústění.
Bůh je přítomen při stvoření, při Pavlově křtu efezských učedníků a pochopitelně při křtu Ježíšově. Bůh se o své stvoření nepřestává starat, to je počátek i základ evangelia (radostné zvěsti). Jeho láska je přítomná v působení Jana Křtitele, který lid napomíná a varuje. Křtí na znamení pokání a odpuštění hříchů. Směřuje pohledy lidí k jiné podobě Boží lásky, která přichází ke slovu v Ježíši Kristu. V lásce, která přijímá, objímá, uzdravuje, a nakonec přemáhá všechno zlo světa, veškerou lidskou zkaženost. Ježíš Kristus je dokonalým ztělesněním Boží lásky k nám, hříšným lidem. Při Ježíšově křtu v Jordánu je přítomen Bůh ve své plnosti, jako Bůh Otec, Syn i Duch svatý. Bůh Otec představuje Ježíše jako svého milovaného Syna, který v moci Boží (v síle Ducha svatého) zachraňuje od hříchu a věčné smrti každého, kdo o to stojí. (1 Te 5, 9): Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. V Kristu nám Bůh už není nepřístupný a vzdálený, ale zakoušíme ho jako milujícího Otce. To v nás působí Duch svatý, kterého nám Ježíš zaslibuje. Apoštol Pavel píše (Ř 8, 15b-16): …přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
Naše životy ovlivňuje pandemie koronaviru. Nemůžeme žít naplno. Účinným řešením nejsou zákony omezující naši svobodu, a z nich vyplývající restrikce, ani opatření 3 R (roušky, ruce, rozestupy). Naděje světa na normální život se upíná k vakcíně, k očkování, která by nemoc porazila, případně úplně vymýtila a vyřešila tak současné problémy. Důležitou roli přitom hraje i množství populace, které se nechá naočkovat. Lidstvo ohrožuje i jiná velmi nakažlivá a smrtelná nemoc – hřích. Před hříchem nás však neochrání dodržování Zákona (Desatera), protože ho nedokážeme vždy a všude dodržovat beze zbytku. Řešením je přijetí Ježíše Krista, který porazil moc hříchu a smrti. Je vakcínou Lásky přinášející plnohodnotný život. Tuto cestu zvolil pro záchranu světa Bůh Otec. Tuto vakcínu máme nabízet lidem kolem nás, aby i oni byli uzdraveni. Účinnost vakcíny je nemyslitelná bez Ducha svatého: Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým. Ponořme se do ochrany nabízené Kristem, tak jako jsme se ve křtu ponořili do Boží lásky a milosti.
Ivana Doubravová, bohoslužba on-line Kladno, Slaný 10. ledna 2021