První čtení: 1. Samuelova 3, 7–10.19 Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno. A znovu, potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On vstal, šel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ Tu Élí pochopil, že mládence volá Hospodin. I řekl Élí Samuelovi: „Jdi si lehnout; jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší.“ Samuel si tedy šel lehnout na své místo. A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: „Samueli, Samueli!“ Samuel odpověděl: „Mluv, tvůj služebník slyší.“ Tak Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním. Nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem.
Druhé čtení: 1. Korintským 6, 12–20 ,Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ne všechno prospívá, ,Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ničím se nedám zotročit. Jídlo je pro žaludek a žaludek pro jídlo; Bůh však jednou učiní konec obojímu. Tělo však není pro smilstvo, nýbrž pro Pána, a Pán pro tělo. Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Mám tedy z údů Kristových učinit údy nevěstky? Rozhodně ne! Což nevíte, že kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Je přece řečeno: „Budou ti dva jedno tělo.“ Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch. Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.
Evangelium: Jan 1, 43–51 Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: „Následuj mě!“ Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova; Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“ Natanael mu namítl: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ Filip mu odpoví: „Pojď a přesvědč se!“ Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.“ Řekl mu Natanael: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.“ „Mistře,“ řekl mu Natanael, „ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“ Ježíš mu odpověděl: „Ty věříš proto, že jsem ti řekl: ›Viděl jsem tě pod fíkem? ‹ Uvidíš věci daleko větší.“ A dodal: „Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“
Sestry a bratři!
V našem čtení ze Starého zákona jsme slyšeli, jak Pán Bůh velmi neobvyklým způsobem volal Samuela. Až po třetím volání poradil učitel Élí svému žákovi Samuelovi, aby na toto volání reagoval tím, že řekne: „Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší.“ (v. 9) A Samuel poslechl a uslyšel Boží hlas.
Ano, kdesi v Palestině daleko od nás konal Bůh své dílo. Bůh mluvil. Ale o čem je vlastně tento příběh a další, které jsme dnes slyšeli?
Tyto příběhy ukazují, že Bůh mluví; a Jeho řeč je vždycky výrazem Jeho zájmu o nás, a to i když je to slovo varování a soudu, protože i když na svého Boha zapomínáme a neřídíme se Jeho slovem, On nás stejně nepřestává milovat.
V příběhu Samuela je důležité si všimnout, co má Samuel na Hospodinovo volání odpovědět. „Mluv, tvůj služebník slyší.“ Abychom mohli ve svém životě slyšet Boží hlas, musíme umět naslouchat. Apoštol Pavel píše, že víra je ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova. (Ř 10, 17) Musíme chtít slyšet to zvěstování.
Ale četli jsme tři texty, které máme poskládány za sebou, jakoby kopírovaly naše určité životní fáze – první text by mohl být o dětství, kdy se teprve věci učíme, pozorně nasloucháme, stejně jako chlapec Samuel naslouchal Hospodinovu slovu, když jej Hospodin zavolal.
Druhý text začíná slovy: „Všechno je mi dovoleno.“ Kdo prošel bouřlivějším obdobím dospívání, bouřlivým mládím, možná žil se stejným pocitem – všechno je mi dovoleno, patří mi svět. Někomu tenhle pocit přetrvá ještě dávno poté, co puberta skončila, možná někteří z nás prožijí i celý život tak, jako by vše bylo dovoleno. Text ovšem pokračuje dál: “…ale ničím se nedám zotročit.” Velmi důležitá poznámka!
Nakonec ve třetím čtení, úryvku z evangelia, přichází možná zmoudření, rozhodně ale rozvaha – Natanael se podivuje, co může z Nazareta vzejít dobrého, rozvažuje situaci, když mu Filip vypráví, že se naplnilo proroctví, a poměřuje slyšené se svými znalostmi, které o Nazaretu už má. Přece ale nakonec stačí málo k tomu, aby vyznal, že Ježíš je Syn Boží. Nezáleží na tom, co dosud viděl, slyšel a prožil, nemá to vliv na to, zda a jak uvěří v Krista, jak u něj dojde k obrácení.
Natanael a Samuel, když se nad tím zamyslíme, možná i vidíme, že se chovají docela podobně. Reagují na oslovení samotným Bohem, naslouchají a to osobní oslovení změní jejich dosavadní život a přináší novou zkušenost, nový směr jejich životní cesty. Samuel se časem stane vůdcem Božího lidu a Natanael se stane Ježíšovým učedníkem.
Bratři a sestry, pamatujeme si, jaké to bylo, když nás prvně oslovil Bůh? Víme kdy a jak, na základě čeho jsme uvěřili? Podle vyprávění některých z vás v tomto sboru vím, že někdo uvěřil tak, že mu jiný vyprávěl, jak uvěřil, někdo věřil v Boha takříkajíc odjakživa, další uvěřil během bohoslužeb, po kázání, někdo si přečetl kus Bible a prostě se mu to líbilo a věří tomu, že to tak bylo… Každý z nás k víře přišel jinak, protože každý z nás jsme jiný, každý z nás je originál a jako takové nás individuálně oslovuje a volá Bůh – osobně, jménem.
Ale co by zbylo z osobní víry, kdybychom jí neměli s kým sdílet? Vnitřní prožitek bez vnějšího přesahu. Ježíš vyzval Filipa, aby ho následoval, a Filip zase vyhledal právě Natanaela. A tak to šlo dál a dál. I my, každý jak tu jsme, jsme Kristovými učedníky vyslanými do světa, abychom slovy a skutky svědčili o své víře. Zkusme ukázat na Boží skutky.
V textu apoštola Pavla z 1. listu Korintským jsme ještě slyšeli: “Všechno je mi dovoleno, ano, ale ne všechno mi prospívá. Všechno je mi dovoleno, ano, ale ničím se nedám zotročit.” Člověk je tvor zvídavý a u každého člověka je ta hranice jinde, ale kdybychom se dívali na lidstvo obecně a zkoumali, jak daleko může člověk jít se svou zvědavostí, tak si myslím, že můžeme směle konstatovat, že se člověk a lidstvo jako celek asi nezastaví před ničím. Jako kdyby skutečně všechno bylo dovoleno. A až možná pozdě si, ať už jako jednotlivci či různé více či méně izolované skupiny lidí, uvědomujeme, že také ne všechno nám prospívá. Stáváme se čím dál tím víc nesvobodní ve své svobodě, která nás zdánlivě nutí pokračovat dál a dál.
Sestry a bratři, biblické texty, které jsme dnes slyšeli, nás vyzývají k tomu, abychom se zastavili a naslouchali tomu, co má smysl, tomu, co je pravdivé a skutečně nám prospívá. Bůh k nám mluví v tichu, skrze krásu, prostřednictvím druhých lidí a také skrze Jeho slovo. Potřebuje nás jako služebníky, kteří říkají: “Pane, mluv, tvůj služebník slyší.” Nechtějme žít jen podle svých vlastních plánů, poslouchejme Boha a nechme se vždy vést Jeho slovem! Amen.
Phanuel Osweto 17. ledna 2021