Texty:
Mk 5, 36b Neboj se, jen věř!
1 K 10, 13 Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.
Mt 28, 20b A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.
Milé děti, mládeži, bratři a sestry, pokoj vám.
Moc ráda vás vidím! Víte, že jsme se takhle společně s dětmi už nesetkali od podzimu? Už to bude půl roku. Možná jsou děti i o něco větší, protože rostou rychle. Kdyby byla situace normální, seděly by u sebe v první lavici a měla bych vás všechny blízko. Neměli bychom roušky a mohli bychom se sebe navzájem dotknout, podat si ruku, viděli bychom, jak se smějeme.
Ta situace, kterou prožíváme, je zvláštní. A nejen pro vás. I pro vaše rodiče, dokonce i prarodiče. I u vás je něco dost jinak, než bylo dřív. Zeptám dětí:
- Kdo musel zůstat doma ze školy nebo školky?
- Koho učila paní učitelka přes počítač?
- Kdo si přes počítač povídal s kamarády?
Máme tu nakažlivou nemoc, která děti moc neohrožuje, prostě se chvíli vymarodí a jsou zase zdravé. Ale pro staré a nemocné lidi je těžká, a tak se všichni snažíme, aby se moc nešířila.
Jak se snažíme?
- nosíme roušky;
- nescházíme se ve větších skupinkách;
- na procházky chodíme jen s naší rodinou.
Jak se nám žije?
- Chybí nám něco? Mně chybí přátelé, společné aktivity, které mám ráda, živá hudba, knížky, nedělní bohoslužby v kostele, možnost se navštěvovat, obejmout…
- Ale můžeme prožívat i něco hezkého: jsme doma s rodiči, můžeme chodit na vycházky, někomu může vyhovovat i učení na dálku…
Co nám Bůh pro takové situace říká?
Pro chvíle, které nejsou tak úplně snadné, má pro nás Bůh v Bibli své vzkazy.
Mk 5, 36b Neboj se, jen věř!
Nemáme podléhat strachu. A věřit máme třeba těm následujícím slovům:
1 K 10, 13 Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.
Tomu, co teď prožíváme, se říká zkouška. Je to trochu jako ve škole. Tohle je Boží škola. Zkouška je od slova zkoušet. Bůh zkouší, jestli vydržíme nepohodlí a budeme mít ohledy na druhé (rouška), poslouchat (rodiče, učitele), jestli budeme věřit Bohu, když říká, že to můžeme zvládnout.
Bůh ví, že nám dá dost síly, a že zkoušku vydržíme. A navíc říká, že: se zkouškou nám připraví i východisko. Východisko znamená, že nám připravuje i cestu, jak z té zkoušky ven, jak ji ukončit, zvládnout. Do té doby máme být trpěliví a vytrvalí.
Pro děti to znamená pslouchat, co jim říkají rodiče (učit se, nosit roušku, mýt si ruce…), myslet na sebe navzájem a setkávat se způsobem, který je možný, nezanedbávat školu, rodinu ani kamarády. Prostě v klidu dělat to, co máme a můžeme. Poděkujme Bohu za to, že máme prostředky (počítače, mobily), díky kterým si povídat s ostatními můžeme. Můžeme si volat, psát – mailem, poštou, nakreslit obrázek, zamávat si z okna, případně být spolu venku a nechodit k sobě blízko.
Tady si dovolím malou odbočku k dětem. Dnes mluvím hlavně o tom, že můžeme cítit nejistotu, obavu a strach. Ale neměli bychom lenošit a zanedbávat školu. To škodí. Rodiče to vědí a může se zdát, že jsou na vás přísní. Mají to těžké a hodně jim, vy děti, pomůžete, když to pochopíte. Když jim uvěříte (stejně jako bychom měli věřit Bohu a jeho slovu), že je třeba plnit školní povinnosti, a když se do nich pustíte.
Co nám Bůh neříká?
- že bude všechno snadné;
- že budeme mít všechno, co chceme;
- že se nemusíme učit;
- že máme myslet především na sebe;
- že se máme bát.
Mt 28, 20b A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.
Tak si to ještě jednou zopakujeme. Nemáme se bát, i když nevíme, jak dlouhá naše zkouška bude; i když nevíme ani, jak moc bude těžká. Ale víme, že celou dobu o nás Bůh ví a je s námi, neopustí nás a v pravý čas tu zkoušku ukončí.
Pavla Vlková 28. února 2021