První čtení: Numeri 21, 4–9 Z hory Hóru táhli dál cestou k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví.“ I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil. Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.
Druhé čtení: Efezským 2, 1–10 I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.
Evangelium: Jan 3, 14–21 Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.
Pokoj vám v tento čas, sestry a bratři!
Bůh dobře slyšel úpění svého lidu v Egyptě, a proto sestoupil, aby jej vyvedl svou velikou silou a pevnou rukou z otroctví a z těžké roboty. Nevyvedl je však s prázdnou, ale odcházeli i s egyptským zlatem a stříbrem, které si na pokyn Hospodina na Egypťanech vyžádali. Měli i obrovská stáda bravu a skotu. Z Egypta tak odcházel veliký, silný a bohatý národ, směřující své kroky k Bohem zaslíbené kenaanské zemi oplývající mlékem a medem. Po mocných Hospodinových činech, jež provázely jejich odchod z Egypta, se mohli Izraelité cítit opravdu Bohem vyvoleným národem. Mohli si myslet, že už bude vše jen dobré, že už se jim nemůže nic zlého stát. Ale mezi Egyptem a zaslíbenou zemí byla pustá poušť. Hospodin, jenž byl v Egyptě po celou dobu s nimi, je zachránil z otroctví, z údolí smrti, ale nikdy jim nesliboval, že jejich budoucnost bude lehká, jak se mnozí mohli mylně domýšlet, a tak když při jejich putování přišly mnohé těžkosti, byli rozčarovaní, propadli malomyslnosti a mluvili proti Bohu a proti Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda!“ Pokolikáté už takhle reptali a kolikrát jim vyšel Hospodin vstříc, kolikrát se nad nimi slitoval, když hořkou vodu změnil ve sladkou, když si stěžovali, že nemají co jíst, seslal jim křepelky a manu. Neuvědomovali si, že svým reptáním si situaci jen zhoršují. Tentokrát ale Hospodin jedná jinak než doposud a místo toho, aby lidu vyhověl a seslal jim něco lepšího, na čem by si pochutnali, seslal jim hady, kteří je štípali a usmrcovali. Místo chleba života přišla smrt. Lid si naštěstí svůj hřích brzy uvědomil a prosil Mojžíše, aby se za ně u Hospodina přimluvil, byli odhodláni nastoupit upřímnou cestu pokání, alespoň pro tentokrát. Hospodin je však hadů nezbavil, jak si přáli, ale nabídl jim možné řešení a východisko z této svízelné situace. Ukázal jim, jak mohou žít mezi jedovatými hady, a přesto přežít. Mojžíš měl udělat hada Ohnivce a upevnit jej na žerď a každý, kdo se na něj po uštknutí podívá, bude zachráněn. Hospodin tak dokázal navrátit odsouzené ke smrti opět životu. Stačilo jen zdvihnout své oči a srdce s vírou a důvěrou vzhůru, od štípajících a usmrcujících hadů k hadovi Ohnivci, neboť oheň nejen může zabíjet, trestat, ale i očišťovat. Oheň může být i nástrojem zjevení Boží přítomnosti, vždyť i Mojžíšovi se ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře, aniž by jím byl stráven. Jan Křtitel volá: „Já vás křtím vodou k pokání, ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já, on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ (Mt 3, 11) Hadi na zemi tak sice pořád přinášeli smrt, ale had na žerdi naději pro nový život.
Izraelský lid si mohl vybrat, zda odpoví na Hospodinovo volání a přijme jeho řešení situace, bude jej poslouchat a dodržovat jeho smlouvu, stane se mu tak národem svatým a získá si tím život a požehnání, anebo bude i nadále nepoučitelně setrvávat v hříchu, v moci démonů, oddělen od svého Boha a propadne tak smrti. Lid vyvedený z Egypta ale neměl lásku k Bohu, jejich srdce zůstala zatvrzelá, a tak se do zaslíbené země nedostal, ani Mojžíš nepřekročil hranice. Poušť, na které se potáceli čtyřicet let, se jim nakonec stala hrobem. I náš život se někdy podobá takové poušti bez vody a chleba, kde není pro nás lehké se pohybovat, natož žít. Lidé kolem nás umírají, jsou nemocní, nemocnice jsou přeplněné, stále je na světě dost těch, kterým se nedostává ani dostatek jídla, a ještě ke všemu, aby toho nebylo málo, hadi kolem našich nohou štípají až k smrti.
Stejně tak ale i my dnes se můžeme podle svého svědomí rozhodnout, zda budeme jenom zbytečně reptat, zda se necháme zlákat svými mnohdy sobeckými zájmy či podlehneme moci démonů a propadneme tak jistě smrti opuštěni Bohem, anebo zda vzhlédneme k vyvýšenému Synu člověka, který dal svůj život za nás, aby jej posléze opět přijal. Přijměme dar milosti, který nám byl dán Otcem skrze Ježíše Krista, a spolu s ním se probuďme k novému životu. Ani Ježíš nám ale neslibuje, že naše cesta na tomto světě bude lehká. Svým učedníkům řekl, a tato slova platí i pro nás: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“ (Mt 16, 24) Vyslyšíme-li toto volání, náš život už nebude nikdy pustou neobyvatelnou pouští bez vody a chleba, ale obojího se nám dostane do sytosti skrze Ježíše Krista. Vždyť kdo nebude znovuzrozen z vody a nepřijme chléb života, nemůže vejít do zaslíbené země, do Božího království. Neusilujme o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný, který je v Ježíši Kristu, vždyť on sám řekl „Já jsem chléb života, kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“ (J 6, 35) Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ (J 6, 33) Izraelité jedli na poušti manu nebeskou, a přesto zemřeli pro svoji nedověru, kdo však uvěří v Syna Božího, kterého seslal Otec a jenž má život z Otce, tak i ten, kdo jí chléb života, bude mít z něho život. To je ten chléb, který sestoupil z nebe. (J 6, 58) To je ta cesta, ke komu bychom šli než k tomu, který má slova věčného života, k tomu, který byl jako první vzkříšen a jehož hrob zůstal prázdný. Proti Ježíšovu prázdnému hrobu vypovídajícímu o velikém velikonočním zázraku plném nehynoucí naděje pro všechny bez rozdílu zde stojí jako němí svědci zapomenuté hroby Izraelitů v poušti, jejichž srdce zůstala zatvrzelá, a tak nikdy nevstoupili do zaslíbené země.
Probuď se kdo spíš, vstaň z mrtvých a zazáří ti Kristus. (Ef 5, 14) Tak velikou moc má náš Bůh, který pouhým Slovem dokáže změnit smrt v život.
Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi, chci spatřit tvoji sílu a slávu, tvé milosrdenství. (volně Ž 63, 2–4) Amen.
Zdeňka Chaloupková 14. března 2021