První čtení: Skutky 3, 12–19 Když to Petr viděl, promluvil k lidu: „Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč hledíte na nás, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento člověk chodí? Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a kterého jste se před Pilátem zřekli, když ho chtěl osvobodit. Svatého a spravedlivého jste se zřekli a vyprosili jste si propuštění vraha. Původce života jste zabili, Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky. A protože tento člověk, kterého tu vidíte a poznáváte, uvěřil v jeho jméno, moc Ježíšova mu dala sílu a zdraví – a víra, kterou jméno Ježíšovo v něm vzbudilo, úplně ho uzdravila před vašima očima. Vím ovšem, bratří, že jste jednali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové. Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět. Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy.“
Druhé čtení: 1 Janův 3, 1–7 Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, tak jako on je čistý. Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona. A víte, že Syn Boží se zjevil, aby hříchy sňal, a v něm žádný hřích není. Kdo v Synu zůstává, nehřeší; kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal. Dítky, ať vás nikdo neklame: Spravedlivý je ten, kdo činí spravedlnost – tak jako on je spravedlivý.
Evangelium: Lukáš 24, 36b–48 Stál tu on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám.“. Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ To řekl a ukázal jim ruce a nohy. Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a pojedl před nimi. Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky.
První dnešní čtení jsme opět slyšeli z knihy Skutky apoštolů, která je takovou kronikou apoštolské misie. V ní se dozvídáme o několika klíčových událostech – i když mnoho detailů ze života křesťanské obce zůstává na okraji. Ale hlavním bodem této knihy jsou slova Pána Ježíše k učedníkům (1, 8): Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země. Ano, Kristus odešel z tohoto světa a je vyvýšen na Boží trůn: Bůh ukřižovaného Ježíše vzkřísil z mrtvých a učinil jej Pánem a Mesiášem. (Sk 2, 36).
To je evangelium, které je třeba dosvědčovat. To je evangelium, na kterém bychom měli stavět i my. V Ježíšově jménu se dějí věci – o tom byli přesvědčeni Jan a Petr, když jednou šli o třetí hodině do chrámu k modlitbě. Právě tam byl přinášen nějaký člověk, chromý od narození. Čteme, že tento člověk tam každý den prosil o almužnu. Ano, každý den se spoléhal na žebrání, aby mohl vůbec přežít. Jeho rodina byla asi chudá a bez žebrání by byl jeho život neudržitelný. Známe to – když sami z nějakých důvodů nemůžeme pracovat, spoléháme se na pomoc ostatních a bez nich jsme prostě u konce. Uzdravení tohoto muže je první zázrak, o kterém Skutky konkrétně vypráví. Je to bezpochyby takové potvrzení, že Boží moc ve jménu Ježíše Krista dokáže přinést velikou radost.
Po uzdravení tohoto muže Petr oslovuje užaslý zástup kázáním a vysvětluje, že zázrak se udál ne mocí apoštolů, nýbrž ve jménu Ježíše, kterého lid z nevědomosti sice vydal na smrt, ale Bůh se k Němu přiznal a vzkřísil Ho z mrtvých, aby potvrdil, že Ježíš je Původce života, Boží služebník, zaslíbený Prorok a Mesiáš Izraele. Ale předtím, než Petr, Jan a ostatní učedníci mohli kázat, zažili úzkost, zmatenost a beznaději. Bylo to jednoduše až k neuvěření, čeho byli učedníci svědky.
A popravdě se jim ani nedivíme. Docela dobře si dovedeme představit sami sebe na jejich místě. Vždyť prožili hrozné věci. Všechno, v co doufali, se jim zhroutilo. Lukáš a ostatní evangelisté popisuji situaci učedníků po Ježíšově smrtí jako zoufalost a zarmoucení, tímto bych to shrnul. A najednou toto všechno má vystřídat radost a nová naděje. Mají uvěřit, že vstal z mrtvých. To je na člověka příliš. Cožpak i pro nás není nejednou těžké uvěřit, že Ježíš žije? Že je opravdu teď a tady se mnou? Nepřemáhají i nás někdy více těžké okolnosti, věci, na které nejsme připraveni? Nemíváme i my někdy problém uvěřit, že Kristus stojí vedle nás a říká nám: „Pokoj tobě“?
Věříme a vyznáváme, že Kristus byl vzkříšen. Ale když dojde na zkoušky, kdy se nám všechno sype z rukou a přicházíme o pevnou půdu pod nohama, o své jistoty, věříme skutečně a bytostně vždy a hned, že Ježíš žije a že je s námi? Někdy i jako věřící se k takovému spolehnutí a důvěře nově a nově probojováváme a nejsme vždy hned pohotoví ve víře.
Jak na nedověru a nechápavost učedníků odpovídá Ježíš? Kromě toho, že jim ukázal své tělo a pojedl před nimi, učinil ještě jednu důležitou a možná nejdůležitější věc: Otevřel jim mysl, aby porozuměli Písmu. Otevřel jim mysl. Lidská mysl je velice složité ústrojí. Co to dá psychologům za práci, aby lidem pomohli se ve vlastních myšlenkách a emocích vůbec nějak zorientovat. Naše mysl – to je, přiznejme si, někdy středisko všeho možného. Labyrint, ze kterého občas marně hledáme cestu ven. Ježíš cítí, že nestačí, aby se jim ukázal. Potřebují ještě otevřít mysl, aby do ní mohlo vstoupit světlo.
To světlo přinese porozumění Božímu slovu a porozumění Božím plánům v našich životech. To světlo přinese vyjasnění tam, kde je zmatek a nechápavost. Zmatek často zaplňuje i naši mysl. Máme své představy o Božím jednání a ony se nenaplňují. Hledáme Boží světlo a zatím tápeme ve tmě a hmatáme kolem sebe, abychom se mohli zachytit něčeho pevného, co má jasné obrysy. Modlíme se, hledáme a nevíme. Tou nadějí je, že i k nám chce Pán Ježíš přijít, aby nám otevřel mysl, abychom Jej spatřili, že žije a že je s námi. Často se tak děje nad slovy Písma jako v případě učedníků. Přijde oslovení, zastavení, závoj spadne a Boží Duch nám ukáže naši situaci v novém světle, ve světle Kristově.
Učedníci se tedy stali příjemci Ježíšovy služby. Prokázal jim, že žije a otevřel jim mysl, aby porozuměli Písmu. To, jak vidíme dále ve Skutcích apoštolských, vlilo učedníkům novou krev do žil. To, že Ježíš žije, je naplnilo tak silnou nadějí a vírou, že s odvahou a horlivostí zvěstovali Krista vzkříšeného všem lidem.
Sestry a bratři, my sloužíme tomu Vzkříšenému a jsme svědky toho, co se naplnilo v Ježíši Kristu. Ale znovu a znovu potřebujeme, aby Kristus nám otevřel mysl, abychom rozuměli Písmu. Potřebujeme, aby Duch Boží na nás spočíval. Jen tehdy může na základě slyšeného evangelia vypůsobit v nás víru, pokání a opravdové následování Krista. To nemohli způsobit apoštolové ani jiní křesťané sami, ale v moci Ducha, který jediný dokáže proniknout až k lidskému srdci. Amen.
Phanuel Osweto 18. dubna 2021